,,O můj bože!" Promnul jsem si oči a otráveně se otočil na bok.
,,Robert mě zabije." Dupání po dolním patře neustávalo.
,,Zabije mě," vřískla a já si dal polštář na hlavu.
,,Já zabiju tebe jestli okamžitě nezmlkneš," řekl jsem do polštáře a vykouknul jsem, abych měl trochu přehled.
,,Promiň, nechtěla jsem tě vzbudit, ale proboha," zatajila dech a otočila ke mě s rukama přes pusu.
,,Co?" hodil jsem po ní polštář, ale vůbec nereagovala. Zvedl jsem se z gauče a protáhl.
,,Stalo se něco?" zívl jsem si a přešel k ní. ,,Neřekla si mi, že chováš mívaly," nadzvedl jsem obočí a ona se ke mě otočila.
,,Myslíš že tohle udělal míval?" vyhrkla a rozhodila rukama.
,,No já nevim, ale není to jedno? Tak se tu rozbilo pár krámů," prohrábl jsem si rozcuchaný vlasy a sundal si tílko. Všiml jsem si, jak si prohlíží mojí hruď a hltala každý můj sval. Složil jsem tílko a když se mi podívala do očí mrkl jsem na ní a její tváře začali nabírat červený odstín. Oblízl jsem si rty a přišel k ní blíž. Chytl jsem jí za tvář, kterou jsem důkladně prohlížel a palcem jí hladil líce. Ustoupila krok vzad a ruce si založila na hrudi.
,,Snídani máš v kuchyni," otočila se a rychlím krokem se přemístila ke dveřím, ve kterých se otočila a zkousla si spodní ret. ,,Nech tu to tílko, vyperu ho," dořekla a po otočení zmizela za zdí. Usmál jsem se sám pro sebe nadhodil si tričko a hodil ho na gauč.
Vyšel jsem schody a zastavil se před dveřmi, kde jsem měl věci. V tu chvíli mnou projela náhlá vlna viny a žaludek se mi musel zmenšit aspoň o dvě čísla. Zavřel jsem oči a stiskl kliku. Pokoušel jsem se jí stisknout pevněji, aby se dveře otevřely, ale neměl jsem dost odvahy. Nedivím se. Před chvíli jsem sváděl holku, která mi za to nestojí. Je sice úžasná, vtipná a milá, jenže není Melanie, dokonce ani Kelsie mi nenahradí. Navíc nedovolím, abych se znovu zamiloval, protože všichni které miluji kolem mě umírají. Jsem jako magnet na smrt, který má jak záporný tak kladný pól.
Nedovolím, aby jí někdo ublížil, nedovolím aby trpěla jako Melanie a zemřela mojí rukou jako Kelsie. Je pro mě hrozba. Mám strach, že k ní pocítím něco víc. Něco víc než bych chtěl, je mi totiž jasné že by jsem se při její smrti definitivně zhroutil. Proto se musím naučit kontrolovat a udržet si tak naše dosavadní přátelství.
,,Děje se něco?" uslyšel jsem její hlas vedle mě, nad čímž jsem sebou trhl.
,,Jo, jen se mi trochu zamotala hlava," odpověděl jsem a otevřel dveře. Vytáhl jsem si oblečení z tašky a vyskládal ho do skříně.
,,Aha," usmála se a sešla schody dolů.
Počkal jsem si až zalezla do obýváku a poté jsem otevřel dveře od Melaniinýho pokoje. Vyndal jsem si všechno oblečení z tašek a vyskládal ho do skříní, které byli vyplněné jen prázdnotou a vůní Melaniiného parfému.
Přes hlavu jsem si dal mikinu a sešel schody do kuchyně. Snídani jsem měl přichystanou na stole. Vafle a vedle nich šlehačka a ovoce, které jsem si měl sám nandat.
Snědl jsem dvě vafle a poté jen zíral do blba. Po dlouhé době, kdy jsem nic nevnímal jsem uslyšel dupání po schodech. Zvedl jsem se ze židle a talíř položil do dřezu.
,,Jdeš někam?" řekl jsem aniž bych Jamie viděl a zapl vodu, která začala proudem téct z kohoutku.
,,Jedu na kontrolu a pak nakupovat dárky," otočil jsem se k ní, zavřel kohoutek a ruce si utřel do utěrky.
