Tris Jones: Artemidin hněv | Percy Jackson ff

XXX. | Sama paní Minulost

TRIS

Uběhla hodina a půl od doby, kdy je vyplivla Erichthoniova síň na chodník před Valone Shoes, ale Tris se pořád trochu cítil, jako by ho někdo praštil palicí. V hlavě mu bzučely jako v úle všechny ty myšlenky, co mu moudrost starého vládce Athén poskytly.

Prokažte bystrost, hrdinové. Projděte Erichthoniovou síní. Najděte svou cestu k promluvě s minulostí. Ta poslední věta ho neskutečně štvala. Doufal, že to bude tak, jak si mysleli na začátku - že ho celý ten hlavolam přiměje k tomu, aby si vzpomněl na... vlastně bylo jedno na co. Na cokoliv.

Dělal to znovu, ač vlastně sám proti sobě - vštěpoval si, že určitě měl nějaký život předtím, než se probudil na intru ve Warrenu poprvé. Tak to totiž, narozdíl od vlastního dojmu a od toho, co mu ještě v táboře řekli v Hypnově srubu, dávalo smysl.

Vlastně ho začalo pomalu dožírat více věcí. Nesnášel bohy za to, že si s nimi tak pohrávají. V žaludku mu ležela minulost Campbellové, která musela být už jen podle těch malých obrázků pěkně mizerná, v čemž ho utvrzoval i fakt, že o ní i tak normálně otevřená, sluníčková holka jako ona odmítala mluvit. Štvalo ho, že když se objevila poslední místnost s drakónem, Paige sebrala všechnu odvahu a intuitivně udělala to, co měla, zatímco on zůstal zkoprnělý hrůzou.

Byl by rád, kdyby už to měli za sebou. Pobrat vzpomínky, vysvětlit Artemis, že se nic neděje, a hurá domů. Sláva nazdar výletu.

Ale zpátky do reality - žádné vzpomínky mu to nevrátilo. Stáli na parkovišti národního parku Cuyahoga Valley, cpali do sebe poslední kousky bagety, co koupili v automatu opodál, a šli na návštěvu k podělanýmu koni.

Kdyby si vedl seznam věcí, co udělat, určitě by nebyl nadšený z bodu "setkat se se strašidelnou masožravou kreaturou". Možná proto si žádný takový seznam nevedl.

Rozhlédl se po parkovišti. Beton, zavřená sámoška a skomírající automat před ní nevypadaly zrovna jako ideální prostředí pro koně z řecké mytologie. Obzvlášť ne, když jej viděl ve snu uprostřed hlubokého lesa. "Co teď?"

"Najde si nás sama," připomněla Campbellová tiše.

"Tady?" opáčila Paige. Očividně uvažovala stejně jako Tris.

Campbellová k němu stočila podmračený pohled. Sice byla rozcuchaná, vlasy měla na jedné straně přeležené a na puse se jí táhla šmouha od majonézy, ale stejně ji nešlo nebrat jako kápa celé výpravy. "Tys' ji ve snu viděl v lese, že?"

Přikývnul.

"Takže půjdeme někam do lesa?" navrhla.

"Přímo do háje," ucedila Paige.

Tris se uchechtnul. "Tam trávím až moc času, ty jo. A přestává mě to bavit." Chmátnul po mapě v ruce, kterou Campbellová svírala v ruce, a rozložil ji. "Musí tu v tomhle parku přece být něco zajímavýho. Půjdem tam a jestli si nás má najít sama, tak si nás najde," rozhodnul. Vlastně mu to znělo docela rozumně. Nemohli dělat nic jiného než střílet naslepo.

Holky mu to pokýváním hlavou a zamručením potvrdily. "Tak kam?" zeptala se Paige.

Pohledem přelétal po mrňavých písmenkách a snažil se odhadnout, co z toho může být asi nejzajímavější atrakce parku, Campbellová však jeho snahu rychle překazila, když mu nakoukla přes rameno, zkušeně si všechno prohlédla a neomylně zapíchla prst zhruba doprostřed. "Vodopády. To by šlo, ne?"

Nenapadlo ho nic lepšího, a tak přikývl a pohlédl na Paige, která taky nevypadala, že je nějak zásadně proti.

"Jak je to daleko?" zeptala se jen.