Potrestaní bohové [CZE]

#3 Půjdeš tam, kam půjdu já?

Loki se s cuknutím probudil, na vteřinu nevěděl, kde je, ale hned v té následující poznal pokoj v hotelu. Seděl na pohovce, kde neplánovaně usnul. K jeho překvapení, Sylvie byla v pokoji také, neodešla. Ležela na posteli a vypadala, že spí. Skoro se až podivil, že s tím jak nulovou důvěru v něj má, dokázala usnout ve stejném pokoji a hlavně, že neodešla ještě před svítáním. Na krátkou chvíli se na ni zadíval, ale začaly ho napadat znovu dost vlezlé myšlenky, na které teď neměl chuť myslet. Pokroutil hlavou, vstal a odešel do koupelny.

Cvaknutí dveří probudilo Sylvii, která prudce otevřela oči, také na chvíli zapomněla, kde je, posadila se a zadívala se na dveře koupelny, najednou si nebyla jistá, jestli má vstávat a jestli je připravena na další debatu mezi nimi. Co vlastně bude dál? Ani jeden neměl kam jít, ani jeden neměl své schopnosti a byly na planetě, která jim byla z větší části cizí.

Loki se zadíval do zrcadla, na jeho krátké vlasy a zamračil se, byl to nezvyk, stejně jako jeho oblečení. Působil jako obyčejný smrtelník. Najednou mu ale blesklo hlavou, nad čím přemýšlel, než usnul a vydal se zpět do pokoje.

Sylvie ležela na posteli jako předtím a teď skutečně jen předstírala, že stále spí. Byla v ní zvědavost, co Loki udělá a strach nad tím samým. Uslyšela šustěný papíru a nenápadně se podívala, co se děje. Loki stál u stolu a díval se do mapy New Yorku, která byla v pokoji pro turisty. První mu to přišlo vše dost zmatené, ale nakonec našel, co hledal. Najednou měl nutkání o tom Sylvii s nadšením říct, hned jak by se probudila, ale zarazil sám sebe. Vzpomněl si, co mu řekla předchozí den.

„Nemysli si, že jsem tě pustila, abys šel se mnou... nikdy jsem nikoho nepotřebovala a nic se na tom nezměnilo! ... Jen tuhle jednu noc, zítra si každý budeme hledět svého, jasné? ... - Lituješ toho, co se stalo? – Každé vteřiny..."

Zaplavil ho nepříjemný pocit, když si představil, že by odešel, že by jí tady nechal a že by ji nemusel už tak snadno najít, ale jak se starat o někoho, kdo tě od sebe jen odhání pryč? Bojoval sám se sebou, ale rozhodl se to risknout, „nemůžu počítat s tím, že když já jsem šel, kam jsi šla ty, že ty půjdeš tam, kam chci já..." pomyslel si, vzal tužku, co ležela na stole, a na mapě zakroužkoval místo, kam se chystal. Jako by to v něm zažehlo malou naději, že třeba skutečně i ona půjde za ním... zadíval se na mapu, snažil se pamatovat si, jak se dostane tam, kam potřebuje.

Než odešel z pokoje, bojoval s nutkáním, znovu se podívat, jak Sylvie spí, neudělal to až do momentu, než jí na vteřinu zahlédl, než zavřel dveře pokoje a rychle se vydal po chodbě pryč, „vzpamatuj se už!" Vynadal sám sobě.

Sylvie se posadila, nemohla uvěřit, že skutečně odešel. Řekla mu to sama, že si každý půjde po svém, ale slova a pocity, co skutečně měla, byly dost rozdílné. Teď to byla ona, komu se nepříjemně stáhl žaludek. Poté si ale všimla mapy na stole, nechal jí tady. Vstala a šla se do ní podívat, po chvíli si všimla zakroužkovaného místa na mapě, „Newyorská veřejná knihovna."

###

Loki procházel knihovnou a hledal místo, které mu poradila jedna z knihovnic, doufal, že najde něco smysluplného, jako když měl možnost pátrat v archivech TVA. Nakonec došel až k sekci Avengers, která byla o dost obsáhlejší než čekal, ale obsahovala i spoustu věcí, které byly naprosto k ničemu. Našel tam například obrázkové komiksy, kde se míchala fakta s fikcí. Nechápavě nad tím pokroutil hlavou, když ale našel komiks věnovaný příběhu jeho bratra Thora, našel v ní i dvoustránku, kde byl jeden vyvedený vtípek Lokiho, musel se nad tím pousmát. Když už přestával věřit, že najde i něco užitečného, všiml si černých tlustých desek, které vypadaly, jako by do regálu ani nepatřily. Vzal je a podíval se do nich, byly plné kopií článků z novin ve foliích, byly tam i nějaké namalované či vytisknuté obrázky, poznámky. Než se stihl začíst, ozvalo se za ním, „to je moje!"