,,Olivie!" zuřivě jsem klepala na její dveře. Konečně se dveře otevřely.
,,Co je?" řekla ospale a já si bez dovolení vešla k ní do bytu.
,,Je neděle a za deset minut je jedna!"
,,No a?" řekla otráveně a zavřela dveře.
,,Nemám řidičák pamatuješ?"
,,Nemáš zabavili ti ho," potvrdila mi.
,,O to nejde, potřebuju odvézt do Rezidon,"
,,Co tam.. jo jasně," celá zazářila a odběhla od stolu.
,,Jen se převlíknu!" křikla a zabouchla za sebou dveře od svojí ložnice.
,,Liiiv," zasténala jsem a pořád hlídala čas.
,,No jo!"
Asi po deseti minutách vyšla z ložnice v šedém kostýmu a s uhlazenými vlasy. Měla asi sedmi centimetrové podpatky.
,,Wau," řekla jsem překvapeně a ona se na mě zářivě usmála.
,,Slečna Howards se hlásí k plné dispozici," zasmála se a přehodila si kabelku přes rameno.
,,Áno a také má zpoždění," řekla jsem melodicky a usmála se.
,,Bože," řekla se smíchem a sebrala klíčky ze stolu. ,,Už jedem no," pronesla a odemkla dveře.
Z pohledu Justina:
Seděl jsem ve svojí cele a díval se ven skrz mříže v okýnku. Přemýšlel jsem o smrti a jestli mám umřít, tak ať. Nic víc než posranej život mě tu stejně nečeká.
,,Máte návštěvu," otočil jsem se a zvedl z postele. Ruce jsem měl za zády připoutané želízky.
Prošel jsem s ochrankou kolem cel až na konec chodby, kde bych se měl vidět se svojí návštěvou.
,,pět minut," řekla mi a otevřela dveře od jedné místnosti. Seděl tam Tobby.
,,Co jsi to zas udělal?" zvedl se automaticky ze židle a objal mě.
,,Prej jsem zabil nějakýho doktora," zasmál jsem se.
,,A zabil?"
,,Jasně že ne," řekl jsem stroze a posadil se. Tobby se posadil naproti mě a propletl si prsty.
,,Byl jsem ve Stratfordu a narazil jsem na Setha."
,,A?" nadzvedl jsem obočí.
,,Dost se mu daří," oblízl si rty a nasadil svůj plánovací úsměv.
,,Prodává jaderný zbraně," šeptl a já mu hltal každý slovo.
,,Kde to vzal?" řekl jsem stejně tiše a rozhlédl se kolem.
,,To netušim, ale až tě odtud dostanu, tak to zjistíme," zasmál se a opřel o židli.
,,Kdo by byl řekl že se náš Seth takhle prosadí," nevěřícně jsem zakroutil hlavou a oblízl si rty.
,,Asi nikdo," odpověděl mi Tobby, i když to vlastně nebyla tak úplně otázka.
,,Jinak Justine," odmlčel se a poté na mě podíval.
,,Tentokrát tě jen tak pláchnout nenechaj."
,,Já vim," řekl jsem suše a díval se přitom do zdi.
,,Jak se chceš dostat ven?"
,,Myslel jsem, že bys.."
,,Pět minut je pryč," zavelel jeden chlap z ochranky a Tobby se zvedl ze židle.
,,Zítra přijdu," mrkl na mě a já se zvedl ze židle taky.
,,Ještě někdo ti přišel," nechápavě jsem svrašil obočí a zase se posadil.
Z pohledu Jamie:
,,Počkejte!" křikla jsem, když jsem si všimla jak Tobby vychází z nějakých dveří.
,,Ahoj," usmál se na mě, což jsem mu také vrátila.
,,Ahoj."
Strážník si prohlídl papírek se svolením návštěvy a přikývl. Otevřela jsem dveře a vešla dovnitř. Byla tam tma.Poté se rozsvítilo světlo a já mu čelila tváří v tvář.
,,Ahoj," špitla jsem a Justin na mě nepřítomně koukal.
,,A-ahoj," vypadlo z něj a já se posadila naproti němu.
,,Co tady děláš?" nasadil svůj nepříjemný tón hlasu, což mě znervóznilo.
,,Ugh, no," usmála jsem se a oblízla si rty. ,,Vlastně ani nevím, proč jsem tady,"
,,Neměla by jsi tu být," řekl podrážděně. Oči měl podlité krví, spánky spálené a monokl pod okem.
,,Oni tě mlátí?" řekla jsem víc nahlas než jsem měla.
,,Ne," řekl suše a díval se za mě na zeď.
,,Nejsem detektor lži, takže prosím pravdu," řekla jsem s tvrdým nasazením, jen jak jsem to uměla a sáhla si na Justinův spánek.
,,Tohle ti nemůžou dělat,"
,,Jam to není tvoje věc," odsekl mi a odtáhl se.
,,Justine, oni tě šikanují," řekla jsem nevěřícně a zkousla si spodní ret. ,,Ty jsi ho nezabil, že ne?" řekla jsem poměrně rozklepaně a položila si dlaně na stehna.
,,Samozřejmě že ne, jsem přeci ten hodný Justin, co ti lezl několik měsíců do prdele," odmlčel se a poté zvedl hlavu, tak že se mi díval zpříma do očí. ,,Vůbec nevíš kdo jsem, čeho jsem schopný, takže se laskavě zbal a odejdi," řekl ostře a já si zkousla spodní ret.
,,Neodpověděl jsi mi," naprosto jsem ignorovala, co právě řekl.
,,Sakra, odejdi!" vykřikl a odtáhl se od stolu tak prudkým pohybem, že stůl skončil na druhé půlce místnosti.
,,Co se děje?" dovnitř vešel strážník a já se zvedla a otočila k němu.
,,Nic, jen mi dejte ještě chvilku," řekla jsem klidně a otočila se zpátky k Justinovi.
,,Jen jsem ti něco přinesla," řekla jsem, i když byl ke mě otočený zády. Přešla jsem ke stolu, postavila ho a sundala si řetízek z krku. ,,Zdá se že to potřebuješ víc než já," položila jsem ho na stůl a otočila se k strážníkovi. ,,Můžu jít," usmála jsem se na dozorce a vyšla z místnosti.
Z pohledu Justina:
Opravdu odešla. Přešel jsem ke stolu a vzal si do ruky řetízek i s prstýnkem. Dozorce už čekal na to, kdy vyjdu z místnosti. Šel jsem k němu a prošel jsem dveřmi. Ohlídl jsem se směrem, kde mám celu a poté směrem, kudy šla Jamie.
,,Jam počkej!" vykřikl jsem a rozběhl se za ní. Otočila se a nechápavě si mě prohlížela.
,,Zastavte ho a odveďte rovnou ke mě," řekl někdo klidným hlasem a vzápětí mě dva muži popadli za ramena. Ucítil jsem bodnutí do krku.
,,Neubližujte mu!" byli poslední slova, která jsem v ten den slyšel.
Vážně se omlouvám, ale v úterý jsou přijímačky, takže se musím fakt učit.No aspoň něco. Ily<3<3
