Tris Jones: Artemidin hněv | Percy Jackson ff

XVII. | Hledá se funkční kůň

TRIS

"Máme radost?" zeptal se Jules Winnfield Vincenta Vegy němě zírajícího do kufříku.
"Jo, máme radost," vzpamatoval se Vega a rychle kufřík zaklapnul.
Tris si nemohl pomoct, mozek mu tu scénu ze začátku Pulp Fiction prostě přehrál. Klidně by ten film zkouknul znovu. Ale to teď nehrálo roli.
Cheirón totiž rozhodně neměl radost.
"Vycházení ze srubu v noci ven," vypočítával. "Přespávání v jiném srubu, než je ten váš. Zranění jiného táborníka. Nedovolené používání kouzelného luku, o kterém jste ani nevěděli, co dělá," zvýšil hlas. Jo, přesně to všechno vyplavalo ráno na povrch. Pod kentaurovým přísným pohledem se těžko zatajovala úplná pravda.
"Uhm, všechno to porušení pravidel mi zachránilo život," odvážil se namítnout Tris.
Cheirónovi zajiskřilo v očích. "Ano, to je taky důvod, proč vás tři teď nepošlu drhnout všechna okna v táboře," přikývl. "A být vámi děkuju bohům, jste nepřišli dříve pod ruku panu D."
Jasně, bohové jsou moc fajn, pomyslel si hořce. Zatím mě jenom chtějí zabít, ale rád jim poděkuju, že nemusím mýt okna. Odolal pokušení to říct nahlas. Místo toho se křivě usmál. "Jasný," hlesnul.
"Ale musím uznat, že hrdina jako ty se jen tak nevidí," pokračoval jejich učitel.
"Jak to myslíte?" chtěl vědět.
"Patálie se za tebou táhnou samy jako průvod na Díkuvzdání. Možná zatím nic nevíme, ale asi sám víš, že tě čeká nelehký osud," pokrčil rameny. "Za ta dlouhá léta už umím poznat, kdo v budoucnu dokáže velké věci."
Spolkl ironickou poznámku a chystal se říct něco chytrého, ale Paige ho předběhla. "Podle tady této logiky bude Connor Stoll minimálně prezident," rýpla si.
Campbellové v hrdle zabublal smích, ale Tris se místo toho na učitele zamračil. "Jaké velké věci bych měl dokázat?" zeptal se.
"To ti ukáže čas," řekl kentaur s vážným výrazem. Pecka.
"Co takhle začít u tý Chiméry?" podotkla Campbellová.
Cheirón zvedl hlavu a upřel na ně podezřívavý pohled. "Jak o té Chiméře víte?"
"Jak o ní víte vy?" opáčila Paige.
"Lov vždycky informuje Tábor polokrevných o neobvyklých nestvůrách," vysvětloval. "Jde o nové opatření od dvou válek. A teď chci slyšet pravdu od vás."
Trojice se po sobě krátce podívala a tichou válku pohledů prohrál Tris. "Spojila se s námi Thalia. Řekla, že..." hlas se mu zachvěl, "že má možná něco společného se mnou. Že něco hlídá."
"Ty se za ní chceš vypravit," uhodl Cheirón.
"Jo," vyhrknul.
Kentaur slabě zavrtěl hlavou. "Nemyslím si, že je to moudré."
"Co jinýho mi zbývá?" vypálil.
"Co o té nestvůře vůbec víš?" vrátil mu to.
Tris naprázdno otevřel a zavřel pusu. Tušil, že Cheirón nechce, aby popisoval vzhled Chiméry.
Když ticho trvalo dost dlouho, kentaur se znovu ujal slova. "Podle informací Lovkyň se nachází v Národním lese Manistee. To je u Michiganského jezera," doplnil, když si vysloužil jen trojici prázdných výrazů.
Paige si odkašlala. "Fajn... To je daleko."
"Furt lepší než někde v Kalifornii," zamumlala Campbellová, která se očividně snažila zavrtat špičku své okopané, kdysi nejspíš světle zelené tenisky do milimetrové mezery mezi dvěma prkny v podlaze.
Paige se na ni křivě zazubila. "Jo, jasně. Pohoda. Došlápnem tam pěšky," utrousila.
Cheirón zavrtěl hlavou. "I kdybyste tam dorazili, nemáte ji jak zabít."
Trisovi to v hlavě šrotovalo na plné obrátky. Vzpomínal na všechny lekce starořečtiny a mytologie. Ten příběh si vybavoval. Chlápek, který překvapivě nebyl Héraklés, Chiméru zabil lukem a šípy ze hřbetu Pegase. Tehdy byli okřídlení koně novinka. Dneska jich měli plnou stáj. Lukostřelec taky nebyl vůbec špatný. Ale nechtělo se mu věřit, že by Cheirón opomněl nějakou pověst. Něco za tím bylo, i když mu nedocházelo co. Musel vypadat vážně zamyšleně a nechápavě.
Studený prst Paiginy bronzové protézy se dotknul jeho brady a zavřel mu pootevřenou pusu.
"Žádný z okřídlených koní se znovu neuvolí nést tě na svém hřbetě proti Chiméře," vysvětlil kentaur ponuře. "Pegas přinesl Bellérofontovi velkou slávu, ale jak zpychl, zapomínal na svého koně. Ten let na Olymp byl jen poslední kapkou. Potomci Pegase tomu hrdinovi nikdy nezapomenou a nepomohou nikomu, kdo se pokusí kráčet v jeho stopách."
Aha, tak tady je ten problem. Sevřelo se mu srdce, ale odmítal se vzdát. "Přece stačí ji zabít z výšky, nemusím být nutně na okřídleném koni, ne?" prohlásil.
"A kde tu výšku chceš vzít?" zeptala se jízlivě Paige. "Budeš kolem nestvůry kroužit větroněm? Seskočíš padákem a budeš doufat, že dřív, než dopadneš na zem, ta nestvůra chcípne? Vylezeš na stožár elektrického vedení?"
Spolkl poznámku, kterou by ji její nepříjemný tón vrátil. "A vy žádný takový super vynález nemáte?"
Vysoká mechanička na něj chvíli nakvašeně zírala a pak nečekaně uhnula pohledem. "Jeden můj brácha míval velkého bronzového draka. Na jeho hřbetě taky zařval. A není to moc dávno," zamumlala.
Hrklo v něm. Vybavil si polaroidovou fotku, která někde visela, ačkoliv si nemohl vzpomenout kde. Byla trochu rozmazaná a zachytila zubícího se kluka se snědou pletí a umazanou bílou košilí, jak rozmáchlým gestem ukazuje na bronzového draka v pozadí. Společně s Paige si byli podobní - měli podobně jiskřivé tmavé oči, prohnaný úšklebek a když Héfaistova dcera ukazovala na Kariho, zračila se v ní úplně stejná pýcha jako v chlapci na fotce.
Připadal si, jako by do něj někdo kopl. Jako by potřeboval připomínat, že v tomto světě nestvůr a hrdinů umírá spousta lidí.
"To mě mrzí," vymáčkl ze sebe.
"Mě by mrzelo, kdybychom takto umřeli taky, takže ne, žádný lítající vynález se nekoná," odsekla.
Campbellová se napřímila a zvedla hlavu. "Na něco přijdeme, Cheiróne," prohlásila pevně. "Dejte nám čas. Něco vymyslíme."
Jakkoliv se kentaur tvářil vážně, jeden koutek úst se mu nadzvedl. "Pak vám přeji hodně štěstí."