Pokus o dlouhou část!:D
,,Pane Bieber, měl by jste se najíst." Přišel za mnou nějakej doktor a já dál zíral do blba.
,,Když myslíte."
,,Možná se i projít po chodbě." Rozsvítil nad čímž jsem nepříjemně zastonal a dal si ruku přes oči.
,,Někdy příště." Zavrčel jsem a snažil všemi způsoby ignorovat světlo a jeho výklad zároveň.
,,Zůstanete tu ještě týden." Hned co jsem to uslyšel jsem k němu trhl hlavou a posadil se.
,,Nemůžu tu zůstat tak dlouho! Nestihnu pohřeb!" Vykřikl jsem a vydechoval prudce vzduch.
,,Pane Bieber, jestli se jedná o vaší přítelkyni, měla pohřeb již před třemi dny." Nechápavě jsem se díval na doktora a promnul si oči.
,,Můžete mi říct jak dlouho tu kurva jsem?" Vyštěkl jsem a plánoval vyjít na chodbu a každého na koho cestou narazím tak ho zmlátit, tak že mu ani nemocnice nepomůže.
,,Bude to měsíc."
,,To si ze mě děláte prdel." Dal jsem si ruce za záda a ironicky se zasmál.
,,Musím Vás zklamat, ale ne nežertuji."
,,Musíte všichni mluvit, jako kdyby Vám někdo za každý nespisovně vyslovený slovo dával rány bičem?" Vypadlo ze mě ve spěchu a hlava se málem rozprskla na milión kousků.
,,Víte pane Bieber, změnil jsem názor. Je pozdě, tak se vyspěte a zítra se budete moct projít." Založil nějaký spisy a odešel z mého pokoje. Vzal jsem si do ruky mobil a postupně projížděl kontaktama. Přejel jsem prstem po Melaniiným jméně a předemnou se objevila kolonka.
Opravdu chcete odstranit tento kontakt?
Zkousl jsem si spodní ret a zmáčkl ano.
Zhasl jsem lampičku a zabořil hlavu do polštáře. Do dlaně jsem si vzal prsten a nahmatal nápis. Rozsvítil jsem lampičku a přečetl ho. Always and forever. Ani jsem si toho nevšiml. Pokroutil jsem hlavou zhasl a položil prsten na noční stolek.
Všude už bylo ticho jen pípání přístrojů to narušovalo. Zavřel jsem oči a snažil se usnout. Ze všech sil jsem se snažil donutit moje tělo upadnout do spánku, což se mi nevedlo.
Po několika převalení jsem se nakonec posadil a vzal do ruky mobil. Odemkl jsem ho a začal projíždět fotky. Ani si neumíte představit jaké to pro člověka je, když mu umře přítelkyně, která na něj čekala celé dva roky a když už vypadalo, že se všechno vrátí do pořádku, se to mnohem zhoršilo. Nijak jsem ji nemohl ani nemůžu nahradit ty ztracené roky.
,,Dneska už si usnul po třetí." Pokroutil jsem hlavou a všiml si, že mi Melanie leží v klíně a já jsem opřený o hrob. O její hrob.
,,Cítím tě?" Dlaň jsem dal nad její tvář z obavy, že to tak nebude.
,,Tady vždy." Usmála se a já se mohl dotknout její dokonalé pokožky. Jemně jsem ji palcem pohladil po líci a přísunul k sobě blíž.
,,Necítíš se sama?" Šept jsem a políbil ji do vlasů.
,,Ne, sice někdy je složitý k tobě mluvit a vědět že mě neslyšíš, je složitý vidět jak moje máma pláče, ale rozhodně nejtěžší je vidět tvůj obličej, v kterém se odehrává zmatek." Otočila se ke mě a přehodila nohy tak, že na mě seděla obkročmo. ,,Nesmíš být tak hrubý." Pohladila mě po tváři a usmála se.
