Říkají mi Monstrum černého listu

25. kapitola - překvapení

"Itachi!" Křičela jsem na Itachiho, který se zrovna vydal trénovat po tom, co jsem mu to kladla na srdce. Obejmula jsem ho a chtěla mu dát pusu ale přerušil nás kisame. "Nemusíte se cucmat předemnou." Ušklíbl se. "Jasně, rybičko." Zazubila jsem se, nenávidí když mu tak říkám. "Kolikrát ti mám říkat že nejsem rybička!" Řekl a hodil po mě kunaje. Ten jsem bez problému chytila. "Jé! To je ten zdobený kunai! Teď je můj!" Vzala jsem ho a utíkala do společenské místnosti. "No počkej!" Řekl a utíkal za mnou. Itachi se objevil předemnou, když zrovna přiběhl Kisame. "Byl jsem rychlejší!" Usmál se Itachi, vzal mi kunai a hodil ho Deidaorvi.

Na zločineckou organizaci tu bylo až moc veselo. I pain se uměl zasmát ale to bylo vzácné. A hlavně když se smál něčemu co jsem řekla, Konan po mě hodila vražedný pohled, jakobych se jí ho snažila přebrat. Jinak jsme si s Konan náramně rozuměli. Bude mi to tu chybět.

Sedla jsem si do pokoje na postel. Někdo mi zaklepal na dveře. "Yuuki? Můžu?" Ozval se Deidara. "Pojď dál!" Řekla jsem a on otevřel dveře. "Vím že máš dneska narozeniny... Tak jsem ti po cestě koupil dárek." Zazubil se Deidara." Já úplně zapomněla že už je to taková dlouhá doba." Řekla jsem a sama jsem se nad tím zamyslela. Podal mi malou krabičku. "Děkuji... To jsi nemusel." Řekla jsem ale on mě zastavil. "Musel, aspoň za to že mě vždy zachráníš." Ušklíbl se. Otevřela jsem krabičku, v ní byl přívěsek ve tvaru jeho výbušné sošky. "Děkuji." Řekla jsem a objala ho. "Pojď se mnou, tím to nekončí." Usmál se. Šli jsme do společenské místnosti, kde byli všichni a začali zpívat. Nerada jsem středem pozornosti, takže jsem se začala červenat. Takže tohle je proč se na mě dneska ráno kluci divně dívali.

"Děkuji vám všem." Řekla jsem. "Pojď zfouknout svíčky! Pojď!" Křičel Tobi. Přišla jsem k dortu a Tobi na mě zase křičel. "Něco si přej! Něco si přej!" Řekl a já zfoukla svíčky. Přála jsem si pár věcí ale jedna byla nejdůležitější... Aby můj život byl takový jaký je. Obklopený lidmi, které mám ráda. Když už je to dost možná můj poslední večer, co jsem tu s nima. Jsou jako má rodina. Ne jako ta, co jsem měla v Konoze. Otec už na mě určitě zapomněl.

Všichni mi gratulovali a předávali dárky. "Ten oranžový je od Tobiho!" Křičel Tobi. Ze začátku jsem si myslela že je nějaký divný ale nakonec je strašně v pohodě. "Dobrá Tobi." Řekla jsem a začala rozbalovat dárek od Tobiho. "Tobi ví že ti chyběla maska, tak Tobi koupil." Začal se smát. Byla to moje stará ANBU maska. "Děkuji Tobi! To je super." Usmála jsem se. Všichni mi dali nějakou maličkost, přesto že jsem nic nechtěla. "Děkuji vám všem, jste úžasní!" Řekla jsem a stekla mi slza po tváři.

Tobi hned přiskočil a začal mě utěšovat. "Neplač Yuuki-senpai. Jinak Tobi bude lechtat." Řekl a já se začala smát. "Yuuki, je to maličkost ale tady máš něco ode mne a Paina." Řekla Konan s jejím dětinským úsměvem. Otevřela jsem krabici a byla tam fotka členů Akatsuki, krabička s dangem, jak jsem poznala tak pain přidal pár piercingů kdybych někdy chtěla ale poslední věc mě dostala nejvíc. "Byla to papírová růže od Konan. Proč mě tak dostala? Nedávala je jen tak někomu. Podepsali se na ni všichni.

Neudržela jsem slzy a objala Konan. Ta mi začala šeptat do ucha. "Počkej si na překvapení od itachiho." Řekla a usmála se. Začervenala jsem a usmála se na Konan.

Večer se slavilo, jedlo a tancovalo. Dokonce i žralok tancoval. Já jsem se však tak moc neradovala. "Pod tančit!" Pronesl Kisame. "Ani nechci..." Řekla jsem ale žraloček se nedá jen tak odbýt. Chytl mě za ruku a já přes svůj nesouhlas šla. "Oslavenkyně se musí bavit." Pronesl. "Ale žraloček nejvíc, že?" Popíchla jsem ho. On se jen usmál a radši nic nenamítal.

"Nech nějaký tanec aj pro mě!" Ozval se Dei. Já jen protočila oči. "Prosím." Pronesl a udělal na mě psí oči. "Pak si s tebou ještě zatančím." Řekla jsem Žralokovi. Zatančila jsem si s Dei, pak ale přišel Itachi. Dej se na něj jen podíval a pronesl "Jo jo, už jdu. Bavte se dečka." Itachi se na něj jen podíval a nesměla chybět narážka. "Tahle už je moje." Řekl a zazubil se na Deidaru.

"Pojď se mnou." Řekl Itachi a chytil mě za ruku. Vedl mě před základnu. Málo kdo věděl, že miluji hvězdy. moje oči se upřely na tu krásu nademnou. Začala popisovat různé souhvězdí. Básnila jsem o hvězdách a Itachi poslouchal. "Tohle je Lev a tohle zase Kasiopeja." Vykládala jsem a on poslouchal a hltal každé mé slovo.

"Yuuki.... Miluji tě už dlouho..." Řekl a hledal něco v kapse. Nevěděla jsem, co se děje....