Potrestaní bohové [CZE]

#10 Takže, co teď?

„Myslíš, že jí můžeš věřit?" Ozvalo se do ticha a tmy, což Lokiho probudilo. Najednou byl znovu v tom hotelovém pokoji, kam utekli hned tu první noc, seděl na pohovce a před ním stála postava ve tmě, která udělala dva kroky k němu a Loki v postavě poznal Mobiuse, „tak můžeš?"

„Tohle je nějaký sen?" Byl Loki zmatený.

„A poznáš ještě co je sen a co je realita?"

Loki vstal, celé to působilo dost zvláštně, jako by to ani nebylo skutečné. Podíval se na rozestlanou postel, ve které tehdy spala Sylvie, která ale byla tentokrát prázdná, rozhlédl se po pokoji, jako by ji hledal, „kde je?" Zeptal se Mobiuse, jako kdyby měl vědět, co se děje.

„Můžeš jí věřit?" Zopakoval Mobius svou otázku, „můžeš věřit někomu, kdo obětoval budoucnost všech jen proto, aby získal, co chce? Víš čeho všeho je schopná?"

„Budeme si tady jen vzájemně vyměňovat otázky?" Začínal být naštvaný.

„Můžeš věřit sám sobě?"

„Už stačí!"

„Jste oba stejné, oba chcete obětovat vše, i když nevíte, co to způsobí... váš vztah je čistý chaos, nic jiného! Je to naprosto nepřípustné a přinese to něco velmi zlého!" Mobius v pokoji už nebyl, ale jeho hlas zůstával, Loki chtěl z pokoje odejít, ale když došel ke dveřím, neměly kliku. Stále slyšel opakující se, „můžeš jí věřit?"

„Sklapni už!" Vyštěkl frustrovaně a v tom se s cuknutím probudil v posteli, v pokoji v jejich dočasném úkrytu. V první moment pocítil úlevu, byl to jen sen, ale ihned poté jako by v hlavě znovu slyšet otázku ze snu, může Sylvii skutečně věřit?

###

Loki a Sylvie seděli naproti sobě v kuchyni u jídelního stolu.

„Takže?" Zeptala se Sylvie s takovým tajemným úsměvem.

„Takže co?"

„Takže co dál? Půjdeme vykrást banku?" Úplně se jí rozzářily oči.

Loki se nad tím jejím nadšeným výrazem musel pousmát, „moc riskantní," odvětil, napil se kávy a zadíval se do novin. Káva byla jedna z věcí, kterou si na Zemi oblíbil, stejně jako třeba čokoládu, kterou milovala i Sylvie. V novinách hledal cokoliv, co by napovídalo, že se děje něco znepokojujícího, ale zatím na nic nenarazil.

Sylvie ho sledovala, jak věnuje pozornost novinám a nadhodila další nápad, „tak někoho uneseme a budeme žádat výkupné?"

„Moc riskantní..." odvětil a ani se na ni nepodíval.

„Můžeme se vloupat do skladů Starka," pokračovala dál, „jistě tam bude mít zajímavé věci!"

„Moc riskantní..." odpověděl už potřetí.

Sylvie začala mít pocit, že jí snad ani neposlouchá, tak provokativně přejela chodidlem po jeho lýtku, jak seděli naproti sobě „tak si to rozdáme na stole?" Zeptala se s takovým provokativním tónem. To už Loki zvedl oči od novin, s výrazem, jestli to myslí vážně, načež Sylvie dodala, „co? Taky je to moc riskantní?" Napruženě vstala od stolu a Loki odložil noviny stranou, „víš, já nechápu, jak je možné, že je tolik momentů, kdy se nedokážeme vůbec na ničem shodnout!"

Loki vstal od stolu, „nemůžeme budit přespřílišnou pozornost..."

„Já vím... ale rozčiluje mě to... navíc, měl bys být rád... snažím se vymyslet plán hlavně kvůli tobě!"