Tris Jones: Artemidin hněv | Percy Jackson ff

III. | Paige předvádí trik bez špičatého klobouku

CAMPBELLOVÁ

Sledovala Paige, jak si pohazuje s malým štěrkovým kamínkem. Fascinovalo ji, jak letěl vždycky přesně tak, jak chtěla - sílu v pažích, zápěstí i prstech měla dokonale pod kontrolou. Opakovaně jí přistával v ruce s vysokou černou rukavicí a zase létal do vzduchu. Nikdy nespadl. Po chvilce toho nechala. Vypadala, že je s napojením protézy spokojená; kdyby nebyla, touto dobou by se už hrabala v jejích drátech.
Zachytila její upřený pohled a křivě se zazubila. "Koukej radši po nestvůrách, jo?"
"Však koukám."
Zasmála se a zrnko štěrku hodila po ní. "Dík, no."
Campbellová se zakřenila. Seděly na betonových blocích se záhonky před Le Mystère, kolem nich se rozlévalo světlo zevnitř restaurace, které vycházelo skrze skleněné dveře. Nebylo vidět dovnitř, jen občas zahlédly mladého číšníka. Pokaždé, když prošel, se na ně nedůvěřivě podíval. Pokaždé se na něj snažily povzbudivě usmát.
"Kolik je?" zeptala se po chvíli hnědovláska.
Paige vytáhla z kapsy hasák a krátce se na něj podívala. Změnil se na stříbrné kapesní hodinky. "Za pár minut devět." Zamyšleně upřela tmavé oči kamsi daleko do tmy. "Co si o tom všem vůbec myslíš?"
Campbellová pochopila, na co se ptá. "Já ti nevím. Je to celé nějaké hrozně divné." Na chvíli se odmlčela, aby si urovnala myšlenky. "Vůbec o něm nevěděli satyrové. Dávno se k němu měl přihlásit jeho božský rodič, kolik mu může být, sedmnáct?" Špičkou tenisky škrtala o dlažbu. V tahání polobohů ze světa smrtelníků měla praxi. Uměla dobře bojovat, jako dcera Déméter moc nelákala nestvůry a mladší děti ji měly rády. Nebyla v těchto výpravách žádný nováček, často satyrům kryla záda, když bylo třeba. Tohle se však všem jejím zkušenostem vymykalo.
"Kdyby mě Dean neupozornil na divný pach, nevíme, že existuje. Prý skoro není cítit jako polobůh. Nebýt té nestvůry, nikdy by ho nenašel ani Kari," mračila se. "Skoro jako by to byl smrtelník."
"Nebo ho kryje nějaký bůh, který nechce, abychom na něj přišli," dodala Paige ponuře.
Nevesele se zašklebila. "To ani neříkej. Nestojím o další maléry shora. A to by malér určitě znamenalo."
Černovláska si popotáhla lem rukavice nahoru a zkoumavě se na ni zadívala. "Myslíš, že to je další od Velké trojky a jeho otec se to snaží žehlit?"
Sevřelo se jí srdce. Přesně to ji napadlo, ale radši to nechtěla říkat nahlas. "Jenom to ne. Už tak se jich za poslední roky vyrojilo celkem dost."
Paige se uchechtla. "Mám dojem, že kdyby Percy s Jasonem dostali dalšího brášku, spadne Olymp."
Chtěla se zasmát, ale žaludek se jí nebezpečně zahoupal. Kysele se zašklebila.
Netušila, jak se mezi zásoby v batohu mohla dostat čokoládová tyčinka - dáreček od Connora Stolla - když ji pečlivě vyčlenila tak, aby ji náhodou nesnědla. To měla za to, že před jeho žertíky zachránila jednoho malého kluka. Až se vrátí do tábora, uškrtí ho fazolkama. Stolla. Ne toho kluka.
"Můžeme jen doufat, že je od někoho fakt malého. Nemesis nebo tak," zabručela.
"Snad jo. Však o něm nic nevíme. Ani jméno, expertko."
"Měl jmenovku. Tris."
"Fajn."
"A měla bys zavolat Kari. Jestli... víš jak, jestli mu zachránil život a uvidí ho u nás, líp uvěří."
Ze zvyku se Paige podívala na rukavici, pak jí došlo, že odtamtud nic nevyčte. "Jo, volala jsem ho před chvílí. Brzo by tu měl být."
Campbellová se spokojeně usmála. Měla ten střelený Paigin vynález - divoce žlutou ještěrku - moc ráda, nehledě na to, jak byla užitečná.
Obě prudce zvedly hlavu, když se otevřel boční vstup restaurace pro zaměstnance a ven vykoukl rozčepýřený číšník. V každé ruce držel kouřící hrnek. Došel až před ně a s rozhodným výrazem si je přeměřoval.
Krátce si odkašlal. "Hm, není tu venku úplně nejtepleji. A mám pár minut volna. Takže jsem se rozhodl, že vyměním další kapučíno a čaj za rychlé odpovědi na moje otázky, co vy na to?"
Bohové, za ten čaj by vraždila. "Platí," vyhrkla okamžitě. Paige se na něj dívala pohledem, který dobře znala, a kývla. Líbil se jí. A Campbellové taky.
"Bezva." Každé podal hrnek a přisednul si k nim na betonový blok. Blaženě vzdychla, když se dotkla teplého porcelánu a ovanula ji vůně heřmánku. Výběr měl dobrý.
"Tak se ptej," vybídla ho.
Zkoumavě ji pozoroval. Už dřív, v lepším světle, si všimla, že má zvláštně světlé oči. Zároveň žluté, šedé a stříbrné jako měsíc. "Neberte si to zle, ale ode mě vlastně chcete?"
Paige si odfrkla a usrkla pěnu. "Vzala bych to z jiného konce. Jsme tu proto, abychom ti zachránily kejhák. Od tebe chceme spolupráci, jinak se nejspíš nedožiješ dalších týdnů."
Campbellová si tím nebyla tak jistá, ale přesto kamarádku podpořila. "Zaútočila na tebe nestvůra," vysvětlila mu opatrně. "První, ale zdaleka ne poslední. Jestli tě teď našly, už se jich nezbavíš. Budou útočit pořád a pořád, až tě jednou zaskočí nepřipraveného a dostanou tě."
"Jak víte o tom, co se mi stalo dopoledne?" opáčil nedůvěřivě.
Paige se hrdě narovnala. "Tu mechanickou ještěrku jsem sestrojila já. Nestvůry vydávají dost... specifický signál, na který je vyladěná. Šla po nestvůře, která šla po tobě. A má v sobě plno různých doplňkových srand. Třeba nainstalovanou fotopast. Při zvýšené aktivitě pořizuje každou minutu snímek. Víme, jak vypadala ta nestvůra. A věděly jsme, jak vypadáš ty."
"Tu ještěrku jsi sestrojila ty," zopakoval dutě.
Skříp?
Roztáhly se jí koutky, když se ze tmy vynořila stará známá. "My o vlku," poznamenala vesele. Kovový tvoreček se spokojeně uhnízdil mechaničce na klíně. Ta vytáhla odněkud z kapsy pinetku, kterou mu nahrubo začala šťárat zpod šupin hlínu.
"Ahoj, zlato," broukala k němu. "Ty zas vypadáš."
Dokonce i Tris působil, že se trochu uvolnil. Využila toho a naklonila se k němu. "Teď bude mimo. Kari je její děťátko," utrousila.
"Vážně se ta ještěrka jmenuje Kari?" zeptal se suše.
"Jo. Kvůli té barvě. V plánu jsou další aktualizované modely, Kurkuma Chilli, Skořice, Pepř a Bazalka, pokud splašíme smaltovací prášky ve vhodných barvách."
Chvíli tiše zíral, potom nadzvedl koutek úst. "Líbí se mi to."
"Jo, mi taky." Nepřiznala, že ty jména byly její nápad.
Campbellová se zhluboka nadechla. "Poslyš, existuje místo, které je před nestvůrama chráněné. Pocházíme odtud, je to náš domov," hlesla. "Chceme tě tam zavést, abys zůstal živý."
Ještěrka začala tiše vibrovat. Vždycky jí to připomínalo kočičí předení.
Díval se jí do tváře, ale z jeho výrazu nedokázala nic vyčíst. "Myslíš... úplně chráněný?" zeptal se opatrně.
Paige schovala pinetku zpátky do kapsy. "Jo," kývla.
Podíval se na laciné hodinky, které měl na zápěstí. Několik okamžiků neříkal nic. "Musím padat. Ještě necelou hodinu, já... budu se snažit vypadnout dřív." Všimla si, že se trochu zajíkl. Chápala to.
Dívaly se, jak se na ně omluvně usmál a zmizel vchodem pro zaměstnance. Potom Paige napřáhla levou ruku bez rukavice.
"Myslím, že ho máme."
"Snad jo." Plácly si. "Teď je otázka, jestli jsme vůbec udělaly dobře."