Potrestaní bohové [CZE]

#5 Domove, sladký domove...

O několik dní později...

„Ten dům je fakt odporný..." ušklíbl se Loki, když přes zadní vchod vlezli do domu, který byl zjevně už hodně dlouho opuštěný a se zašlou cedulí "na prodej" na předzahrádce. Byl na odlehlém místě a taky potřeboval rekonstrukci jako sůl. Přesně proto si ho vyhlédli a byl pro ně aspoň na chvíli ideální jako úkryt. V domě byl nábytek zakrytý plachtami a také tam bylo několik krabic, nejspíše věci, které si původní majitel chtěl časem odstěhovat, a později mu to možná už bylo fuk.

„Přesně proto je ideální!" Dodala Sylvie a vešla dál, hned za rohem byla kuchyně a Sylvie hned zkusila, jestli teče alespoň voda a k jejímu překvapení ano. S elektřinou to ale už tak slavné nebylo, když se pokusila i rozsvítit, „možná nebude odpojená, radši se mrknu pak na pojistky..." pronesla spíš sama pro sebe a pokračovala dál do domu.

Loki kráčel za ní a stále měl na tváři ten znechucený výraz, když si ho Sylvie všimla už asi potřetí, neodolala komentáři, „ale copak, našemu princátku se tady nelíbí?" Posměšně se usmála.

Loki se ušklíbl ještě víc, „myslel jsem, že i ty máš nějaké svoje standardy..."

„Nemám čas být rozmazlená jako ty, víš?"

„Oh, no jistě..."

„Myslím, že jsme se domluvili, že hotely nejsou bezpečné... dost se prodraží, když musíme podplácet recepční, aby nás tam nechali i bez dokladů... což je samo o sobě podezřelé... nehodlám krást jen na to, abychom měli kde spát a co jíst."

„To mi nemusíš připomínat."

„Zřejmě musím, tyhle malé krádeže a schovávání nás nikam nepřivede. Tak buď rád, že máme aspoň nějakou střechu nad hlavou, i když je hnusná!"

„No fajn, nemusíš být pořád tak podrážděná! Myslíš, že mě tohle baví?" Odfrknul si, „já ty lidi fakt nechápu, jak můžou v tomhle fungovat a nevzbouřit se?"

„Sociální vrstvy snad fungují nejen tady."

„O tom nemluvím... myslím, jak můžou fungovat ve světě bez magie? I pitomý přesun z místa na místo zabere tolik času, energie... tak velká plocha a žádné portály... a ty jejich přesouvadla, to je fakt výslech," pokroutil hlavou.

„Přesouvadla?" Nechápala, co tím myslí, „myslíš auta?"

„No jo, tohle...název nic nezmění na tom, že je to dost pomalé a neefektivní."

„Jo, ale je docela legrace to řídit," pokrčila Sylvie rameny.

„A k tomu ses dostala jak?"

„Náhodou..." vysvětlila dost stroze a šla se podívat dále do domu.

Když vyšla do druhého patra, všimla si, že jsou tam dvě ložnice a jedna koupelna, druhá byla v nižším patře. Nakoukla do jednoho z pokojů, kde byla manželská postel a velká skříň, „tenhle si zamlouvám já!" Zvolala okamžitě, „ty si vezmi ten druhý," řekla Lokimu, aniž by druhý pokoj viděla.

„A co když bude ještě lepší? Nebudeš pak závidět?"

Sylvie se ušklíbla, „určitě lepší nebude..."

Loki zamířil k druhému pokoji, když otevřel dveře, zjistil, že je to nejspíš pokoj pro dítě. Byla tam jednolůžková postel, naštěstí alespoň klasické velikosti, menší skříň, stůl, židle a několik krabic. Vypadalo by to skoro i normálně, kdyby všude po stěnách nebyli přilepené obrázky s Avengers. Loki se nad tím ušklíbl, Sylvie nakoukla do pokoje a zasmála se, „tenhle je pro tebe perfektní!"