Jamie
Nemohla jsem dýchat a moje tělo pomalu ochabovalo, opravdu mi nebylo dobře. Necítila jsem ale žádnou bolest, měla jsem smíšené emoce a bolest se mísila s pocitem krásna. Otevřela jsem víčka a ihned je pod tíhou řas zavřela. Rozkašlala jsem se a snažila se popadnout dech. Až teď jsem si uvědomila co se děje. Cítila jsem kouř a výpary z něj mi rozežírali plíce. Snažila jsem se pohnout, ale necítila jsem nohy. Něco mi je zavalilo a já nedokázala otevřít oči, natož se zvednout. Vedle mě se někdo hýbal a zhluboka kašlal. ,,Zkurvený dveře!" slyšela jsem z venku a třesk, který nejspíš vyvolalo rozbití okna.
,,Jazzy!" tělo, které leželo podemnou se pohnulo a někdo ho vytáhl ven. Chtěla jsem říct o pomoc, ale nedokázala jsem to. Cítila jsem se bozmocná a ztracená. Jednoduše jsem se plamenům poddala a potlačila veškeré emoce.
Z pohledu Justina:
Ihned po nárazu jsem si všiml, jak Jaxonovo auto se řítí do příkopu a přední strana auta vybuchla. V šoku a s nepatrnou zástavou srdce jsem jen nečinně přihlížel. Ihned po vzpamatování jsem si odepnul pás a vylezl z ukradeného policejního auta. Z auta se po čtyřech vyprostila neroznatelná postava a snažila se dostat dovnitř. Někoho vlekla po chvíli ven a auto prodělalo další výbuch. Zrychlil jsem a začal křičet Jamiino jméno. Jestliže by měla umřít mojí vinou, nikdy bych si to neodpustil.
Dostal jsem se k autu a snažil se dostat dovnitř. V dáli už byla slyšet sanita a hasiči, ale já věděl, že pokud něco neudělám hned, tak bude pozdě. Vyrval jsem už tak dveře v absolutně příšerném stavu a dostal se dovnitř. Oči mě pálili a cítil jsem se jak v sauně. Na zadních sedačkách ležela drobná postava. Propadlá střecha jí prořízla jednu nohu a zřejmě nebyla při vědomí. Snažil jsem se střechu odstranit, ale neměl jsem dost síly.
,,Ustupte!" zařval na mě někdo a já si uvědomil, že nedokážu dýchat. Moje oči se propadli do pekelné tmy a nedokázali udržet kontakt s okolním světem. Byl to snad konec?
...........
Hrudí mi pulsovalo horko a cítil jsem se, jako by mě zevitř požírala kyselina sírová. Otevřel jsem oči a rozhlídl se kolem sebe. Nikde žádný prach, plameny, krev. Všude bylo čisto a bílo. Byl jsem na místě, které z celého srdce nenávidím. Podíval jsem se na svoje ruce, které byly omotané obvazama a rozhlídl jsem se ještě jednou. Nikde nebyl nikdo, kdo by mi mohl pomoct. Zmáčkl jsem tedy tlačítko na přivolání sestry a mačkal jsem ho do té doby, než přišla.
,,Je vzhůru," křikla do chodby a nahrnulo se k mému lůžku několik doktorů. Jeden mi svítil do očí a druhý zřejmě sledoval životní funkce. ,,Stabilní," prohlásil jeden muž a já stále s otevřenou pusou nedokázal vyslovit ani hlásku.
,,K-K," snažil jsem se vyslovit jen pár slov, ale evidentně mě nikdo neposlouchal.
,,Necháme ho převést jinam," zapisovala si jedna ze sester a zároveň něco diktovala jednomu z primářů.
,,Jistě a co ta dívka?"
,,Stále je v bezvědomí, ta druhá to nepřežila a ten chlapec je na jednotce intenzivní péče," zrychlil se mi tep a měl jsem chuť si vyřvat hlasivky, kdo je mrtvý. Kdo je tady kurva mrtvej?! Nadával jsem si v duchu všem primářům, sestrám a doktorům že zrovna v téhle chvíli nedokážou číst myšlenky a vyslovit jméno mrtvé dívky! Čekal jsem, že jeden z těch kreténů co stáli u mého lůžka by mi snad něco mohli říct víc, ale ne. Ničeho jsem se nedostal. Nějakou sračku mi píchli do ruky a já znovu jen nečinně přihlížel tomu, jak upadám do polospánku.
Dokopala jsem se k tomu, super:D ne moc se omlouvám, nevím jestli to někdo vůbec čte, ale tak nevadí:) Doufám že se Vám i tahle příšerně krátká část zavděčí :)
