Tris Jones: Artemidin hněv | Percy Jackson ff

X. | Pozor, tady začíná být všechno v háji

TRIS

Nervózně se kousal do vnitřní stěny pusy a poposedával mezi lidmi z Hermova srubu. Jeho žaludek se nemohl rozhodnout, zda chce večeři vyzvracet nebo pozřít ještě jednu, aby se uklidnil. Pohled upíral do plamenů ohniště, kolem kterého se shromáždili všichni táborníci.
"Kámo, klid," šťouchnul ho loktem do žeber Cecil Markowitz.
"Jasně, jsem v klidu," zašklebil se. "Jenom ty rodinný záležitosti bývaj náročné."
Hermův syn protočil oči. "Jenom tě určí. Dělá se kolem toho velké vzrůšo, ale není to nic moc. Rozsvítí se nad tebou hologram a pak tě prdnou do dalšího srubu nebo ti postaví nový," uchechtnul se. "Tvůj božský rodič na tebe bude kašlat stejně jako předtím. Nedělej si z toho těžkou hlavu," povzbuzoval ho.
"Ty si jako myslíš, že jsem nervózní z toho, že mě asi určí? Se pleteš. Spíš mě děsí to, že se bude zpívat," odfrknul si.
"Tak se mi líbíš, chlape," šťouchnul do něj znovu.
Tris se přinutil usmát. Cecil měl vlastně pravdu - co to změní? Bude bydlet v jiném srubu a bude vědět, co je aspoň jeden z jeho rodičů zač. Rodiče. Bylo to absurdní. Vlastně mu však připadalo to, že vůbec nějakého rodiče má, stejně divné jako to, že jeden z jeho rodičů je starořecký bůh. Ani jedno z toho mu nedávalo smysl.
Potřásl hlavou. Vlastně byl za ten táborový zpěv, co se měl konat, celkem rád. Potřeboval trochu rozptýlit myšlenky.
Zvedl hlavu, když se okolím rozezněly akordy hrané na ukulele. Chvíli pohledem hledal původce, než spatřil hnědovlasou dívku sedět pod praporem Afrodíty. Pousmál se. Viděl ji ještě před tím, než mu všechny tváře lidí z tábora splynuly dohromady, když mu holky ukazovaly sruby a ona na něj chvíli zírala a pak zmizela uvnitř. Teď měl možnost si ji prohlédnout lépe. Po prsa dlouhé vlasy jí splývaly na ramena a na hruď a jejich prameny nebyly hladké, ale spletené do tenkých dredů. Výrazně se odlišovala od svých sourozenců. Měla na sobě rozepnutou neforemnou šedivou mikinu, jednoduché bílé tričko tmavé džíny do pasu se sluncem namalovaným na koleni. Zasněně prsty přejížděla po strunách ukulele a hudba, kterou z něj mámila, zněla neskutečně dobře.
"Nevíš, kdo to hraje?" syknul zvědavě k Cecilovi.
Zamrkal. "To je naše Thea," odvětil. "Thea Adamsová. Asi nejvíc v pohodě holka z Afrodítina srubu z těch, co tu jsou."
"Vypadá vážně v pohodě," uznal. "A je fakt dobrá."
"Tak talentovaná, až je to nefér," prohlásil Cecil, ale hned vzápětí zavrtěl hlavou. "Kecám. Prošla si dost velkým hnusem na to, aby to bylo nefér. Jestli si to někdo zaslouží, tak ona."
Trise trochu zamrazilo. "Jakým hnusem?"
Cecil pokrčil rameny. "Hele, já o tom moc nevím a nerad bych o takových věcech mluvil. Kámoší s tebou Campbellová a Paige, ne? Ty ti řeknou víc. Holky toho mezi sebou o sobě ví víc," zkonstatoval.
Otevřel pusu, aby něco odpověděl, ale zarazilo ho, když se z neurčitých akordů stalo Pumped Up Kicks a Thea začala zpívat.
Nechápal, jak někdo může zpívat tak pěkně. Přestože písnička zněla úplně jinak než originál, přísahal by, že tato verze se mu líbí víc.
All the other kids with the pumped up kicks
You'd better run, better run, out run my gun
All the other kids with the pumped up kicks
You'd better run, better run, faster than my bullet...
Nedokázal si představit písničku, která by se k přátelsky laděnému táboráku hodila méně, ale postupně ji zpívali téměř všichni. Navázal oční kontakt s Paige, která se na něj zazubila, z prstů udělala pistoli a naznačila na něj výstřel. Campbellová zpívala, kývala se do rytmu a společně se svými sourozenci do sebe strkali ramenem.
Nebylo to ani trapné. Vlastně mu to připadalo jako skvělá večerní zábava. Thea z ukulele mámila všechny možné hity i divné písničky s postavami z řecké mytologie, netrvalo dlouho a ke zpěvu se přidal taky. Po chvíli zjistil, že se vážně dobře baví.
Skončilo to však dřív, než by si přál. Úplně zapomněl na to, co se bude dít, teď se však úzkostně podíval nad svou hlavu. Žádný symbol mu nad ní nezářil, přesto si všiml, že po něm lidi začínají zvědavě pokukovat. Ošil se. Jako by potřeboval připomínat, co se bude dít.
"Co budeme ještě večer dělat?" houkl kdosi.
"Boj o vlajku!" zahřměl někdo zpod rudého praporu Arésovců. Ozvalo se souhlasné mručení.
"Co je boj o vlajku?" naklonil se Tris k Cecilovi.
"Zhruba to, co sis pod tím asi představil. Dvě vlajky, dvě družstva, vyfasuješ brnění, zbraň a bojuješ," zakřenil se. "Můžeš dělat podvraťárny, jaký chceš, jenom teda nesmíš nikoho zabít. To je vždycky pro děcka od Arése zdůrazňováno dvojnásob," uchechtnul se.
"A sakra," zkonstatoval se sevřeným hrdlem. Nedokázal si představit, že by se tento večer ještě měl s někým rvát o prapor.
"Však se nemusíš účastnit," ubezpečil jej Cecil pobaveně.
Tris vrhnul prosebný pohled k Cheirónovi a s úlevou zjistil, že kentaur zvedá ruce, aby táborníky utišil, a zamítavě vrtí hlavou. Dokonce zvučně zaklepal kopytem o kameny kolem ohniště, aby si zjednal pozornost.
Několik lidí zklamaně zabručelo, nicméně zmlkli. Kentaur si rozhodně uměl zjednat respekt.
"Mnozí z vás si nejspíše všimli, nicméně pro ty, které to minulo, bych rád zmínil, že mezi sebou od dnešního rána můžeme přivítat nového člena, Trise Jonese," usmál se.
"Paráda," zamumlal si pod vousy, ale usmál se taky, když viděl, že mu Thea s ukulele v ruce vesele zamávala.
"Také připomínám, že Marlene a Keith jsou pověřeni kontrolou úklidu ve srubech v devět hodin. Počítejte s tím. Náhlá potřeba uklízet," zdvihl výstražně prst a pohledem blýskl po lidech uvelebených pod Hermovým praporem, "však nijak neopravňuje k porušení večerky, což připomínám zejména srubu jedenáct.
"Jasně, jasně," zamrmlal tichounce kdosi za Trisem.
Trochu se zakřenil. Na noc s touto veselou partou se docela těšil. Počítal minimálně s tím, že se probudí s přimalovanými fousy. Pokud vůbec bude spát v Hermově srubu, uvědomil si se sevřeným srdcem a rozhlédl se po lidech okolo - ke komu se asi bude muset přidat?
"Jonesi," drbnul do něj znovu Markowitz. "Fakt o nic nejde. Nenervuj se."
"Nejsem nervózní," bránil se.
"Aha, takže sis právě rozhryzal rty jenom tak," nadzvednul Hermův syn jedno obočí.
Tris se nadechnul, ale nakonec nic neřekl a tiše si povzdechl. Vlastně si předtím ani neuvědomil, že v puse cítí železitou pachuť krve.
"Jestli se fakt jmenuješ Jones, buď rád, že nejsi z Indiany. Nejseš z Indiany, že ne?"
"Nevím," vyhrknul dřív, než stačil začít uvažovat.
Cecil se zamračil. "Člověče, jak jako nevíš? Nevíš, odkud jsi?"
V duchu si dal facku. "Jakože nevím, proč bych měl bejt zrovna z Indiany. Jsem z Ohia, z Warrenu."
Hermův syn protočil oči. "Indiana Jones. Tuturutuu, tuturuu. Týpek s kloboukem."
Tris se plesknul do čela. "Jasně. Jsem vymatlaný už," uchechtnul se. (Přísahal by, že před minutou nevěděl, o co jde, teď si však filmy vybavoval úplně přesně.)
"V pohodě," uculil se Cecil. "Hm, já jsem z-"
Ať už chtěl říct cokoliv, nedořekl to. Místo toho ukázal bradou směrem k lesu. Mezi táborníky šuměl vzrušený šepot.
Mezi stromy se prosmekla zářivě stříbrná silueta jelena a elegantním, rychlým cvalem se blížil k táborovému ohni. Bylo to nádherné, přízračné stvoření, svítivý duch, od kopyt se mu linuly obláčky stříbrné mlhy a Tris z něj nemohl odtrhnout pohled.
Zvíře se přibližovalo s každou sekundou blíž a blíž, než začalo být zřetelné, že míří přímo k němu. Zatajil dech.
Přízračný tvor zpomalil, prošel skrze ostatní táborníky, přeměřoval si Trise vážným pohledem. Ještě nikdy neviděl nic tak krásného.
Natáhl k němu hlavu a dotknul se jeho čela. Ten dotek hřál, ale nepálil. Na zlomek sekundy si připadal, že spolykal všechnu energii světa.
A pak, jako by někdo lusknul prsty, se jelen rozplynul. Pohlédl na své ruce, obklopovala je jemná stříbrná záře, a pak nad sebe, kde spatřil zářící symbol luku a šípu.
"Co to jako je?" zeptal se tichounce.
"Dvě možnosti. Ta lepší by byla, že jsi Harry Potter. Pak je tu ta horší," odvětil Cecil přiškrceně.
Tris se podíval na Cheiróna. I ve světle plamenů bylo znát, že pod vousy má jeho tvář sněhobílý odstín jeho koňského zadku.
"To není možné," zamumlala jedna holka z Athénina srubu.
"Určení hovoří jasně," hlesl kentaur. "Neexistuje žádné jiné vysvětlení." Naznačil Trisovi rukou, aby se postavil. Poslechl ho.
"Sláva ti, Trisi Jonesi," prohlásil tónem, který měl být slavnostní, zněl však spíše truchlivě, "synu bohyně Měsíce, věčné lovkyně Artemis."