Stačilo mi jen pár vteřin, abych pochopila, v jakém maléru jsem se octla. Justinovi zbývá pár dní a já tady ošetřuji jeho dvojníka v mladším provedením.
,,A.. hm.. jakto že..?"
,,Žiju jen se sestrou?" podíval se mi do očí, stejně tak jako to dělával Justin.
Přikývla jsem a dál mu motala obvaz v místě zranění.
,,No jak jsem řekl, otec byl hajzl, tyran a no bratr," uchechtl se a rukou si utřel špinavý obličej. ,,Nás dokonce pohřbil," oblízl si ret a v jeho očích zaplál nenápadný plamen hořkosti. ,,Tak jsem se mu přijel pomstít," pokrčil rameny a prohmatal si svou obvázanou ruku. ,,Dík," mrkl na mě a já si strčila ruku do kapsy a nahmatala raději mobil s hlasovým záznamníkem.
,,Jak pomstít?" nadzvedla jsem obočí a sladce se usmála.
,,No.." znovu se škodolibě zasmál a v tom když se mi to snažil vyklopit vlítla do místnosti menší blondýna, která nemohla být o moc mladší než já.
,,Jaxone, jsou tady," řekla celá udýchaná a Jaxon mě popadl za ruku a táhl někam pryč.
,,Tys je zavolala?" sykl a podíval se ke kapse, kde jsem měla mobil. I přes snažení, aby mi ho nevyrval ho získal a podíval se na displej, na kterém se leskly minuty záznamu.
,,Ty mrcho," přecedil skrz zuby a s taháním za vlasy mě odtáhl do auta a zavřel mě v kufru.
,,Jazzy zabav je!" křikl a já se okamžitě snažila zjistit o co jde. skrz okno byly vidět blikající světla a Olivie. Olivie mezi dvěma policisty. Začala jsem bušit do skla a řvát o pomoc. Nevšímala jsem si toho, že někdo otevřel dveře a udeřil mě do hlavy, přičemž se mi před očima zamlžilo a moje ruka na okně i s celým zbytkem těla dopadl mezi harampádí v autě.
Z pohledu Justina:
Stál jsem uprostřed louky při západu slunce a sledoval jsem zlaté oblázky, které mě bodali do nohou. Teplý vzduch byl v dáli vidět a tmavá silueta nějaké dívky se ke mě čím dál víc přibližovala. Snažil jsem se kní přiblížit, ale nedokázal jsem se hnout. Přišla ke mě Melanie a posadila se ke mě na zem. Vzal jsem ji za ruku, ale v tom okamžiku se zní stala krátkovlasá bruneta s ostrými rysy ve tváři a tmavým obočím. ,,Jamie," chtěl jsem ji obejmout, ale rozplynula se ve vzduchu.
Někdo se mnou třásl a já sebou okamžitě trhl. Posadil jsem se a promnul si obličej. ,,Vstávej Bieber, nesmíme ztrácet čas," podíval jsem se na člověka, který stál nademnou a polkl jsem. Byl to plukovník Havermant, který mě tu celé dny tríznil urážkami a za každý přestupek mě nechal pykat. Postavil jsem se a podíval se mu zblízka do očí. Mezitím mě otočil a ruce mi dal za záda. Nasadil mi želízka a chytl ze zadu pod krkem. Tahal mě jako psa, přičemž jsem mu už neodporoval, věděl jsem že tohle je můj konec.
,,Pane, nastali komplikace!" zařval nějaký muž a Havermant se i semnou otočil. ,,Jaké?" zamručel a já stál s hlavou skloněnou k zemi. ,,Jeli jsme k té opravně automobilů, ale nastali jisté komplikace.." odmlčel se a přišel k plukovníkovi blíž. Začal něco plukovníkovi šeptat do ucha, a nejspíš si myslel, že nic neuslyším. ,,Unesli jednu z těch dívek," přecedil mezi zuby a plukovník se na mě podíval. Zvedl jsem k němu oči a svraštil obočí. ,,Myslím že Vás ještě chvilku necháme žít Bieber," plukovník se na mě usmal a sundal mi želízka. ,,O co jde?" nedůvěřivě jsem si je oba prohlídl a byl na cokoliv připraven. ,,Došlo k únosu jedním mužem, velmi podobným Vám," ukázal na mě a já čím dál tím víc byl zmatený. ,,Ale to není možné, protože vy jste byl celou dobu tady, tak mi vysvětlete," začal se ke mě přibližovat a já ustupovat. ,,Jak je možné že vypadá přesně jako vy," natlačil mě na zeď a muž za ním vytáhl mobil s fotkou. Na ní byla Jamie a já. Odstrčil jsem plukovníka stranou a vzal si mobil do ruky. Přiblížil jsem si fotku a cítil jsem, jak mi tuhnou žíly. ,,To je nesmysl," řekl jsem nahlas a zhluboka dýchal. Nemohl to být nikdo jiný.
,,Zkuste mi to nějak vysvětlit," otočil si mě Havermant a já se mu podíval zpříma do očí. ,,Právě jste mi podepsal smlouvu o propuštění," usmál jsem se a ukázal mu fotku. ,,Měl ste pravdu, opravdu vypadá jako já, ale nejsem to já," plukovník se na mě s nenávistí díval a já si to upřímně užíval. ,,Seznamte se smým bratrem plukovníku a dejte mi vědět kdy mám začít balit," otočil jsem se a začal odcházet k svojí cele. ,,A co ta dívka?" zastavil jsem se a v hlavě se mi rozsvítilo. Když jsou na fotce Jamie i Jason, musí být spolu. Otočil jsem se a snažil se udržet svoje emoce. ,,Co je to vůbec za fotku?" vyštěkl jsem a rychlím krokem se vracel. ,,Dnes byla unesena, zrovna jak tvrdíte vaším bratrem," přecedil mezi zuby a já se zastavil. ,,Jsem tedy propuštěn?" snažil jsem se mluvit klidně, ale tahle situace mi v tom nijak nepomáhala. ,,Ne, samozřejmě že ne," zasmál se a já se podíval směrem k východu. ,,To jsem potřeboval slyšet," rozeběhl jsem se směrem k východu a nechal za sebou plukovníka i toho kluka, který mi ukázal Jamiinu fotku s mým bratrem. Nevěděl jsem co budu dělat, ale rozhodně jsem nehodlal nechat Jamie v Jasonových prstech.
Ok, omlouvám se zas po X letech, ale asi to zabodnu. Nevím jestli to ještě někdo vůbec čte, ale vůbec jsem neměla doteď čas psát. To víte prvák a chtěla jsem se dobře zapsat, takže kdo by si chtěl ode mě něco přečíst, tak píšu novou story, ale téhle se budu věnova jen okrajově, pokud jí vůbec neukončím.
