Tris Jones: Artemidin hněv | Percy Jackson ff

XXIV. | Prší mrtví jeleni, aleluja

PAIGE

Duhově se lesknoucí olejová skvrna na cestě zavířila a tváře holohlavého kluka s hnědobílým satyrem se rozplynuly. S Campbellovou se na sebe pousmály; bylo moc fajn si s Butchem a Deanem znovu promluvit. Vlastně to bylo jako předtím, kdy jely pro Trise.
Campbellová jim rychle vysvětlila, jak se věci mají. Vypadali překvapeně, ale minimálně Dean působil, že se na Echó s Narcisem - Sicranem opravdu těší.
Butch se nejdříve mračil a tvářil se nedůvěřivě, ale potom roztál a souhlasil s tím, že dají vědět Cheirónovi a vyrazí. Paige jednou viděla fotografii Winstona Churchilla zamlada - dodnes se nemohla zbavit pocitu, že je mu Butch nápadně podobný ve tváři, obzvlášť když nasadil svůj zadumaný výraz.
"Skříp," řekl jí Kari. Bezděky ho podrbala pod bradou, vytáhla z kapsy ráčnu a v prstech ji přiměla, aby se změnila v kapesní hodinky. Trochu znepokojeně koukla na čas - bylo něco před půl pátou. To nebylo moc dobré, čekala, že ve Watsontownu stráví podstatně kratší dobu.
"Jo, díky za upozornění, kamaráde," zamumlala k bronzové ještěrce.
Campbellová nechápavě zvedla oči; jakkoliv byla úžasná, Kariho skřípání, vrzání a pískání jako souvislému jazyku nerozuměla.
"Tlačí nás čas," vysvětlila.
Campbellová přikývla na srozuměnou a ohlédla se na Trise. Společně se Sicranem a Echó stál opodál, divoce gestikuloval a něčemu se smáli. Fascinovalo ji, jak rychle se s nimi - hlavně se Sicranem - dokázal spřátelit. Jí samotné připadali dost zvláštní a asi jen těžko by s nimi nalezla společnou řeč.
Lokla si naposledy z plechovky energeťáku a zbytek podala Campbellové. "Trisi," houkla na něj. Zastavil se uprostřed věty a podíval se na ni. "Pojedem."
Zamračil se. "Už?"
Vytáhla z kapsy hodinky. Sice nemohl vidět čas, ale jako gesto to stačilo dostatečně.
Energickým krokem došel k nim. "Co jste zjistili?" zajímal se.
"Butch právě teď nejspíš zapřahá. S Deanem tu budou brzo."
Campbellová se zaklonila a prohlížela si těžknoucí šedá mračna nad jejich hlavami. "S tím 'brzo' bych si nebyla tak jistá," podotkla zachmuřeně. "Butch je v dešti hodně opatrný."
"S Palomem a Marengem by mohl projet tornádem," namítla Paige.
Campbellová mlaskla. "Znáš ho."
Měla pravdu. S Butchem si rozuměla, protože on chápal, jak fungují koně, ona chápala, jak fungujou stroje, a ani jeden z nich se nevyznal v lidech. Pro Butche měli koně hodnotu úplně stejnou jako lidé a nedovolil by, aby se jim něco stalo.
"Palomo s Marengem jsou ti dva obrovští pegasové, co přivezli do tábora i mě?" zajímal se Tris.
"Jo, přesně ti."
"Tak s těma by mohl projet konec světa," prohlásil s jistotou.
Paige si najednou na něco vzpomněla. "Pegasí křídla jsou do vlhka dost nevhodné, když nasáknou vodu, sice jsou dost osvalené na to, aby ještě koně udržely ve vzduchu, ale moc těžké, takže pokud s nimi dělá něco jiného než plachtí, dostane křeč."
Campbellová vypadala překvapeně. "To ti Butch dál přednášku o fyziologii pegasů?"
"Už to jsou tak dva roky zpátky, ale jo, probírali jsme to," připustila. "Ségra - Nyssa - se tím dost zabývala. Jde o to, že někteří ptáci, třeba kachny, si vytváří přirozenou impregnaci sami. Zkoušeli jsme něco podobného napodobit, ale je to dost náročné na výrobu, není to vůbec jednoduché nanášet a tak. Použili bysme to, kdyby se chystala nějaká bitva v hustém dešti, ale na takový výjezd je to hodně kontraproduktivní."
Tris na ni vyjeveně zíral. "Aha. Jasný."
"No, v každém případě budou mít Echó se Sicranem komplikovanější cestu do tábora než ty," shrnula to Campbellová, "takže nelituju ani těch smrtelnických peněz, co jsme jim dali."
Mávla na Echó, aby přišli k nim blíž. Přikývla, chytila svého kluka za rukáv a došli až k nim. "Tak jo, poslouchejte," začala pihovatá hnědovláska rázně. Paige ten tón hlasu zahřálo u srdce; bylo jedno, jestli se ujala vedení patnáctičlenného odboje nebo jen říkala dvěma lidem, co mají dělat - zněla pořád stejně. A s tím odhodlaným výrazem ve tváři byla zpropadeně krásná. "Naši dva kamarádi z tábora velmi brzy vyrazí z Long Islandu sem. Jsou to Butch Walker, syn Iris, a Dean Lyndon, satyr. Poznáte je dost jednoduše, Butch je velký tlustý kluk s holou hlavou a Dean zase hnědobílý satyr, má hnědobílé kozí nohy, vlasy i obočí a jedno oko má modré a druhé hnědé. Hlavně ale přijedou pegasím spřežením - toho se nebojte, Butch je náš nejlepší vozataj a řekne vám, co a jak. Nevíme, na jak dlouho to bude, protože počasí vypadá divně, a to je u cestování s pegasy dost podstatné," popsala jim situaci.
Echó zaklonila hlavu a na mraky se podívala taky. "Dost podstatné," souhlasila.
"Nás ještě čeká cesta do Warrenu a tlačí nás čas. To znamená, že vás necháme taky. Za každou cenu se snažte zůstat tady, ale pokud by se věci zkomplikovaly, Dean je schopný vás vyhledat po čichu."
"Myslel jsem, že tu zůstaneme aspoň do Butchova příjezdu," zamumlal Tris.
"To si nemůžeme tak úplně dovolit," vložila se do toho Paige. "Před námi jsou asi tři hodiny cesty a většina zahrnuje cestu hlubokým lesem. Neriskovala bych, obzvlášť po setmění ne."
Pátravě si ji prohlížel, ale nakonec kývnul. "Fajn," hlesnul.
Chvíli vládlo rozpačité ticho, než se usmál Sicran. "No... v tom případě děkujeme za všechno. Ani nevíte, jak..." hlas se mu zlomil a pohladil Echó po ruce. "No, prostě díky moc. Hodně štěstí s výpravou. Doufám, že se v táboře zase setkáme."
"Setkáme," přikyvovala Echó.
Tris vypadal, jako by měl v krku knedlík. "Rád jsem vás poznal, lidi."
"Hodně štěstí," zabručela Paige.
"Hodně štěstí," přidala se Echó.
"To zvládnem," povzbudila je Campbellová. "Tak pojďte."
Nasoukali se do auta ve stejném rozdělení jako ráno - Paige za volant, Campbellová na místo spolujezdce, Tris s Karim obsadili zadní sedadla. Jejich noví kamarádi poodstoupili. Vážně jim přála, aby jim všechno vyšlo, přeci jen, bojovat hned se dvojím prokletím... to musel obdivovat každý.
Povolila spojku, vycouvala z parkoviště. Echó zvedla ruku na rozloučenou. Sicran ji políbil na tvář.
Tris jim zamával a hlasitě zavýskl a Campbellová se k němu přidala. Paige zmáčkla klakson a pobídla auto. Toyota Hilux zabručela, napojila se na cestu a uháněla vpřed. Těžko říct, co je čekalo; jistí si mohli být jen třemi věcmi - hlubokým lesem, večerem a modrošedým drakónem ve Warrenu.