Potrestaní bohové [CZE]

#11 Kdo drží v noci stráž?

Sylvie se probudila z noční můry uprostřed noci a instinktivně se dotkla druhé půlky postele, která ale byla prázdná a studená. I když ve skutečnosti nikdy nezažila ten pocit, jaké to je, probouzet se vedle někoho druhého, najednou měla dojem, že jí přesně tohle chybí. Cítila se zle, z temných snů a myšlenek v její hlavě a někde vzadu v podvědomí se jí usadila myšlenka, že když by teď mohla obejmout Lokiho, cítila by se líp. Po několika minutách se rozhodla vstát a jít se podívat do jeho pokoje... oboje dveře od pokojů byly otevřené, chodba byla potemnělá a bylo nepříjemné ticho, až takové, ze kterého je člověku úzko. Snažila být se naprosto potichu, ale stará prkna podlahy sem tam nepříjemně zaskřípala, když po nich po špičkách přecházela.

Po chvíli nakoukla do jeho pokoje, ležel v posteli a do místnosti svítil jasně měsíc, který místnost více osvětloval, takže měla lepší výhled i na něj. Už jen to, že tam byl, jí uklidnilo, vešla do místnosti a zastavila se kousek od jeho postele, měl na sobě zase jen ty jeho tajně oblíbené tepláky a jí se z toho rozbušilo srdce. Když její pohled pokračoval přes jeho hruď až k tváři, všimla si, že má otevřené oči a dívá se na ni, nepatrně sebou cukla, jak to nečekala.

„Přišla jsi mě sem okukovat?" Zeptal se tiše, na jeho hlase byla znát únava. Na debatu nebyla Sylvie nikterak překvapená, takže se chvíli tvářila jen tak přistižená. Loki se mezitím na posteli posadil, „jsi v pořádku?" Zeptal se po chvíli, když nic neřekla.

„Proč..." začala tiše a jako by váhala, jestli se má zeptat, „proč nikdy nezůstaneš?"

„Kde?"

„Ty víš kde... v mém pokoji... v posteli... se mnou..."

„Jak jsi řekla, je to tvůj pokoj."

Sylvie pokroutila hlavou, „tady nejde o pokoj... co kdyby tady byl jen jeden?"

„Tak by to bylo jako v hotelu, ty bys měla postel a já třeba křeslo... běž si prosím zase lehnout..." vypadal, že o tomhle se vůbec bavit nechce.

Sylvie ale jako kdyby druhou část věty ani neslyšela, „v hotelu ale bylo ještě dost věcí jinak... myslím, že jsem ti dala už pár důvodů, co můžeš brát jako pozvánku do mojí postele..."

Loki se na ni jen tak díval, neřekl jí na to jediné slovo. Sylvie si sedla vedle něj, byli tak v podobné úrovni a Sylvie se mu zahleděla do očí, „Sylvie..." chtěl ji znovu poslat do jejího pokoje, ale ona položila svou ruku na jeho a její nečekaný dotek ho umlčel.

„Vím, že to bude znít směšně... že mi jistě řekneš, že je to jen další lidská věc, na kterou mám nepochopitelnou slabost... ale... myslela jsem si, že jsme si naše vzájemné pocity vyjasnili v ten moment, kdy jsme se tomu přestali bránit a skončilo to, jak to skončilo..." hned si na ten moment vzpomněla, „asi bych mohla drsně prohlásit, že to byl jen sex, že mi chyběla fyzická blízkost a prostě jsem si tu potřebu naplnila s tebou a tím to hasne... jo, je mi jasné, že tohle jsme oba zažili jistě mockrát... ale... to mezi námi bylo jiné..." tak ho po ruce hladila, Loki se na ni díval a poslouchal každé slovo co řekla, „naprosto diametrálně jiné... a moc se mi to líbilo... a vím, že tobě taky..." její šepot tomu dodával dost erotický náboj, „probudilo to ve mně dost věcí, které by mě nenapadlo, že bych kdy chtěla... co když bych s tebou chtěla usínat a pak s s tebou i probouzet? Co když bych se chtěla milovat a pak zůstat v tvém náručí... hm? Odstrčil bys mě a odešel? To je to tak moc špatné? Já vím, že je to zatracená kýčovitá lidská romantika, ale je aspoň malá šance, že aspoň tentokrát chceme totéž?"

Loki si nad tím povzdechl, „nechtěl jsem ti ublížit..."

„Takže nechceme zjevně to stejné... no jistě... takže pro tebe to nebylo takové, jako pro mě... no tak fajn..." snažila se znít ironicky, jak je nad věcí, ale nedokázala zakrýt, že jí to zabolelo, chtěla vstát a odejít, ale tentokrát ji Loki za ruku stáhl zpět, div mu neskončila rovnou v náruči.

„Tak jsem to vůbec nemyslel, co sis zase domyslela z těch čtyř slov, hm?" Díval se na ni s takovým pohledem, až se jí rozbušilo srdce ještě víc.

„Tak v čem je problém? Proč mám pocit, že tě k tomu musím skoro i nutit, něco v tobě zlomit, naštvat tě nebo ti ublížit, aby ses tomu mezi námi prostě poddal?"

„Prostě tě chci ochránit! Celý život jsem myslel jen na sebe a teď myslím stále jen na tebe, jestli jsi v pořádku ty a co mám udělat, abys jsi byla v bezpečí! Jsem rád, že se umíš nad věcmi tak zasnít, od toho všeho se oprostit, ale nemůžeme být oba v zasněném oparu a nechat to prostě plynout... pokaždé, když jsem s tebou, je tak těžké soustředit se na jiné věci... především když se musíme neustále dohadovat, nebo když... děláme mnohem příjemnější věci..." tentokrát jí po ruce pohladil on, „co když sem někdo přijde, někdo nás najde a místo toho, abych dával pozor, budu ležet v posteli s tebou a... nebudu dávat pozor na to, co se děje kolem... není to tak, že bych se bránil tomu mezi námi, protože to nechci... ale proto, že nějaká další chvíle, kdy se spolu takhle zasníme, nás může vyjít pěkně draho!"

Sylvii to rozrušilo, ale z úplně jiných důvodů, tolik pro ni znamenalo, jak myslí na její bezpečí, „a co když budeme utíkat už vždycky? Co když nikdy nebudeme úplně v bezpečí?" V očích se jí zalesklo.

„Tak to bude muset být takhle i dál..."

„A co když nemáme tolik času? Co když nás najdou... a nebudeme moct uchránit jeden druhého, ani sami sebe..."

„Sylvie..."

„Ne," pokroutila hlavou, „nechci čekat na nějaké kdyby... chci svoje pěkné vzpomínky... chci je, dokud to jde... chci je všechny s tebou!" Vrhla se na něj a začala ho dost naléhavě líbat, z očí ji vyhrkli slzy.

Loki ji v první chvíli chtěl zastavit, odtáhnout jí od sebe jak nejšetrněji by to v ten moment šlo, říct jí, že tohle je šíleně nerozumné, přesně z těch důvodů, které ji před malou chvíli vysvětlil, ale nechtěl jí ublížit, nešlo to. Dokázala ho naprosto očarovat i bez magie.

Sylvie ho povalila zpátky do postele a obkročmo si na něj vlezla. Znovu ho dlouze políbila a bylo znát, že tohle opravdu jen tak nevzdá. Na krátký moment se napřímila, bleskově si sundala tričko, které měla, znovu se k němu přitiskla a začala toužebně líbat, aby nestihl nijak reagovat.

Loki už se jí ani nesnažil nijak bránit, bylo to zbytečné, bylo zbytečné se bránit něčemu, co chtěli oba. Když se následně pomilovali, Sylvie konečně cítila ten klid, který potřebovala cítit. Když pak skončila v jeho náruči, leželi spolu přesně, jak si představovala. Díky malé posteli, byla většinou částí svého těla nalepená na Lokim, který jí hladil, bylo to pro Sylvii jako kdyby nepotřebovala už nic jiného na světě. Začalo jí docházet, co jí to vlastně předtím řekl. Nejspíš většinu nocí vůbec nespal a dával pozor, jestli nepřijde nějaké nečekané nebezpečí. Asi opravdu byla zasněná víc, než bylo v jejich situaci zdrávo, ale nemohla si pomoct.

„Dnes večer budu držet stráž já... můžeš se prospat..." pronesla po chvíli ticha, ale ani se nepohnula, rozhodla se držet stráž po svém, hezky blízko něj, aby si užila ten pocit, co jí to přinášelo. Aby mu dokázala, že i ona může být ta, co myslí na jejich bezpečí. Loki nečekal, jak ho takové gesto dokáže zahřát u srdce, s takovým příjemným pocitem neusínal asi ještě nikdy.