Bála jsem se pohnout, nebo otevřít oči. Byl to tak nepříjemný pocit, když víte, že někdo za vašimi dveřmi čeká na to, až jako oběť vylezete. Divím se, že má tu výdrž a neustále říká moje jméno.
,,Jam?" řekl už snad po dvacátý, ale já neodpověděla.
,,Vím že mě slyšíš," posadila jsem se a podívala na hodinky. Už tu sedím dobré tři hodiny. Je šest hodin ráno, divím se, že matka nebo sestra už nešly rozbalit dárky. Dárky! Nedala jsem je pod stromek.
Popadla mě panika, ale z tohoto pokoje nevylezu, ani kdyby hořel.
,,Jamie, řekni něco, prosím," jeho hlas se zdál být tak zoufalý, neškodný.
,,Ahoj Justine, co tu děláš?" Justin se zřejmě musel vzdálit od dveří, protože jeho odpověď byla méně slyšitelná.
,,Spadla mi čočka," za normální situace bych se nad jeho výmluvou začala smát, ale takhle? Nevim co mám dělat.
,,A kde je Jamie?" matky vlezlý hlas mi rval ušní bubínky.
,,No-ona,"
,,Tady jsem," odemkla jsem a usmála se na mámu, za to Justina jsem ignorovala. Stačil by pohled na něj a sesypala bych se jako hromádka neštěstí.
,,Ale holčičko, jak to vypadáš? Jdi se převlíknout," přikývla jsem k ní a schválně se ukázala Justinovi v oblečení, v kterém jsem byla v baru. Prošla jsem kolem něj, jako kdyby tam vůbec nestál a zastavila se u mých dveří do pokoje. Chvíli jsem na ně jen tak koukala a nakonec vešla dovnitř. Robert se sprchoval.
Potichu jsem se dostala do svého šatníku a vyhrabala šaty ze včerejší večeře. Strhla jsem ze sebe Justinovo oblečení a hodila ho do koutu místnosti.
Oblékla jsem si šaty a převonila se, abych nebyla cítit po kouři a alkoholu. Však pravda byla jiná. Nechtěla jsem vonět jako Justin.
Potichu jsem zase vyšla z pokoje a sešla schody do obýváku. Všichni už seděli připraveni u krbu, už jsme čekali jen na Roberta.
,,Myslím, že můžeme začít bez Roberta," posadila jsem se a Madge se rovnou vrhla k dárkům.
Nevěděla jsem kdo, nebo jak se dárky dostaly pod stromek, ale každopádně jsem byla ráda, že jsem to nemusela zařizovat já.
,,O co jsem přišel?" Robert si ke mě přisedl a vše na chvíli vypadalo, jako perfektní život.
,,Už je ti dobře?"
,,Je mi fajn," řekla jsem co nejmileji. ,,Musím si vzít prášky, omluvte mě," zvedla jsem se a upravila šaty.
,,Máme počkat?" zeptala se mě Madge a sladce se usmívala.
,,Ne, klidně rozdávej dárečky dál," usmála jsem se na ni a vešla do kuchyně. Vyndala jsem si z poličky prášky a do skleničky si nalila čistou vodu.
,,Jamie, je mi to líto," prudce jsem se otočila a skleničku v ruce mnohem pevněji sevřela. Zapila jsem prášek a skleničku vrátila do dřezu. Prošla jsem kolem Justina a vrátila se zpátky do obýváku.
,,Tak na co čekáte?" řekla jsem nadšeně a Madge zrovna stála u táty, aby přečetl jméno.
,,Jamie," řekl táta a Madge se ke mě rychle rozcupitala.
,,Mhm, co by to mohlo být?" zasmála jsem se nad malou krabičkou a rozbalila ji. Madge u mě zvědavě stála a koukala mi přes rameno.
Ruce se mi klepaly, že jsem ji ani otevřít nedokázala. Měla jsem takový strach, že tam bude snubní prstýnek.
