Potrestaní bohové [CZE]

#12 Labutě z Asgardu

„Ještě mi jednou ukaž ty pasy!" Smála se Sylvie a už se natahovala po jejich nových falešných dokladech.

„Myslím, že pro dnešek ses pobavila už až dost!" Ušklíbl se Loki a s doklady ucukl. Sylvie se ale rozhodně nenechala odradit a po chvíli, kdy se mu je snažila sebrat, už je měla vítězně v rukou.

Otevřela Lokiho pas a znovu se začala uculovat nad jeho fotkou, „ta fotka je opravdu legrační!"

Loki si povzdechl, „nevím jak ty, ale já neměl nikdy moc možností se někde fotit!" Pas si zase vzal a spolu s falešnými řidičáky je uložil do tašky.

„Ale ale, pan Jonathan Smith se nám nějak zlobí..." založila si ruce a pobaveně ho sledovala, když ho oslovila jménem z dokladů, poté se tak zamyslela, „hmm, takže když já jsem jako Sophia Smith, máme být manželé?"

„Jestli vycestujeme ze země, bude to takhle snazší..."

„Ó, ano?" Stále se nad tím bavila.

„No, tvrdil to ten chlap, co nám ty doklady sehnal..." odpověděl celkem stroze.

„Hmmm... pan a paní Smithovi... vlastně se mi to docela líbí!" Zvolala tak spokojeně, ale poté si všimla, že se Loki pořád zamyšleně přehrabuje v tašce, jako by ji ani nevnímal, působil nějak nesvůj, „co je to dnes s tebou?"

„Cože?" Otočil se k ní a Sylvie šla k němu.

„Co s tebou je? Jsi divný... tak nějak, víc než obvykle," pousmála se, aby mu dala najevo, že to myslí jen v žertu.

„Nic se mnou není..." pokroutil hlavou.

„A proč ti to vůbec nevěřím? Stalo se něco, co mi nechceš říct?"

„Nic se nestalo..."

Sylvie ale tušila, že to není pravda, chtěla ale, aby jí o tom řekl sám, „tak fajn... když to říkáš..." pronesla s tónem, jako že jí to teda až tolik nezajímá, „takže... ty doklady, budou věrohodné?"

„Doufám."

„A co ty řidičáky?"

„Je taky prý lepší, mít víc než jeden doklad..."

„No... jasně... ale to bys měl teda asi dostat lekce řízení," bleskl jí hlavou nápad.

„Lekce řízení?"

„No jasně, nemůžeš mít řidičák, když jsi přitom nikdy neseděl za volantem! Ale víš co? To můžeme klidně napravit!" Hned ho popadla za ruku a už ho vedla ven z domu, Loki ani nestihl protestovat.

O několik desítek minut už se projížděli po odlehlejší polní cestě v jednom starém autě, které se jim povedlo nepozorovaně ukrást i s klíčky v zapalování. Sylvie dala Lokimu rychlokurz řízení ale i poté mu do toho dost mluvila a smála se, pokaždé když mu auto nečekaně chcíplo, „bože, tohle už fakt není normální! Co je tohle za auto?" Rozčiloval se Loki a znovu nastartoval. Ujeli jen několik dalších metrů, než auto znovu chcíplo.

„To nebude autem, ale tím kdo ho řídí," uculovala se Sylvie.

„Ó, ano? No když jsi taková expertka, klidně si zbytek cesty můžeš odřídit sama!"

„S radostí!" Zvolala a vystoupila si, obešla auto a vyměnila se s Lokim. Poté suverénně nastartovala a rozjela se. Několik minut to bylo v pohodě a Sylvie k tomu měla hned několik poznámek, než auto znovu vypovědělo službu i jí a ještě málem narazili do stromu, i když v nízké rychlosti. Sylvie se tomu i tak začala smát, „máš pravdu, je to krám! Nedivím se, že majitel nechal klíčky v zapalování, ještě se toho auta rád zbavil!"