,,Kde to kurva jsem?" Chytl jsem si hlavu a opřel se o plot.
,,Taky tě ráda vidím." Řekla Melanie dost ostře nato, aby jsem poznal že je otrávená.
,,Neviděl jsem tě." Odhoupl jsem se od plotu a šel pomalu k ní.
,,Oh, poslední dobou mě nevidíš dost často, víš jsem mrtvá, no a mrtvý lidi vidět nejsou." Přešel jsem na druhou stranu jejího hrobu a chytl jí pramen vlasů. Odstoupila kousek a pramen jejích vlasů mi vyklouzl mezi prsty.
,,Nedělej to." Zasmál jsem se a opřel o hrob.
,,Nemám dělat co?" Vyprskla a nadzvedla obočí.
,,Snažit se předemnou uzavřít." Svrašil jsem obočí a obešel hrob k ní.
,,Jedinej kdo se předemnou uzavírá jseš ty."
,,Já?"
,,Ano ty." Strčila do mě prstem a otočila se ke mě zády. Chytl jsem ji za zápěstí a prudce otočil ke mě. Její tmavé oči se začaly vpíjet do těch mých a rty se jí z mojí přítomnosti jemně chvěli. Palcem jsem jí opatrně přejel po rtech a užíval si každého dotyku. Dlaní jsem jí chytl tvář, přičemž zavřela oči a přiložila svou dlaň na tu mou.
,,Hřeješ." Vydechla a otevřela oči. ,,Chybí mi to." V očích se jí zaleskly slzy a já si jí k sobě instinktivně přitáhl.
,,Šš." Utřel jsem jí slzu a zvedl jí hlavu, aby se na mě podívala. Chytl jsem jí bradu mezi ukazováčkem a palcem. Přitáhl jsem si její obličej ke svému a něžně jsem jí políbil.
,,Miluju tě honey." Opřel jsem si svoje čelo o to její a užíval si každé minuty sní.
,,Na jak dlouho?" Promluvila přičemž si svoje čelo odemě odtáhla. ,,Jak dlouho budeš fantazírovat o tom, jak jsme spolu, jak dlouho to bude trvat, než se dostaneš do blázince?" Z očí jí začali stékat slzy a svoje dlaně dala na mojí hruď.
,,Nebudu se dívat na to, jak trpíš." Začala se různě kroutit, aby se dostala z mého sevření, ale já ji držel dost pevně. Neměla šanci.
,,A co teda budeš dělat?" Vyprskl jsem a Melanie svůj zrak začala věnovat zemi.
,,Odejdu." Šeptla a dál koukala do země.
,,Cože?!"
,,Slyšel jsi."
,,Dívej se mi do očí, nebo už ani za pohled ti nestojím?!" Zařval jsem nad čímž nadskočila.
,,Promiň." Odstrčila se a popošla do zadu.
,,Chováš se jako by si nebyla! Jako kdybych nevěděl že tu semnou jsi!"
,,Ale Justine!" Křikla a rozhodila rukama. ,,Jsem mrtvá a ty mrtvý lidi nemůžeš vidět! Jsem splodina tvých představ. Nejsem skutečná! Pochop že už mě nikdy neuvidíš, zemřela jsem a byla pohřbena, tím to celé hasne." Vydechla a vypadalo to jako kdyby tohle všechno v sobě dusila a teď když to dostala ze sebe ven, z ní opadla všechna tíha světa.
,,Víš co právě uhaslo?" Nadzvedl jsem obočí a oblízl si rty. ,,Moje odhodlání žít." Vzal jsem do ruky sklenici se svíčkou a podíval se na ní.
,,Justine." Vydechla a chytla mi dlaň.
,,Furt to samý dokola." Vyprskl jsem a odtáhl od ní. ,,Co po mně chceš?" Zvýšil jsem hlas a tázavě se na ní podíval.
,,Já chci.." Zavřela oči a polkla.
,,Co?! Co chceš?! Abych si vymazal paměť a místo toho abych skočil z mostu, se válel doma na pohovce?! To chceš?!"
,,Já, ty, kéž by to bylo tak jednoduchý a šlo to tak." Začala se dívat do blba a oči jí zeskleněli.
,,Snad jsem blbě slyšel." Ironicky jsem se zasmál a koukal na ní, ikdyž mi nevěnovala pozornost.
,,Je mi to líto." Pronesla nakonec a podívala na mě. ,,Ale musíš se naučit žít beze mě." Odstoupila krok dozadu a utřela si stékající slzy.
Otočila se a šla dopředu.
,,Odejdeš a už se nikdy neuvidíme!" Křikl jsem, ale Melanie šla dál. ,,Fajn! Nikdy si mě nemilovala! Jestli se nevrátíš, tak mi dokážeš, že si mě nemilovala!" Šla dál a mě se začal svírať žaludek. ,,Řekni mi to do očí. Řekni mi že mě nemiluješ a nechám tě odejít." Sklopil jsem hlavu a sledoval jsem plamen svíčky.
Z pohledu vysněné Melanie:
Hned co to dořekl jsem se zastavila a otočila.
,,Omlouvám se." Šeptla jsem a utřela si slzy. Ruku jsem si dala za záda a zkřížila ukazováček s prostředníčkem. ,,Dělám to kvůli tobě." Řekla jsem si sama pro sebe, otevřela oči a podívala se na něj skrz tu dálku.
,,Nikdy jsem tě nemilovala." Řekla jsem a s otočením se rozbrečela.
Z pohledu Justina:
Nedokázal jsem vstřebat že to doopravdy řekla. Z očí mi vypadlo nespočetně slz.
,,Vždy jsem tě miloval." Pustil jsem sklenici se svíčkou a ucítil teplo na mém těle.
,,Justine!" Vykřikla a s hysterickým pláčem mě začala hasit. ,,Prosím zůstaň, prosím." Její hlas se vzdaloval a spíše jsem ho slyšel jako ozvěnu.
Otevřel jsem oči a posadil se. Byl jsem celý spocený a vedle mojí postele seděl Tobby.
,,Neuvěříš mi, co jsem se dozvěděl." Vyhrkl na mě hnedka a já si promnul tvář.
,,Vsadim se že jsem se zbláznil."
I am Sorry že je tak krátká, ale prostě fakt není čas. Je toho na mě moc a buď tuto story smažu, nebo budete muset čekat, jinak to nevidím. Ještě jednou se omlouvám:( ILY<3- mary
