Potrestaní bohové [CZE]

#14 Vítej doma, Sylvie

„Hej, hned mě odsud pusťte!" Vykřikla Sylvie, která byla znovu zavřená, tentokrát ale ne v cele s mřížemi, ale ve větším proskleném pokoji, který měl zámek na kód, propadla do něj přes portál ve stropě, který ihned poté zmizel. Vypadalo to, jako kdyby přes sklo ani nebyla slyšet, přesto částečně ano i když tlumen. I tak k ní ale nikdo nepřišel. Po několika minutách křiku a bouchání do skla to vzdala a posadila se, cítila se tak divně unavená. Přehrávala si v hlavě, co se stalo a nejvíc ze všeho se bála, co se mohlo stát Lokimu a jestli je v pořádku. I jen představa že není, v ní vyvolávala silnou úzkost.

###

Scarlet Witch s podobou Sylvie sešla ze schodů do spodního patra. Všimla si světla z kuchyně, jelikož už naskočil proud a také krvavých kapek na podlaze, které vedly z obývacího pokoje právě do kuchyně. Skoro až škodolibě se nad tím usmála, když si představila, jak nepříjemný šok to pro Lokiho musel být, stejně jako před malou chvílí pro Sylvii, nakonec se snažila tvářit neutrálně a šla najít Lokiho.

Loki se do kuchyně dostal, jak jen v tu chvíli zvládl, nedovolil si volat na Sylvii a prosit jí aby mu pomohla, když si za to mohl sám. Netušil, že to byla jen součást celého plánu i s tím, aby se o něj Sylvie obávala, když se zranil. Právě seděl u stolu u otevřené lékárničky a nohu měl ovázanou nějakou látkou, kterou se marně snažil zastavit krvácení, po vytažení poměrně velkého střepu. Díky ztrátě krve byl celý bledý a tušil, že bez šití krvácení nezastaví a nebyl si jistý, jestli by si vůbec dokázal v téhle chvíli pomoct sám.

Scarlet Witch vešla do kuchyně a když jí Loki zahlédl, jak stojí kousek od něj, měl chvíli pocit, jako by se mu jen zdála. I přes to, že mu nebylo ani trochu dobře, všiml si, jak chladný výraz měla, „Sylvie?" Oslovil jí prosebně a natáhl k ní ruku. Už tak neměl daleko ke ztrátě vědomí a Scarlet Witch mu s tím očarováním jen pomohla a Loki tak upadl kompletně do bezvědomí.

Scarlet Witch se proměnila zpět na svou vlastní podobu a dívala se na Lokiho s opovržením ve tváři. Bylo by tak lehké nechat ho tam svému osudu, zraněného a bez jeho schopností, o které ho připravila s tím, že by si mohl myslet, že ho tam takto nechala právě Sylvie. Obávala se ale toho, že její plán by nemusel ještě vyjít, jak potřebuje a usoudila, že Lokiho potřebuje živého, prozatím.

###

Uběhla asi další hodina, když se Scarlet Witch objevila před skleněnou celou Sylvie s posměšným výrazem. Sylvie seděla na posteli, ale okamžitě si jí všimla, když jí přišla k cele nezvaná návštěva, vstala a šla k ní jak nejblíž jí sklo dovolilo, „kde je Loki?" Vyštěkla na ni okamžitě.

„Páni! Tak zrovna tohle tě zajímá? Ne to, kde jsi? Proč jsi tady? Hm?" Usmála se Scarlet Witch.

„Co jsi mu udělala!?" V Sylviiných očích byl hněv ale i velký strach.

Scarlet Witch se nad tím jen pousmála.

„Tak mluv! Je naživu!?" Skoro se jí zlomil hlas, když to musela vyslovit nahlas.

„Prozatím!" Odpověděla ji Scarlet Witch a Sylvii se aspoň částečně ulevilo, „řekněme, že i on se pořádně nedíval, kam vlastně šlape... jen pro něj to bylo o dost bolestivější."

Sylvie moc nevěděla, co konkrétního si má představit, ale rozhodně pro ni byla nepříjemná jakákoliv představa, kdy Loki zažívá něco bolestivého, „a ty se nad tím zjevně dobře bavíš, co?" Pořádně si jí prohlédla, vypadala jinak než když jí viděla minule, nejen že měla černé vlasy, ale i kompletně černé oblečení. Začala mít dost nepříjemné tušení.

„Ano, bavím se velmi. Nevěřila bych, že jste oba tak neskutečně pitomý a zamilujete se do sebe. Copak ty nevíš, že láska je slabost? A ve vašem případě je to i dost divné..." ušklíbla se.

„Zjevně o tom nic nevíš..."

„A jsem rozhodně ráda!"

Sylvie si ale vzpomněla, že jen čirou náhodou četla o tom, jak Wanda Maximoff obsadila Westview, když Loki dával dohromady informace o Avengers. Wanda to vše udělala, jen aby mohla být s někým, koho milovala a v reálném světě už nemohli být spolu, snažila se rychle si vzpomenout na jeho jméno, které ji po chvíli blesklo hlavou. „A co Vision, hm? Na toho jsi už zapomněla?" Zeptala se Sylvie napřímo. Scarlet Witch se nad tím zamračila, neodpověděla jí. Sylvie pokračovala, „nebyla jsem si jistá, k jaké skupině ty vlastně patříš... jsi hrdinka nebo padouch? Něco mezi tím? Popravdě... nečekala jsem, že jsi až taková mrcha."

„Ach, hloupá Sylvie... kdy už ti to konečně dojde?"

„Nevěřím, že někdo kdo by udělal z lásky, co jsi udělala ty, by udělal takové svinstvo někomu jinému... máš pravdu, mělo mi to dojít hned na samém začátku... ty jsi Variant a co o tobě víme, jsi vlastně nikdy nezažila!" V tom ze tmy vykročil i Doctor Strange a Sylvie dodala, „i ty jsi, co?"

Scarlet Witch zvedla ruce a teatrálně Sylvii zatleskala, „skoro jsi to trefila! Jenže víš ty co, my nejsme Varianti. Ve skutečnosti Varianti neexistují! Existuje jen mnoho vesmírů a různých linek v něm. V tomhle světě jsme čistý originál."

Sylvie nad tím nevěřícně pokroutila hlavou, „mělo mi dojít, že jsi nás dostala na jinou osu, větev nebo jak tady tomu říkáte."

„Překvapení!" Zasmála se tomu Scarlet Witch, „jste tady našimi hosty, jelikož ani jeden nemáte svou osu, kde byste měli existovat, tak bych očekávala, trochu více vděku," pronesla dotčeným tónem.

Sylvie se na ni dívala s vražedným pohledem, „jen mě pusť z toho skleněného vězení a hned ti ukážu, jak moc vděčná jsem!"

„Dokážu si to živě představit, ale k tvojí smůle, zůstaneš tam, kde jsi."

„Věř mi, že ne nadlouho..."

„Prosím tě nebuď směšná, myslíš, že jsme o tom prvním útěku nevěděli? Že jsme celou dobu nevěděli, kde se schováváte? Nebuď naivní, byli jste přesně tam, kde jsme vás potřebovali mít! A jestli čekáš, že si pro tebe přijde ten tvůj kašpar, tak s tím moc nepočítej. Nebude tě hledat a vlastně tě spíš bude nenávidět!" Sylvie se zatvářila trochu zmateně i když se to okamžitě snažila skrýt, neví snad o tom, že zmizela? Scarlet Witch se znovu pousmála a změnila svou podobu na tu Sylviinu, „bude jistě tak moc smutný, až mu jeho milovaná zlomí srdce na tisíc kusů!" Pronesla Sylviiným hlasem a začala se tomu smát.

Sylvie praštila pěstí do skla, „tohle ani nezkoušej!"

„To si piš, že to zkusím a jak ráda... ublížím mu tak moc, že tě nebude chtít vidět už ani na fotografii..." tak pomalu se přiblížila ke sklu a bylo to, jako kdyby se Sylvie dívala do zrcadla na své velmi zrádné dvojče, „doufám, že sis užila vaše malé dobrodružství, protože právě skončilo! Vítej ve svém novém domově, Sylvie!"