,,Proč jsi mi to řekla?" Tobby seděl naproti mě jako strnulý a zíral do blba.
,,Promiň, zapomeň na to." Dala jsem si ruku pod polštář a otočila se k Tobbymu zády.
,,Justin to musí vědět." Uslyšela jsem, jak odtáhl židli od postele. Hned jsem se otočila a sundala ze sebe deku.
,,Ne, nesmí!" Křikla jsem a odpojila se od hadiček, když šel dál. ,,Tobby." Bosa jsem se za ním rozběhla a chytla ho za loket.
,,Co Jam? Melanie je mrtvá, kvůli, kvůli.." Rukama pohazoval a já sklopila hlavu.
,,Mě." Oblízla jsem si rty a sklopila hlavu k zemi.
,,Ne, ne.." Vydechl a oblízl si rty.
,,Jen to řekni, nemusíš si nic nalhávat." Zvedla jsem hlavu a podívala se na něj.
,,To není pravda, Mell neměla šanci žít, a ty si jí dostala, tak žij, ale Justin to musí vědět." Chytl mě za ramena a intenzivně se mi díval do očí.
,,Dobře, ale řeknu mu to sama." Polkla jsem a několikrát zamrkala. ,,Až nastane ten správný čas." Dodala jsem a sundala ze sebe jeho ruce.
,,Slečno Profuse, jděte si lehnout, máte odpočívat." Sestra si mě vzala kolem ramen a odvedla mě do pokoje, přičemž jsem se několikrát ohlídla za Tobbym, který stál stále na tom a samém místě uprostřed chodby.
,,Lehněte si a odpočívejte." Přikryla mě jako malý dítě a já jen pokroutila očima.
,,Můžu si zapnout televizi?" Nadzvedla jsem obočí a opřela si hlavu o zeď.
,,Ne"
,,Důvod?" Zasmála jsem se a ruce zkřížila na hrudi.
,,Něco by v ní by ve vás mohlo vyvolat infarkt."
,,Tak takhle vy tomu říkáte" Přikývla jsem a oblízla si rty.
,,Můžu si číst?"
,,Ne." Odsekla a vzala mi z pod hlavy polštář, aby ho naklepala.
,,Proč?" Vyhodila jsem ruce do vzduchu a nechápavě se na ní podívala.
,,Moc by jste se námahala."
,,Proboha" Vrátila mi polštář a já si na něj položila hlavu.
,,A můžu vůbec něco?" Zamrmlala jsem a zároveň byla duchem nepřítomna.
,,Spát."
,,Super." Řekla jsem podrážděně a ruku si dala pod polštář. Vzala mo volnou ruku a připojila mě znovu na přístroje.
,,Zavolejte mi mého přítele" Otočila jsem se k ní a usmála se.
,,To je kdo?" Nadzvedla jsem obočí nad její otázkou.
,,Robert Clarkson." Zasmála jsem se a ucítila jsem, jak mě připojila i na druhou ruku.
,,Aha." Usmála se a něco štelovala na přístroji.
,,Takže?"
,,Vám ho zavolám." Otočila se ke mě a usmála se. Přikývla jsem a ukázala ke dveřím, aby pro něj šla. Okamžitě pochopila a odešla.
O DEN POZDĚJI Z POHLEDU JUSTINA:
Otevřel jsem oči a rychle dýchal.
,,Neuvěříš mi, co jsem se dozvěděl." Vyhrkl na mě Tobby, který seděl vedle postele.
,,Asi jsem se zbláznil." Rukama jsem si promnul obličej a posadil se.
,,To vim už dávno."
,,Kde je Mell?" Ohlídl jsem se a tazavě se podíval na Tobbyho.
