Potrestaní bohové [CZE]

#24 Glorious Purpose (Finále)

„Už jsou to tři dny a vy pořád nevíte nic nového!? Řeknete mi už konečně někdo, co se to s ní děje!?" Loki byl velmi rozrušený, jelikož stav Sylvie se nijak nezlepšil a bylo to spíše naopak. Darcy mu pomohla dostat ji do nemocnice k jednomu jejímu dobrému známému, který byl na nečekané případy už trochu zvyklí a nekladl zbytečné otázky.

Doktor Rey se ho snažil uklidnit, „zkuste nám trochu pomoct a dovolte nám nějaké další testy..."

„Rozhodně ne, vašim testům nevěřím! Ta vaše medicína je tady naprosto mizerná!"

„Jsme jedna z nejlepších nemocnic ve městě..."

„Nemyslím jen v téhle nemocnici! Tolik věcí nevíte... byla chyba, že jsem jí sem vzal," prohlásil rozhodně, šel k Sylvii a vypadalo to, že si jí jen tak odnese pryč.

„Prosím, tohle opravdu není nutné! Opravdu není dobrý nápad, abyste si jí teď odvedl... opravdu vám chci pomoct, ale potřebuju, abyste spolupracoval, ano?"

Loki chvíli zaváhal, ale nakonec jí nechal ležet v posteli, vypadala v ten moment tak bezbranně a zesláble, vždy ho zabolelo, když se podíval do její pobledlé tváře.

„Tohle bude nad vaše možnosti..." povzdechl si Loki zamyšleně, snažil se přijít na to, co by pro ni mohl udělat, ale ať zkusil cokoliv, nikam to nevedlo.

„Dovolte mi aspoň jí vzít krev, zkusíme nějaké testy a třeba na něco přijdeme... souhlasíte?" Loki začínal cítit, že jeho možnosti jsou omezené a tak jen kývl na souhlas. „Dobře, za chvíli sem pošlu zdravotní sestru..." oznámil mu a odešel.

Loki si sedl k její posteli a chytil jí za ruku, „prosím vrať se ke mně, ano?" Zašeptal a smutně na ni hleděl.

Doktor Rey před pokojem Sylvie potkal Darcy, „tak co, jak je na tom?"

„Pořád stejně... zatím vůbec netuším, co by jí mohlo být a její přítel nám to moc neulehčuje..."

„To je mi jasné..."

„Je neustále u ní a přísahal bych, že za celé ty tři dny ani nespal..."

Darcy se přes sklo podívala do pokoje, viděla jak Loki na Sylvii nešťastně hledí, jak jí drží za ruku a mluví na ni, „vypadá to, že si jsou opravdu blízcí..."

„To rozhodně jsou... a obávám se, že jestli brzy nepřijdeme na to, co s ní je, bez ptaní si ji odnese pryč, což by nebylo rozhodně v jejím stavu ideální..."

Darcy jen kývla na souhlas, věřila tomu, že by to Loki skutečně udělal, i když vlastně nevěděla, kdo přesně je on anebo kdo je Sylvie.

###

„Je to skutečné, je to skutečné..." šeptala Sylvie sama pro sebe stále dokola. Seděla na schodech točitého schodiště, které vedlo do sklepení citadely. V hlavě se jí míchali všechny vzpomínky, všechny myšlenky, které si vůbec nedokázala urovnat.

Nathaniel se jí postupně pokoušel zmást, pokoušel se jí namluvit, že Citadelu ve skutečnosti nikdy neopustila, že nikdy neodešla a že vše co prožila v posledních dnech, bylo jen výplodem její bujné fantazie, že si vše vymyslela na základě výčitek, které měla. Ze začátku si byla jistá, že je to lež, ale postupem času pro ni začalo být vše matoucí. Jako kdyby ji snová realita nenechávala jasnou mysl. Tím horší bylo, když se nedokázala probudit a začala tak věřit, že její realita byly jen sny a její sen je realitou.

„Vážně věříš, že se to mohlo stát? Opravdu? Jen jsi se tak upnula na své touhy, na to mít konečně domov, že ses z toho pomátla! Nikdy jsi odsud neodešla a jediného člověka, který ti kdy věřil, toho jsi zradila... je to jako bys zradila sama sebe, jak si můžeš vlastně ještě věřit?" Slova Nathaniel slyšela ve své mysli a nedokázala ani určit, jestli je někde poblíž anebo je to jen její představa.