Potrestaní bohové [CZE]

#6 Jen taková malá nevinná hra

// Dnešní část bude možná trochu peprnější, než ty předchozí, tak snad to nikomu nebude překážet. :)

Loki a Sylvie byli v suterénu jejich dočasného domu a oba byli ve více než dobré náladě, v jedné z krabic totiž našli terč a i několik málo šipek. V suterénu byl i nějaký starý nábytek - pohovka, která byla zakrytá zaprášeným prostěradlem, křeslo, rozviklaný stůl, ale také spousta krabic a jiného harampádí. Na stole bylo položené malé rádio na baterky, které jim tam hrálo jen jako kulisa s dost příšerným zvukem. K uvolněné náladě jim pomohlo i pivo, které si otevřeli, a nezůstalo jen u jednoho. Loki byl skoro až překvapený, když si Sylvie chtěla dát taky, protože alkohol většinou odmítala... dost brzy pochopil, co možná bude jeden z důvodů.

Loki byl právě na řadě, jejich malý souboj v šipkách pro něj byl takovou příjemnou rozptylující výzvou a dařilo se mu dost dobře. Sylvie se ho snažila rozptylovat, aby další hod zkazil, „ale no tak, nemusíš se ani snažit - ještě si živě pamatuju, jak mizernou máš mušku, když máš v sobě alkohol," odkazovala na jeho hod dýkou ve vlaku a smála se při tom.

Loki se k ní otočil a teatrálně rozhodil rukama, „kdo ti řekl, že jsem to nezkazil schválně, hm?"

„Noo jistě, přece bys mi to nikdy nemohl přiznat!"

„Nerozptyluj, stejně mám už teď více bodů než ty!" Ušklíbl se a otočil se zpět k terči. 

"To záleží, kdo počítá..." pousmála se a sedla si na boční opěrku křesla, vzala si ze stolu lahev piva a upila z ní... sledovala ho, jak soustředěně si přeměřuje terč, líbilo se jí, jak i jejich nevinnou hru dokázal brát vážně, bylo znát, že nerad prohrává. Zrovna když už se chystal hodit, Sylvie vyslovila otázku, která dost možná neměla být vyřčená nahlas.

„Myslel jsi někdy na to, jaké by to bylo, kdybychom spolu spali?" Zeptala se nevinně a šipka, kterou Loki v ten moment hodil, která by dost možná mohla původně skončit ve středu terče, skončila zapadlá za krabicemi, které byly v roku místnosti a to s náležitým hlukem.

Loki na vteřinu přemýšlel, jestli opravdu slyšel, co právě řekla, naprosto ho tím vyvedla z míry, chtěl doufat, že to byl jen další pokus o rozptýlení před hodem... snažil se rychle zpracovat svůj výraz, aby když se otočil, mohl jí vyčíst, že tohle vážně není sportovní jednání. Když se k ní po pár vteřinách otočil, vydal ale jen hlásku z původně připravené věty, Sylvie stále přímo za ním a to blíž než by čekal, samým překvapením o krok couvl.

„Ten hod mi skoro dost jistě odpověděl za tebe..." výraz jaký měla, dokazoval, že to myslela naprosto vážně, tak provokativně se usmívala.

„Sylvie..." oslovil jí nervózně, „už vážně začínám chápat, proč tolik nepiješ..." tak křečovitě se pousmál.

Ale pro ni, jako by to bylo jen další potvrzení, chtěl změnit téma na něco jiného, chtěl to zamluvit, ale ona rozhodně chtěla slyšet odpověď na svou otázku, „copak? Bojíš se mi odpovědět?"

Loki už z ní začínal být dost nesvůj a odstoupil, při tom jí z ruky vzal lahev s pivem a odložil ji na stůl, „jsi na řadě..." řekl až moc vážně a rukou mávl k terči.

Sylvie se otočila zpátky k němu a měla takový dravý výraz, bylo to možná až trochu děsivé, „chceš vědět, jak to mám já?"

„Ugh... ne..."

Sylvie k němu šla blíž a tak se usmívala, „opravdu ne?"

„Sylvie, tohle už není vtipné..." v jeho výrazu bylo zmatení, dělala to schválně?