Říkají mi Monstrum černého listu

12. část - sharingan

     Dnešní mise byla přeložena druhému týmu. Otec se mě snaží asi obětovat. Dneska půjdu s Itachim trénovat Sasukeho. Teda jen chvíli. Itachi má pak misi a já budu dál trénovat se Sasukem.

      "Jsi připravený?" Zeptal se Itachi Sasukeho. "Jasně brácho!" Vykřikla nadšeně Sasuke. Itachi mu dává zabrat. Dlouho se za námi nezastavil Shisui. Začíná to být divné. Třeba jen nemá čas. Zabrala jsem se do tréningu že jsem si ani neuvědomila kolik je hodin. "Itachi! Jsou čtyři." Řekla jsem.
Přišel ke mě blíž a objal mě. "Yuuki ty jsi tak krásně starostlivá... Co bych bez tebe dělal..." Řekl a ukápla mu slza. Zbystřila jsem. ",I.. Itachi? Děje se něco?" Zeptala jsem se. "Ne jen... Mám dost nebezpečnou misi... Ale brzy se vrátím." Řekl

   Pohled Itachiho:
       Tak nerad ji lžu. Bolí mě to a navíc vím jak moc jí ještě zráním... Když jsem odcházel ještě tam byli. Hraje mi to do karet. Hádám že skončí tak v pět a jak znám Yuuki, ještě ho pozve na ramen. Promiň Yuuki ale nechci aby jsi mě nenáviděla...

Pohled Yuuki:
    "Yuuki-neesan! Dívej co mě naučil bráška... Katon! Hōsenka no jutsu!" Zakřičel a vyplivl tři obrovské ohnivé koule. "Tak tohle jsem nečekala! Jde ti to Sasuke. Tak takového tempa se drž." Řekla jsem s úžasem." No nic, je pět... Máš hlad? Zvu tě na ramen!" Řekla jsem. "Mám yuuki-neesan.. děkuji ti!" Řekl s hvězdičkami v očích.

     Dorazili jsme do stánku  Ichiraku Ramen. "Dva miso rameny." Řekla jsem. "Děkuji! Děkuji! Děkuji! Yuuki-neesan." Řekl s radostí Sasuke. Seděli jsme tam a povídali si. "Bylo to výborné yuuki-neesan. Brzy tě pozvu já!" Pronesl Sasuke. "Nemusíš, já tě ráda pozvu znovu." Řekla jsem a usmála se. "Budu platit." Řekla jsem. Zaplatila jsem a šla jsem Sasukeho doprovodit. "Stánek s dangem. Chceš?" Podívala jsem se na Sasukeho. "Prosím Yuuki." Řekl s Psíma očima. "Vezmu i Itachimu. Vím že Dango zbožňuje." Řekla jsem. "Yuuki-neesan? Máš ráda itachiho?" Zeptal se Sasuke yuuki. Jeho otázkou ji zaskočil. " Sasuke.... Ne že mu to řekneš..... Ano mám ho ráda." Řekla jsem a v ten moment si uvědomila jednu důležitou věc....

     Pohled Itachiho:
    Akorát jsem vyrážel na misi. Skákal jsem z jedné střechy na druhou. Uviděl jsem je u stánku s dangem. Ježíš jak bych si teď dal Dango. "Vezmu i Itachimu. Vím že je zbožňuje ." Pronesla Yuuki. Ty o mě toho tolik víš. Ale z tohodle na té musel vynechat. Doufám že se rozdělí u další odbočky. Nechci aby to viděla.
"Yuuki-neesan? Máš ráda Itachiho?" Zeptal se Sasuke Yuuki. Cože?! Sasuke! Ne že jí to řekneš! "Sasuke... Ne že mu to řekneš... Ano mám ho ráda." Řekla s malým úsměvem na tváři. Tohle mě zahřálo u srdce. Já ji mám hodně rád. Až nezdravě moc. Musím jít nebo to nestihnu...

      Pohled Yuuki:
   Zdálo se mi nebo někdo skočil právě na střechu nad námi? Ne že by to tu bylo neobvyklé, je to tu spíš normální. Ale v tuhle hodinu.... "Jdeme Sasuke." Řekla jsem. "Ano Yuuki." Řekl Sasuke a usmál se. "Doprovodím tě až domů. Mám z něčeho špatný pocit.." řekla jsem a zároveň přemýšlela nad mým špatným tušením. Většinou to ne o znamenalo. Na misích jsem se tak často vyhla problémům. "Yuuki-neesan, nemusíš mě doprovázet až domů... Vždyť já bydlím ještě kus cesty a ty jsi za minutu doma. Já to zvládnu." Zazubil se Sasuke. Ústředí je hned za rohem ale já ho musím doprovodit.

      Došli jsme až ke čtvrti, kde sídlí klan Uchiha. "Sasuke, dávej pozor. Nelíbí se mi to. Je tu moc velké ticho a lampy nesvítí." Řekla jsem a vyhodnocovala situaci. " Asi opravují světla.. neboj Yuuki. To nic není." Řekl Sasuke když si myslel že tím Yuuki uklidní. "Drž se u mě."řekla jsem a vzala si kunai do ruky. Když to Sasuke uviděl, vytáhl i svůj. Myslím si že mě konečně pochopil. "Stůj Sasuke!" Zakřičela jsem. Hned se zastavil. Nic méně jsem vyměnila kunai za katanu. "Sharingan!" Zakřičela jsem. "Yuuki-neesan! Ty máš sharingan?!" Řekl vystrašený Sasuke. "Není čas na vysvětlování. Drž se za mnou!" Řekla jsem. Mám Sasukeho ráda a nechci aby se mu nic stalo. Co se to tu sakra děje?! Je... JE TO TĚLO?! "stůj Sasuke!" Nasadila jsem si masku a šla se podívat na to tělo. Ležela zde žena. Hádám okolo třicítky, bez známek života. Podle zranění byla na rychlé mrtvá. " Sasuke nechoď sem!" Křičela jsem na Sasukeho, který se rozběhl za mnou. "To je....TO JE TETA!" Křičel Sasuke. "Sakra!" Rozběhla jsem se k domu Sasukeho." Drž se blízko u mě!" Křičela jsem znovu a znovu. Doběhli jsme k dveřím. "Teď buď ticho..." Nedořekla jsem to a všimla jsem si dalších dvou těl. Šla jsem se podívat. Tohle musím nahlásit! Mezitím co jsem ohlížela mrtvé těla, uslyšela jsem křik. "SASUKE! K*RVA CO SE DĚJE?!" Trochu jsem se neudržela a ujelo mi sprostě slovo. Jo dávej mu příklad. Utekla jsem do jeho domu, odkud vyházel jeho křik. "Sasuke! Kde jsi!" Křičela jsem ode dveří.
"Yuuki-neesan! Pomoz mi!" Běžela jsem do obývacího pokoje. "CO TO SAKRA?!" vykřikla jsem. Leželi tam Sasukeho rodiče...  Z ničeho nic po mě vyletěl kunai. Odrazila jsem ho. Až moc jsem se strachovala o Sasukeho, že jsem nedávala pozor. "Proč mi to děláš?! PROČ ITACHI?!" křičel Sasuke. POČKAT! Za tohle může Itachi?!. Podívala jsem se a uviděla jsem postavu. Ne... Tohle nemůže být pravda! Sasuke omdlel a já zírala na Itachiho. Vezmu Sasukeho a uteču, musím. "CO JSI TO UDĚLAL?!" Křičela jsem se slzami v očích. Rodina Uchihů se mi stala oporou po tom co máma umřela a otec se začal chovat bezcitně. "Gomenasai Yuuki... Neměla jsi to vidět..." Řekl smutně Itachi. "Co si o sobě myslíš?! Proč jsi to udělal?!" Křičela jsem a zase nedávala pozor. Super, tohle by se členů ANBU stávat nemělo. Mé myšlenky mě zaskočily natolik, že jsem nevěděla co mám dělat. Nenapadlo mě nic jiného než utéct. Bude mít teď naspěch abych to nikomu neřekla. Takže Sasukeho nechá na pokoji, snad.

         Začala jsem utíkat. Čtvrt Uchihů znám líp, než tam kde jsem vyrůstala. Vím že je za mnou ale já znám každou uličku. Musím se odtud dostat za každou cenu. No na Itachiho nemám. Chytil mě, přimáčkl mě ke zdi a u krku mi držel kunai. "Tak tahle jo!" Řekla jsem smířená s tím že je to moje poslední chvilka. "Promiň Yuuki... Neměla jsi to vidět... Nechtěl jsem aby jsi to viděla... Doufal jsem se půjdeš domu a Sasuke dojde sám..." Přerůstá jsem ho. "To se ho chystáš zabít?!" Vykřikla jsem na něj. "Yuuki ani nevíš jak moc mě sere, že tě musím zabít... Byla jsi vždy pro mě důležitá.. Vždy na prvním místě... Vždy jsem ti dal přednost před kýmkoli a čímkoli... ANI NEVÍŠ JAK JE TO TĚŽKÉ... TO ZE BUDU MUSET ZIT S MYŠLENKOU ZE ME NENÁVIDÍŠ?!" Vše co řekl, myslel vážně. Brečel u toho. Bylo na něm vidět že ta myšlenka se mu nelíbí. "Itachi... Ty taky... Mám tě ráda... To si pamatuj.... Nemůžu tě nenávidět..."