40. kapitola - Sasukeho plány

70 8 0
                                    

    Doběhli jsme až ke kanceláři Hokage. Ichiru si podřimoval v šátku, který jsem měla uvázaný okolo sebe. Zaklepala jsem na dveře. Po mém zaklepání se ozvalo pouhé vstupte a my jsme vstoupili.

   "Yuuki! Itachi!" Vykřikl Hokage. "Ahoj tati." Pozdravila jsem nazpět. "Dobrý večer." Přidal se i Itachi.
"Přišli jste nás navštívit? Nebo máte misi..." Z ničeho nic se Minato zastavil a vydal se směrem k nám. "Přišli jsme oznámit novinu. Narodil se nám syn a cestou ke svatyni jsme se rozhodli, že se tu aspoň úkážeme." Pousmál se Itachi. Minato s hvězdičkami v očích přiběhl blíž. Minato se díval do šátku a skoro mu i slzička ukápla. "Gratuluji... Jen kdybych to věděl dřív..." Posmutněl a podíval se na nás. "Jmenuje se Ichiru Uchiha." Řekl Itachi.

   "Tatííi!" Ozvalo se, když někdo vyrazil dveře. "Naruto." Povzdechla jsem si. "Yuuki?! Itachi?! Už zase vy?" Rozkřikoval se na všechny strany. Baka... "Naruto, prosím ztiš se!" Lehce zvedl hlas Minato. Naruto jen zůstal zařazený a koukal na nás. "Omlouvám se, snažil jsem se ho zastavit... Měl jste mít jedná ní. Omlouvám se..." Lapal po dechu známí hlas. "Kakashi? Kolik se vás tady ještě sejde?" Zazubila jsem se.  "Vás dva bych tu nečekal... Ale jsem rád že vás vidím." Pronesl Kakashi.

     Tohle setkání spolu neslo hodně vysvětlování. Proč jsme v Konoze, kdy se nám narodilo dítě, proč jsme nic neřekli ....

      Je jedna věc, nad kterou přemýšlím. Nechci aby byl Ichiru u toho co máme v plánu. Jediný komu natolik věřím je Kakashi...

      Ke svatyni s námi šel i Minato a Naruto. Po celé svátosti jsme se museli vydat nazpět. "Tati, Naruto musíme jít. Je nebezpečné se tu dlouho zdržovat." Řekla jsem. Loučení bylo dlouhé ale všichni jsme věděli, že se musíme vrátit zpět.

    Po cestě jsme s Itachim probírali plán. Máme co dělat ale musí to vyjít. Celý plán má jen jeden pokus.

   Měli jsme dávat větší pozor. Před námi se objevila skupinka ninjů. "Tady jsou!" Ozval se jeden. "Říkal jsem, že šli od svatyně." Vykřikl zas další. "Má dítě! To nemůžeme..." Ozvala se nějaká dívka. "Hlavně o to nám jde." Řekl jeden z nich a pomalým krokem se vydal k nám. Nebylo mu vidět do tváře jelikož mu ji zakrývala kapuce. "Dlouho jsme vás hledal." Nemusela jsem vidět jeho obličej aby mi bylo jasné že se směje.

   Když byl už jen pár kroků od nás, stáhl si kapuci. "Sasuke..." Povzdechl Itachi. "Zdravím bratře." Ušklíbl se Sasuke. "To jste mě ani nepozvali na rodinou sešlost?" Pokračoval dál.

   "Co nám chceš?" Zabručela jsem. "Můj cíl je zabít členy Akatsuki..." Začal se zlověstně smát...

Říkají mi Monstrum černého listuKde žijí příběhy. Začni objevovat