XXVI.| Čárový kód nevěstí nic dobrého

166 24 3
                                    

PAIGE

Sotva vylezli z budovy internátu ven, uslyšela známý zvuk tření kovu o kov, když Campbellová tasila svůj meč. Viděla ji ten pohyb dělat už milionkrát, ale stejně ji nikdy nepřestávalo fascinovat, s jakou přirozeností to zvládla. Římský typ - gladius - jí z nějakého důvodu seděl mnohem líp než všechny řecké, co ve zbrojírně měli. Ten meč se jmenoval Lámpsi, třpytka. Věci od Campbellové se daly snadno rozpoznat; vždycky měly postižené jméno.
Společně s její rukou (ta se ale tak úplně nepočítala, protože z ní dělala sama jen malou část), Karim, rozbuškovým systémem, kterým odpálili v New Jersey sídlo nestvůr ještě ve válce s Kronem, a plně automatizovanou jídelní obsluhou v Argu II. byl ten gladius jednou z nejlepších věcí, co kdy vyrobila.
Vytáhnout zbraně byl dobrý nápad, jestli tu někde v ulicích byla velká drakónovitá potvora. Taky si vzala svoje revolvery, opečovávané a připravené k akci. Někteří polokrevní střelné zbraně s božským bronzem neuznávali, zdály se jim zbytečné. Cha.
"Buď na pozoru, bráško," broukla ke Karimu na svém rameni.
Žlutě smaltovaná ješterka se naježila a vzdorně zasyčela.
Zasmála se. "To víš že jo, zlato."
Campbellová se na ně krátce podívala a pousmála se. "Ještě že ho máme."
"Chceš říct 'ještě že vás máme'," zamumlala pobaveně.
"Ještě že vás mám," ozval se Tris s úsměvem. Zakřenila se na něj.
Táhli se ulicí, která jako jedna z mála ve Warrenu vypadala rušněji. Paige celý život bydlela v Brooklynu, který oproti Manhattanu připadal hromadě lidí ošklivý, ale ona ho měla ráda; oblíbila si ty začouzené zdi, které bývaly omítnuté bílou barvou, a cihlové domy. Jestli si Tris připadal zvláštně v Brooklynu a tady ne, měla to naopak - oproti nahuštěným barákům u ní doma jí připadal Warren hrozně rozlezlý a přitom o ničem. Cestou si koupili snídani; Tris s Campbellovou borůvkový muffin, Paige dala přednost čokoládovému, ve kterém bylo pomalu víc čokolády než těsta. Boží.
"Hej, Trisi?" zahuhlala s plnou pusou.
"Hm?"
"Víš, jak se hydra furt obnovuje?"
Zamračil se. "Jo, to vím."
"Víš, co máš, když strčíš hydře hlavu do mixéru?"
Tris se zatvářil nechápavě. "Ne?" Campbellová, která ten vtip znala, vyprskla smíchy.
"Tisíc hydřích hlav v mixéru."
Na chvíli se zarazil a pak, když mu to došlo, se rozesmál. Na bradě mu ulpělo pár drobků. " To je hovadina," pochechtával se.
Zazubila se. "Mám fakt radost, když přijde někdo novej, kdo ten vtip pochopí. V táboře už ho všichni znají."
Pohledem podvědomě zavadila o Campbellovou. Ta si toho všimla, na rtech jí hrál lehký úsměv, až jí z toho poskočilo srdce. Taky se jí nadzvedl koutek.
Pihovatá dcera Démétér si otřela ruku od drobků do kalhot, znovu hmátla po meči a starostlivě se rozhlédla. "Náš velký šupinatý kámoš se nějak fláká," poznamenala.
"Nezlobil bych se, kdyby to tak ještě chviličku trvalo," zakabonil se Tris. "Už jsme skoro tam."
Měl pravdu, zanedlouho už stáli před naprosto obyčejně vypadajícím obchodem s obuví. Zaklonila hlavu; podsvícená cedule hlásala nápis 'Valone Shoes'. "Jsme si jistí, že je to ono?"
Tris pokrčil rameny a otevřel pusu, aby něco řekl, ale Campbellová ho přerušila tím, že zatlačila do prosklených dveří a rozezněl se zvoneček. "Je jenom jeden způsob, jak to zjistit."
S Trisem si vyměnili rychlý pohled, který říkal pomoc. A vešli za hnědovláskou dovnitř.
K jejímu zklamání vypadal obchod zoufale běžně i zevnitř. Obklopovaly je nablýskané světlé regály s lakovanýma lodičkama, jejichž podpatky vysílaly jasnou zprávu zlomený kotník, koženýma polobotkama a papučkama pro děti.
Zhluboka se nadechla. "Páni, cítíte to? Vládne tu šíleně silná magická atmosféra."
Tris se na ni s nadějí podíval. "Fakt?"
"Ne."
Prodavačka odlepila pohled od displeje svého mobilu a se zdviženým obočím se na ně podívala. "Přejete si?" protáhla znuděně, když uviděla jejich trojici, jak bezradně postává mezi regály.
Ta ženská se musela jmenovat Karen; Paige ještě nikdy nepotkala nikoho, kdo by tolik vypadal jako někdo, kdo se jmenuje Karen. Nejspíš už překročila čtyřicítku, ale snažila se vypadat na dvacet, což se jí moc nedařilo, tvář jí pokrývala silná vrstva líčidel (na takovou paletku musela být pyšná vážně každá Afrodítina dcera), byla napěchovaná do halenky s těsnou sukní do pasu. Když se zadívala na její na blond nabarvené vlasy stažené do koňského ohonu, napadlo ji, že zná spoustu moc hezkých blond lidí - Willa, Annabeth, Jasona a tak - ale tato ženská mezi ně vážně nepatřila.
Přečetla si její jmenovku. Nejmenovala se Karen, ale Jessica. No, skoro.
Campbellová přešlápla. "My, hm... hledáme něco, co se jmenuje Erichthoniova síň," odhodlala se.
Jessica nevypadala o nich chápavěji. "A kde to jako má být?"
"Přímo tady," zkusil to dost zoufale Tris.
Teď se na ně prodavačka naprosto neskrývaně podívala jako na tři idioty. "Nic takového tu ne-"
Zarazila se uprostřed slova; oči se jí zamlžily podobně, jako když Paige sama očarovala vrátnou na Trisově intru. Jenže teď to rozhodně neměla na svědomí ona.
"Ach," vydechla; oči se jí zase rozjasnily, ale měla zvláštní, zasněný výraz. "Tam nesmíte."
Znepokojeně se po sobě podívali. "Ale... my jsme tu byli pozvaní," bránil se Tris.
V Jessičině tváři se objevila jiskřička zájmu. "Předložte," vybídla je. "Ověřím vás čárovým kódem."
Nechápavě se po sobě podívali. "No, my... nemáme žádný čárový kód?"ozvala se Campbellová.
Výraz prodavačky znovu začal být bezvýrazný, omámený. "V tom případě lituji, odejděte," odrecitovala.
Tris se ošil a vzápětí si začal prohrabávat kapsy. Vytáhl složený lístek od Héfaista a podal ho blondýně. "Tohle je jediné, co máme," řekl pevně.
Vzala si ho a rozložila jej. Na papíře se nic nezměnilo, ale prodavačka spokojeně pokývala hlavou. Strčila lístek pod čtečku a pod jejím červeným světlem si toho Paige poprvé všimla - nenápadný, v totožné barvě jako papír, ale byl tam.
Jak je možné, že si toho nevšimla?
Čtečka pípla stejně, jako by to byly jen další boty, omámená Jessica se podívala na monitor a souhlasně pokývala hlavou. "V pořádku," řekla dutě. Ze zásuvky pod sebou vytáhla svazek klíčů a pokynula jim. "Následuje mě, prosím."
Paige nepobírala, jak někdo může na tak vysokých podpatcích vůbec udržet rovnováhu, natož chodit, ale bloncka to zvládla velmi obstojně. Vyvedla je ven z obchodu k vedlejším dveřím, které vedly k bytům nahoře nad obuvnictvím. Chodba měla zašlý, zatuchlý pach. Ježily se jí chloupky na krku.
Co je tu sakra čeká?
Došli k bytelně vypadajícím dveřím z dubového dřeva. Prodavačka je odemkla ukázala dovnitř. "Erichthoniova síň," ohlásila.
Jejich trojice se po sobě nejistě ohlédla. Když nakoukli, vypadalo to jako úplně obyčejný byt.
Campbellová trhla ramenem, vešla dovnitř jako první, a tak ji s Trisem v těsném závěsu následovali.
Sotva překročili práh, dubové dveře se za nimi zabouchly. Ozvalo se cvaknutí zamykaného zámku.
"A dopr-"
Srdce se jí rozbušilo a vymrštila se, ale už to k ničemu nevedlo.
Byli uvěznění.

Tris Jones: Artemidin hněv | Percy Jackson ffKde žijí příběhy. Začni objevovat