Říkají mi Monstrum černého listu

9. kapitola - jak čas plyne

    Oslavila jsem své šesté narozeniny. V poslední době jsem furt na misích. Jednou jsem doprovázela chlápka co měl pod kontrolou výstavbu nějakého objektu. Moc jsme se neptali. Já jsem akorát dělala svoji práci. Sensei Jiraya je vcelku podivný. Mám pocit že na mě furt tak divně kouká. Moc jsem doma za ten rok nebyla

       Byla jsem odvoláná na trénink do skryté písečné. Zjistila jsem že dokážu ovládat všechny elementy. Poslali mě protože si myslí že budu umět používat i písek. Moc na to nedávám. Bude to trénink na nějakou dobu. Plánují mě tu mít asi 5 let. Mé návštěvy Konohy jsou minimální ale dostávám dopisy. Itachimu se daří dobře. Mají za mě prozatím v týmu kluka jménem Kyo. 

        Můj pobyt v Písečné není nějak zajímavý. Od rána trénuji a trénuji. Za ten půl rok co tu jsem, jsem se nic moc nenaučila. Ovládání vítr ale písek jako takový se mi nedaří ovládat. Někdy se mi podaří vytvořit malé písečné tornádo, které netrvá dlouho a na protivníka by nemělo účinek.

       "Yuuki-chan, máš návštěvu." Došel mi říct Sasori, můj nový kamarád z písečné. " Kdo to je?" Zeptala jsem se nechápavě protože jsem nikoho nečekala. "Nějaký starý páprda a dva kluci." Řekl ledabyle Sasori. "Vydala jsem se tedy z mého pokoje do velké společenské místnosti. Budova, ve které jsem bydlela byla něco jako ubytovna pro jejich akademii.

       Vešla jsem do společenské místnosti a viděla jsem Itachiho s Jirayou, Shisuim. "Ahoooj!" Křičela jsem na ně už od dveří. "Yuuki-chan, rád tě vidím!" Usmál se Itachi. "Dobrý den sensei Jirayo. Shisui tebe jsem dlouho neviděla." Chrlila jsem ze sebe. Po uvítání jsme si sedly. Po chvíli začala panovat nepříjemná atmosféra." Mám se už vrátit? Nebo jste mě přišli jen tak navštívit?" Vyptávala jsem se. Všichni jen sklesle pohlédli dolů."Yuuki... Nevím jak to mám říct..." Řekl Itachi. Zarazila jsem se protože zněl smutně. "Nemohu to říct, přečti si tento dopis..." Řekl Jiraya smutně. Nechápala jsem co se děje

     Pro mou drahou Yuuki:
Zažila jsi si hodně zlého ale tohle ti nikdo nepřál. Těžko se mi tyhle slova píšou. Musím to oznámit smutnou novinu. S tvou matkou jsem krátce po tvém odchodu do skryté Písečné zjistili, že budeš mít sourozence. Tohle zní radostně ale tak to není. Narodil se chlapeček...
Jmenuje se Naruto Uzumaki.
Kushina porod nezvládla. Nastaly ještě větší komplikace než jsme čekali. Je to těžký Yuuki. Nechci tě trhat od tréninku v Písečné ale máš možnost odejít a přerušit trénink.
               
      Minato Namikaze 4. Hokage

       Nedokázala jsem odpovědět. Místo tohle jsem začala brečet. Celý tým mě utěšovat ale nedařilo se jim to. "TO NEMŮŽE BYT PRAVDA!" křičela jsem. "Sensei! Podívejte se na její oči!" Křičel Itachi. Orochimarovi mutace se ve mně probudili naplno.
    
       Mé oči nabrali fialovou barvu a bělmo černou.  Kolem očí se mi objevilo stejné fialově zbarvení, jako má orochimaru. Má kůže zbledla. Bolelo to.  Cítila jsem naval chakri, který se prolévali mým tělem.
  
       "Ustupte!" Křičel sensei na jeho tým. Všichni ode mne couvali. V ten okamžik co se to spustilo jsem nevěděla co mám dělat. Proskočila jsem oknem společenské místnosti, která byla ve třetím patře. Nemohou mě tak vidět. Utíkala jsem co mi nohy stačily. "To nemůže být pravda!" Křičela jsem. Zastavila jsem se před budovou Kazekageho. "Zastav se! To bude v pořádku... Jen přestaň utíkat." Pronesl Itachi, který mě doběhl jako první. Padla jsem na kolena a začala nezastavitelně brečet. Proč já.. proč se to stalo zrovna mě. Itachi mě pevně obejmul.

        Naval chakry začal ustupovat. Po chvíli jsem vypadala zase normálně. "Bude to dobrý Yuuki. Hlavně už neběsni. Jinak zničíš celou vesnici." Pronesl Itachi. "Já se domů vrátit nechci... Stalo se toho tam moc... Nechci si to vše vybavit." Brečela jsem. "Yuuki, měl by tě prohlédnout doktor." Řekl uřícený Jiraya, který stál za Itachim. "Nechci...." Nestihla jsem to doříct, protože  jsem upadla do bezvědomí.

      Probudila jsem se v nemocničním pokoji. "T.. tati...."pronesla jsem. Minato od jejich příchodu neopustil její pokoj. "Jsi vzhůru! To jsem si oddychl" řekl Minato, kterému zrovna stékala slza. " Proč.... Jsem... V Konoze?''