Přišlo mi to spíš jak věčnost, než týden. Konečně mi sundali obvazy a dokázal jsem mluvit. Opravdu mě rozčilovala přehnaná péče, kterou zde o mě každý měl, i přes to, že jsem byl jen lehce popálený. Takže jsem ležel na svém lůžku a čekal až přijde sestra a dozvím se to co jsem chtěl vědět celou dobu.
,,Pane Bieber," vešla ke mě do pokoje černovlasá sestra a v ruce držela jisté spisy, které mě držely kousek od pravdy. ,,Stav Jamie Profuse, je velmi.." odmlčela se a polkla. ,,Jak to říct správnými slovy.." svraštil jsem obočí a posadil se. ,,Křehký," podívala se na mě a když si všimla mého výrazu tak se chopila židle a přitáhla ji k mé posteli. ,,Neměla bych vám sdělovat takovéhle informace, ale.." oblízla si ret a položila desky na klín. ,,Vím jak vám na té dívce záleží a příjde mi správné vám říct, v jakém se nachází stavu, takže jestli jste připraven, tak budu pokračovat."
,,Na cokoliv," dostal jsem ze sebe a měl natažené nervy na absolutní maximum.
,,U slečny Profuse došlo během operace k pár obtížím. Krev se jí dostala do mozku a došlo k odumření spodní části těla, která mohla být ale částečně způsobená nepatrným přerušením míchy. Momentálně se nachází v kómatu a její tělo má popáleniny druhého stupně což znamená že celé její tělo převážně hruď pokrývají puchýře vyplněné plazmou, které opravdu silně bolí. Zatím se ji snažíme udržet pod nátlakem morfia ve spánku a klidu. Doufám že Vám informace stačí," usmála se na mě, jako kdyby mi právě sdělila něco absolutně běžnýho. Polkl jsem a podíval se na svoje ruce, které nehorázně pálily a nejednalo se ani na popáleniny prvního stupně.
,,Děkuju Vám , opravdu," řekl jsem spíš nevědomě a sundal ze sebe peřinu. ,,Můžu ji vidět?" podíval jsem se na sestru, které jsem ale na očích rovnou viděl, že ne. ,,Je mi líto, ale slečna Profuse se nachází na jednotce intenzivní péče a stejně by vaši přítomnost nevnímala," dokončila svůj monolog a zvedla se ze židle. ,,Jen nahlídnout," řekl jsem s nadzvedlým obočím a oblízl si ret. ,,Dobrá, ale víc pro vás nemůžu udělat," už jsem chtěl vstát, ale znovu mě nepatrně strčila do postele. ,,Ale dnes ne," pokroutila hlavou a rázným krokem vyšla z místnosti.
Bylo mi opravdu zle. Všechny myšlenky se mi hýřili hlavou a nevěděl jsem co dělat. Tikot hodin mě přiváděl k šílenství a bílé zdi mi připomínali prázdnotu, která se nacházela v mé hlavě. Už minimálně dvě hodiny tu sedím a nic nedělám. Rozhodl jsem se, že celou situaci převezmu do svých rukou.
Zvedl jsem se z postele a přešel ke dveřím. Otevřel jsem je a opatrně vyhlídl na chodbu. Všude bylo ticho a nikde nebylo nikoho slyšet.
,,Nikam nemůžete," myslel jsem že jsem slyšel hlas ve své hlavě, ale stačilo abych se otočil a viděl jsem vedle sebe sestru. ,,Ne sám," dodala a kývla hlavou, abych šel za ní. Rozhlížel jsem se neustále kolem sebe a přišel jsem si jako dítě, co hledá svou matku.
,,Tady je, ale máte jen pár minut," otevřela mi dveře a já vešel do místnosti. Bylo zde slyšet pípání přístrojů, které udržovali Jamie při životě. Polkl jsem a přistoupil blíž. V hlavě jsem viděl Melanie a stejně bezbranné tělo, jako je teď Jamie.
Konečně jsem rozeznal Jamiin obličej a hned jsem se musel odvrátit. Celý její krk i čelo byly obvázané. Cítil jsem jak se mi slzy snaží dostat ven z očí. Všechno byla moje vina. Smrt Melanie, to co se stalo Jamie. Opravdu není lehké vidět své milované umírat. Vaší vinou už vůbec ne.
Zpět jsem se k Jamie otočil a zhluboka se nadechl. Pohladil jsem ji po tváři a znovu se nadechl tak rozsáhle, jen jak to šlo. Nechápal jsem, že celý její život teď má na starosti několik přístrojů. Dýchání, tlukot srdce a doktoři. Bylo mi strašně. ,,Omlouvám se," šeptl jsem a spadl k zemi. Chytl jsem ji za ruku a podlehl absolutní neschopnosti. Seděl jsem u její postele a ani se nepokoušel zastavit slzy. Potřeboval jsem to dostat ze sebe ven. Poslední co si pamatuji je, jak jsem ucítil jemný stisk.
Dobrá, chtěli jste abych tento příběh dopsala, tak přidávám část, kterou tu mám už opravdu dlouho předepsanou:) Kraťoučká, ale nevadí. Už se blížíme ke konci příběhu, tak delších už moc nebude:) Snad si to někdo ještě přečte. Krásný víkend -Mary
