,,Jak si to přede mnou mohla skrývat?!" vykřikl a rozzuřeně si mě prohlídl. ,,Lhala jsi mi a já ti věřil!"
,,Justine, nemohla jsem ti to říct," začala jsem brečet. Moje slzy byli úplně všude.
,,Nemohla?! Musela a neřekla jsi!" Justinovi se z očí začaly také hrnout slzy a já si oblízla spodní ret.
,,A co by jsi mi na to řekl? Ahoj, mám srdce tvojí mrtvý snoubenky, nechceš u mě bydlet?" řekla jsem podrážděně a utřela si slzy z tváře.
,,Myslel jsem, že ti můžu věřit," řekl ostře, vzal si kufr do ruky a prošel s ním dveřmi, kolem Melaniiné matky a její dcery.
,,Omlouvám se," řekla jsem a utřela si slzy.
,,To je v pořádku zlatíčko, pojď dál," řekla rozrušeně. Vzala jsem si svůj kufr a napochodovala si to dovnitř. Zula jsem si boty a porozhlídla se. Utřela jsem si slzy a odložila v chodbě kufr.
,,Máte to tu moc... zajímavé," řekla jsem se smíchem v hlase, když jsem si prohlížila všechny obrázky, které zřejmě malovala René.
,,Ano, je to zbírka našich vzpomínek. Obrázky od René a Melanie," usmála se na mě a vzala si René do náruče.
,,Víte moc se omlouvám, za to nevrlé představení a vůbec za tu scénu před dveřmi, ale ujišťuji vás že to nebylo v plánu," řekla jsem za chůze a mnula si přitom prsty.
,,Miláčku jdi si hrát," položila René na zem a podívala se mi do očí. ,,Za nic se mi neomlouvej, vím jak se Justin choval k Melanie. Nespočetně nocí kvůli němu probrečela a doufám, že ty ji nebudeš následovat v jejích stopách, protože by jsi mohla.." další slova za ní dokončil jiný hlas.
,,Umřít, chtěla jsi to říct Meribel ne?" Justin sešel ze schodů a probodával mě očním kontaktem. Sklopila jsem hlavu k zemi a mnula si prsty.
,,Ne, chtěla jsem říct, že by mohla být zklamaná," paní Random vše řekla tak klidně a rozvážně, až mě z toho zamrazilo.
,,Kde je Kevin Meribel?" odbočil od tématu a prošel kolem mě.
,,V garáži," odpověděla mu a Justin s bouchnutím dveří odešel.
,,Nesmíš se ho bát, je to chlap přejde ho to a tak či tak by se to dozvěděl, no ne?" zvedla jsem hlavu a přikývla. ,,Udělala jsem čaj, tak pojď."
Následovala jsem ji, jak mi řekla a posadila se v kuchyni na barovou židli. Po celou dobu strávenou s Melaniinou matkou mě hryzalo svědomí. Ukazovala mi fotky, ale všimla jsem si náhlého skoku mezi věky. Fotky se zasekly kolem desátého kroku a poté už tu byly jen fotky z maturity, s René a Melaniina praxe. Poslední fotka mě zaujala nejvíce. Melanie spala v nemocnici a vedle ní byl vyhublý kluk bez vlasů. V ruce držela knížku a vlasy jí padaly do tváře. Přiblížila jsem si fotku, abych rozpoznala kluka ležícího na posteli, ale ani jsem nemusela. Meribel mi to řekla sama.
,,To je asi tři roky stará fotka. Justin byl dva roky nebo tři? Teď nevím, ale byl v bezvědomí. Melanie u něj byla skoro celý svůj volný čas," upila si z čaje a já fotku položila na pult.
,,Nevěděla jsem že byl Justin v bezvědomí," řekla jsem překvapeně a prohrábla si vlasy.
,,Bylo to těžké období, pro oba dva, asi proto o tom nemluví," usmála se na mě a také se posadila.
,,Vím že mi do toho nic není, ale proč tu máte fotky asi do Melaniiných deseti let a pak až kolem osmnácti?" řekla jsem s klidem v hlase, abych nevyvolala nějaký konflikt.
,,Bydlela s otcem," řekla přiškrceně a zkousla si spodní ret. Tohle zřejmě není vhodné téma.
,,Byla krásná," odbočila jsem k jinému tématu a slezla ze židle.
,,Jako obrázek," Meribel také slezla z židle a uklidila hrnky.
René dostala jak ode mě tak od Justina dárek. Justin se na mě za celou dobu ani nepodíval, bavil se s Kevinem a Meribel, ale zároveň mě naprosto přehlížel. Drancovalo mi to nervy, musím tomu dát čas.
Cesta domů byla ještě horší. Nikdy jsem netušila, že z někoho můžete cítit takovou nenávist. Nemusel na mě řvát, mlátit mě. Stačil mi jen pohled a moje tělo se proměnilo v hořící pochodeň.
,,Chceš pomoct?" řekla jsem tiše a snažila se mu podívat do očí. Ignoroval mě. Položil mi kufr k nohám a vyndal z kapsy mobil.
,,Neptej se mě na nic, jen přijeď tam kde bydlela Mell," vrátil si mobil do kapsy a s kufrem šel směrem k brance.
,,Co?" řekla jsem zoufale a nechápavě se koukala na jeho vzdalující se tělo. ,,Justine," vydechla jsem a doběhla ho. Chytla jsem ho za ruku, která mě okamžitě odbila. Nevěřícně jsem zírala na to jak stojí a čeká si na auto.
,,Okej, fajn udělala jsem chybu mrzí mě to!" rozhodila jsem rukama a pokoušela se zadržet slzy. ,,Ale tvoje chování si nezasloužím," řekla jsem už tiššeji. ,,Nemůžu za to, že mi darovali její srdce," zašeptala jsem a zavřela víčka. ,,Jen se omlouvám," vydechla jsem, když mi došlo že pláči na špatném hrobě. Nemá to cenu. Zakolísala jsem a ustoupila krok vzad. ,,Ahoj," otočila jsem se a šla domů. Cestou jsem popadla svůj kufr a dotáhla ho dovnitř. Justin se vypařil jako voda na souši a já zbyla zcela sama. První co jsem udělala byla pořádná koupel. Ve vodě jsem strávila snad půlku dne. Moje slzy změnily sladkou vodu ve slanou a moje pesimistické myšlení nabíralo na intenzitě.
Nejdříve dny, poté týdny a nakonec měsíce. Tak dlouho jsem Justina neviděla. Tobby mě párkrát navštívil, ale to jen zcela ze zdvořilosti. Robert se se mnou rozešel a jediné co mi zbylo byl dům jedné mrtvé dívky. ,,Pozitivní." Přestěhovala jsem se do menšího bytu ve středě města, kde žiju se svojí kočkou Richi a snažím se vyhrabat z toho všeho svinstva.
,,Miluji tě," řekli si navzájem a tím mě přešla všechna chuť dokoukat seriál, na který jsem narazila pouhým překliknutím. Hodila jsem po obrazovce ovladač a lehla si. Zírala jsem do stropu a házela si míčkem v ruce aspoň půl hodiny, dokud jsem neuslyšela v televizi to jméno, kterému jsem se takovou dobu vyhýbala.
,,Justin Bieber byl konečně dopaden!"
Krátká část a shrnutá dost na rychlo, ale můžu být ráda, že jsem napsala aspoň něco, protože se mi do toho fakt vůbec nechtělo:D Vote, komentář potěší, ale už na tom nelpím. Můžete čekat tak šest částí a tahle story s pravděpodobností skončí. Jinak všichni co čekáte na přihlášky na střední, stejně jako já tak přeju ať vás vezmou tam kam chcete<3 Ily all<3
