Tris Jones: Artemidin hněv | Percy Jackson ff

XVI. | Tady už je to opravdu v háji

CAMPBELLOVÁ

Na svou obranu, ona odposlouchávat nechtěla.
Schovaná u Hermova srubu byla už aspoň půl hodiny společně s osmiletou Stacy, Afrodítinou dcerou, která nepřestávala fňukat. Na jednu stranu to bylo pochopitelné - stejně stará cácorka od Árése jí zkroutila ruku a ukradla vážně parádní dýku, na druhou stranu ji však každou chvíli měla dostat zpátky, což ji ale vůbec neuklidnilo. Naproti tomu, že Stacy byla trochu hysterka, ji tu Campbellová neměla srdce nechat samotnou. Aby ji uklidnila, ptala se jí na všechno možné, na oblíbenou barvu, oblíbené počasí a jaký kluk z tábora se jí líbí. Potoky slz konečně začaly vysychat, když zahlédla Trise, jak bez zaklepání vešel do Hermova srubu. Nejdřív se zevnitř ozvaly nesrozumitelné hlasy, poté šlo dost zřetelně rozeznat hlas Connora Stolla a Trise.
Napřímila se, přestala se soustředit na malou holku a zaposlouchala se do toho, co ti dva říkali. Měla o Trise starost. Od večera, kdy do tábora zavítala Thalia, ho skoro neviděla. Výjimkou byl krátký rozhovor chvilku po snídani: ukázal jim zvláštní stříbrný půlměsíc na pásku hnědé kůže, který měl v kapse, a vysvětlil jim, proč mu ho Thalia dala. Pak kamsi odešel a neviděla ho celý den, až teď.
"Ty je posloucháš," obvinila ji šeptem Stacy.
"Cože? Já ne..." začala se bránit, ale když si všimla pohledu, jakým ji děvče zpražilo, povzdechla si. "Fajn, trochu poslouchám. Je to můj kamarád," namítla.
Afrodítina dcera se zavrtěla. "Ale já poslouchat nechci," ozvala se.
Campbellová si povzdechla. "Tak utíkej za Theou, jo? Zeptej se, jestli už ti vrátili tu kudlu."
Stacy pokrčila rameny. "Tak jo," souhlasila a za chvíli po ní zůstal jen prázdný vysezený důlek.
Campbellová našpicovala uši, když slyšela hlas Stolla. Trochu jí z toho zacukalo v oku. Toho kluka neměla v lásce - jeho naschvály občas vážně neznaly hranic a občas dokázaly rozpoutat katastrofu, přesto měla dost rozumu na to, aby mu nic neoplácela. Zato Tris si s tím hlavu nelámal a rozpoutali mezi sebou malou válku, kterou pobaveně sledoval v podstatě celý tábor. Párkrát se ho zeptala, co z toho vlastně má. Pokaždé odpověděl, že tarantuli. Vzápětí se s Paige začali rozplývat nad pruhovanýma chlupatýma pavoučíma nohama.
"Hej, tohle fakt není moje práce," slyšela, jak se Connor brání.
"Jasně," ucedil Tris. "Já tě sakra prosil, abys mi dal pokoj, že teď mám svých problémů dost. To jsem tě měl přinutit přísahat při řece Styx nebo co?"
Počkat, cože?
"S tímhle nemám nic společného," trval Hermův syn tvrdošíjně na svém.
"A myslíš si, že ti to budu věřit? Zrovna tobě?" opáčil.
"Sakra, Trisi." Campbellová nemohla vidět jeho tvář, ale jeho hlas zněl na pokraji zoufalství. "Nemůžu ti nějak, já nevím, pomoct? Vypadáš hrozně."
"Opovaž se mě dotknout," zavrčel její kamarád výhružně.
Slyšela, jak za sebou vztekle zabouchl nejdřív vnitřní dveře a potom i ty venkovní.
Na co čekáš? pobídla se. Vypadla za ním.
Už jen z toho, jak šel, jí došlo, že něco je totálně špatně. Ruce měl zaražené v kapsách a choulil se do mikiny. Do háje, Tris se nikdy nechoulil. Doběhla vedle něj a měla co dělat, aby s ním dorovnala krok.
Trochu překvapeně se na ni podíval. Hrklo v ní. Tvář měl bílou jako stěna a kruhy pod očima v děsivém kontrastu tmavě fialové. Z pusy mu cítila vůni žvýkačky, což jí připomnělo jejich první setkání u pisoáru.
"Ahoj," řekl unaveně.
Zpříma se na něj podívala. "Slyšela jsem všechno," prohlásila.
Zatvářil se zmateně. "Jak jako všechno...? Oh," vydechl. "Sakra."
"Sakra? To je jediný, co mi řekneš?" vyjela po něm. "Řekneš mi, co s tebou je?"
"Budu v pohodě," zamumlal.
"To není odpověď!" zaklela. "Vypadneš na celý den, nikdo o tobě nic neví, teď přijdeš zpátky, vypadáš jako smrtka a jediný, co mi na to řekneš, je, že budeš v pohodě?"
Zaklonil hlavu a pusou se zhluboka nadechl čerstvého jarního podvečerního vzduchu.
Poznala to gesto, dělala ho taky, když jí bylo zle a s Paige putovaly za Trisem. U prsou ji bodla výčitka. Neměla by na něj být tak zlá, když mu je očividně dost blbě i bez toho. "Campbellová, věříš mi, že já bych taky moc rád věděl, co se to děje?" hlesl.
Otevřela pusu a zase ji zavřela. "Hm."
Nevesele se pousmál. "Tak vidíš."
"Mám o tebe strach," namítla.
Nepřesvědčivě máchl rukama. "Je mi zle," vypadlo z něj. "Hrozně zle. Kdo ví, co to má bejt, myslel jsem, že to má na svědomí Connor, ale prý ne, já..." Hlas se mu na okamžik vytratil. Mlčky, se sevřeným hrdlem, poslouchala. "Tvrdí mi, že to nebyl on. Slyšelas to. Nic nedává smysl," zachraptěl.
"Jo, to už jsme párkrát říkali," podotkla.
Znovu zaklonil hlavu a zhluboka se nadechl, tentokrát ji však nechal zakloněnou. Vydal podivný zvuk - až po chvíli jí došlo, že to byl tichý smích. "Málem jsem ho v tom Hermově srubu poblil."
"Proč jsi to neudělal?" opáčila.
"Víš moc dobře, že by byl schopný sežrat plnou tubu hořčice, aby mi to oplatil," ušklíbl se. Trochu zalapal po dechu. "σκατά, nebudem mluvit o jídle, jo?" zanadával.
Pousmála se. "Fajn."
Zastavili před Artemidiným srubem na malé terase před dveřmi. Rozpačitě škrtala podrážkou o prkennou podlahu. "Můžu pro tebe něco udělat?" zeptala se.
"Ne, dík, nějak to budu muset zvládnout," povzdechl si. "Možná zajdu na ošetřovnu, ale teď sebou chci fakt jenom praštit o postel. Jenom..." zarazil se, "asi prosím řekni Cheirónovi, že se na večeři neukážu. A že se omlouvám, že jsem nebyl na tréninku."
Chápavě přikývla, ale k odchodu se neměla. Nejradši by se o něj postarala, jak jen mohla, ačkoliv jí naznačoval, že by rád byl sám. "Dobře," slíbila. "A ještě něco?"
Opřel se o zárubeň dveří. "Jo, kdybych umřel, postarej se mi o tarantuli."
Cuklo v ní. Paige by se tomu zasmála, o tom nepochybovala - její černý humor byl poté, co přišla ve válce o ruku, ještě černější. Přinutila se k zašklebení. "Jo, myslím, že Paige se už těší, až jí postaví pořádný kvartýr přímo nad svou postelí," utrousila.
Koutek úst mu vystřelil nahoru. "Fajn. Já jdu padnout, měj se," rozloučil se s ní. Chvíli na sebe mlčky zírali, než jí zabouchl dveře před nosem.
"Ať je ti líp," zavolala ještě slabě.
Když odpověď nedostala, vytočila se na patách. Krátce se zahleděla na své tenisky. Byly světle šedozelené, na bílých špičkách, které už moc bílé nebyly, měla šmouhy od trávy a zažrané fleky od hlíny. Odneste mě za Paige, přikázala jim, ačkoliv kouzelné nikdy nebyly a asi ani nebudou.
Rozběhla se.