Potrestaní bohové [CZE]

#15 Zlomení

Loki se s trhnutím probudil z dost divného snu, ležel na pohovce v obývacím pokoji a chvíli mu trvalo, než si vzpomněl, co se dělo minulou noc. Poté si všiml, že má ošetřenou a obvázanou nohu, která ho sice bolela, ale ne tolik jako předešlí den. I střepy byly z podlahy uklizené. Všechno působilo normálně, až na jeho zranění a vysklené okno. Jenže i tak měl dost divný a nepříjemný pocit, který si nedokázal vysvětlit. V celém domě bylo až neobvyklé ticho, „Sylvie?" Zavolal v naději, že se někde objeví a třeba mu vynadá, jak to ona vždycky uměla. Jenže nepřišla žádný reakce. Nakonec tedy vstal a vydal se jí hledat, noha ho stále docela bolela, když se dostal do druhého patra, ale víc než na bolest se soustředil na to, že se bál o Sylvii.

Po pár minutách se v pokoji převlékl a obul si boty, i přesto, jak nepříjemné to v jeho stavu bylo. Už se chystal odejít, když si všiml, že na stole leží jeho falešné doklady, které byly ale původně schované společně s těmi, co patřily Sylvii. Je možné, že si je odnesla? Najednou si vzpomněl, že Sylvie i on mají mobil, který ale nikdy pořádně nepoužil. Tentokrát ho ale vytáhl z šuplíku, zapnul ho a zkusil jí zavolat. Druhý mobil ale jen zazvonil ve vedlejším šuplíku nočního stolku, „Sylvie, no tak, kde jsi?" Měl o ni čím dál větší obavy, vůbec nebyl připravený na situaci, že by nebyla v domě a on neměl ani představu, kam mohla jít. Ze stolu si vzal alespoň dýku, kterou od ní dostal a rozhodl se, že se bude muset podívat po okolí. Že by na něj byla naštvaná a proto odešla? Hlavou se mu honilo dost otázek. Věřil ale spíše tomu, že šla něco zařídit, že je možná naštvaná a ne, že se jí něco mohlo stát...

Právě se chystal odejít zadním vchodem, když ve dveřích narazil na Sylvii, nebo alespoň to tak vypadalo, samou úlevou ji měl chuť obejmout, ale všiml si jejího chladného výrazu a neudělal to. „Sylvie... kde jsi byla? Měl jsem o tebe starost..." zeptal se trochu nejistě.

„Byla jsem něco zařídit!" Odpověděla mu odměřeně, obešla ho a zamířila přes kuchyň do chodby a do druhého patra. Loki z ní měl divný pocit, ale nenapadlo ho, že to ve skutečnosti Sylvie vůbec není.

Loki zůstal stát u schodů a měl pocit, jako kdyby něco provedl. Čekal by, že mu Sylvie vynadá, že si z něj bude dělat legraci, ale i to, že by se zajímala, jak mu je... ale rozhodně ne, že ho jen tak přejde. Nikdy se na něj nedívala tak chladně a odměřeně jako teď. Po chvíli se znovu objevila na schodech a Loki chtěl zjistit, proč je takováto, ale začal tím hlavním co mu leželo na srdci, „Sylvie... děkuju... za to... že jsi mi pomohla... včera se to nějak zvrtlo a já..." Scarlet Witch s podobou Sylvie ho ale přešla, jako kdyby ho ani neposlouchala. Když k němu byla zády, ještě se ušklíbla nad tím, jak se jí zdál podlézaví. Loki ji ale chytil za ruku a zastavil jí, „co je to s tebou? Ty se na mě zlobíš?"

Scarlet Witch se na něj podívala Sylviiným chladným pohledem, „proč bych se měla zlobit? Jen se mi potvrdilo to, co jsem tušila už dávno."

„A to?"

„Že ty jsi prostě ztracený případ. Z každé situace vyjdeš jako ubožák a to už se nikdy nezmění. Vždycky už budeš jen ten, co prohrává."

Lokiho taková reakce nepříjemně zaskočila, nebylo to jako jejich jiné hádky, teď měl pocit, že mu chce skutečně ublížit, „proč mi tohle říkáš? To jen kvůli tomu, co se včera stalo? Byla to nehoda... já jsem..."

„Ne, nevysvětluj mi to, je mi to jedno..." zastavila ho. „Nemám čas poslouchat tvoje výmluvy, omluvy nebo cokoliv, co mi chceš říct. Nezajímá mě to!" Znovu chtěla odejít, když ji Loki znovu chytil za ruku, ale tentokrát silněji.

„Proč jsi taková? Co se sakra změnilo od té doby, co jsem včera odešel z ložnice?"

Scarlet Witch se nad tím tak posměšně zasmála, „ty to zjevně pořád nechápeš, co? Jen mě zdržuješ, mám mnohem vyšší cíle, než se s tebou pelešit v posteli!" Vyšlo z ní hlasem Sylvie, který byl pro Lokiho aktuálně jak ostrý nůž. Loki ji samým překvapením pustil a ona se dala znovu k odchodu.

Už byla venku z domu, když se Loki vydal za ní, i přes to, jak ho rychlá chůze bolela, dostihl ji v zahradě, „to chceš jako jen tak odejít? Po tom všem, co se mezi námi stalo?"

„Oh a co se mezi námi stalo? Jo, počkej, už vím! Myslíš si, že pro mě bylo nějak významné, že jsem s tebou spala? Jen tak mezi námi, nebylo to nic extra a jen jsem si s tebou krátila čas!"

Lokiho její slova dost zraňovala, chytil jí za paže než před ním stihla zase odejít, „vážně!? A proč jsem měl pocit, že to pro tebe znamenalo úplně všechno, když jsem tě držel v náručí, viděl jsem ti na očích, že chceme to samé, když jsme se milovali, nečetl jsem ti v očích, že jsem pro tebe ubožák!" Zacloumal s ní v rozrušení. Nyní v jejich očích viděl jen opovržení.

Scarlet Witch se znovu posměšně usmála a odstrčila ho od sebe, „bože, ty jsi tak naivní! Vážně jsi věřil tomu, že bych tě mohla milovat?" Šla k němu a Loki instinktivně couvl, když viděl její nenávistný výraz, „že by tě vůbec někdo mohl milovat? Ty nikdy nebudeš mít nikoho, kdo by k tobě tohle mohl cokoliv cítit, budeš už vždycky sám!" Hleděla mu do očí a viděla, jak ho každým slovem zraňuje víc a víc, když se mu v očích zaleskly slzy, spokojeně se usmála, „jsi prostě jen obyčejný ubožák!" vší silou do něj strčila, tak, že hned poté spadl do portálu, který se otevřel přímo za ním.

###

Když celou scénu viděla Sylvie poprvé zoufale vykřikla a rozplakala se, v Lokiho očích viděla tu bolest, co mu Scarlet Witch způsobila a věděla, že věří tomu, že to byla ona, kdo mu všechna ta slova řekl. Hned když se Scarlet Witch vrátila, nechala to v její cele přehrávat jako smyčku její vzpomínky na onen moment stále dokola. Nejen že to zabolelo i jí, nyní vůbec netušila, kam ho Scarlet Witch poslala, jestli je v pořádku a ten strach o něj v ní neustával. Bála se, jak se může po něčem takovém zachovat, navíc když Scarlet Witch udělala to samé, co tehdy ona a poslala ho portálem kdo ví kam.

Nedokázala ani napočítat, kolikrát se jí smyčka oné vzpomínky přehrávala v jejím vězení, ale přišlo jí to jako věčnost, v rozrušení rozházela celý pokoj vzhůru nohama, ale i tak to ničemu nepomohlo, mohla křičet, brečet, ale nemohla změnit, co se stalo. Snažila se už na onu vzpomínku nedívat, ale jako obraz jí naskakoval všude, kam se podívala, stále slyšela stejný rozhovor pořád dokola.

Nyní seděla na podlaze, uprostřed rozházených věcí, měla zavřené oči a snažila se to už vůbec nevnímat. Celá scéna se jí ale vryla do paměti, pamatovala si každé slovo, Lokiho tón hlasu, jak byl z toho všeho zmatený a čím dál víc ublížený, v životě by jí nenapadlo, jak je snadné někoho trápit přes blízkého člověka. Až po chvíli si uvědomila, že je ticho a až když otevřela oči, všimla si, jak ji Scarlet Witch pozoruje s takovým potěšeným výrazem.

„Vy dva se k sobě skvěle hodíte, jste ubožáci oba dva!" Zasmála se.

Sylvie se na ni podívala naprosto nenávistným pohledem, „už předtím jsem si byla jistá, že jakmile se dostanu ven, že tě zabiju... ale teď si to i náramně užiju, slibuju ti to! Zaplatíš mi za každou vteřinu!"

„Oooo silná to slova od někoho, kdo se ven už nikdy nedostane!" Zasmála se a odešla.

Ihned na to Sylvie znovu uslyšela vzpomínku Scarlet Witch. Tentokrát ji ale nevnímala, jako kdyby byla už otupělá, instinktivně si sáhla na krk a nahmatala řetízek s labutí, který dostala od Lokiho, okamžitě jí bodlo u srdce, když si vzpomněla na moment, kdy jí ho dal. Čekala jen na moment, kdy přijde i o tuhle jedinou věc, co jí zbyla. Všechny jejich společné vzpomínky si ji nahrnuly do myšlenek jako lavina kterou neustála a skončila na podlaze v slzách, to co nejvíc chtěla bylo znovu pryč.