Říkají mi Monstrum černého listu

15. kapitola - štěstí?

Probudila jsem se v náručí Itachiho. Hlava mě nepředstavitelně bolela, mé tělo bylo pokryté řeznými ránami. Bolelo to jak čert.

"Itachi... Děkuji.." podařilo se mi ze sebe vydat hlásek. " Jdeme do jedné vesničky nedaleko odsud. Je tam člověk to tě uzdraví..." Řekl Itachi se starostí. Bylo na něm vidět, že má starost. Vždy totiž udělá ten jeho kukuč.

Po chvíli jsme dorazili do vesničky, o které mluvil. "Proboha, co se stalo?!"
Pronesl můžu, který nás spatřil jako první. "Je tu někde Kiyomi?" Zeptal se Itachi. Nikoho s takovým jménem neznám. "Doprovodím vás." Řekl muž, který se mi moc nezdál. Došli jsme k menšímu domu, nebyl nijak zvláštní od těch ostatních. Muž otevřel dveře a pozval nás dál. "Kiyomi! Máš návštěvu." Pronesl muž. "Vítej Itachi, co tě sem při.." nestihla doříct, protože si všimla poraněné dívky v jeho náručí. " Zdravím, potřeboval bych pomoc. Zranila se při boji." Vychrlil na ni Itachi.

Položili Yuuki na lůžko. Byla slabá a její rány stále krvácely. "Itachi... Tohle není dobré..." Pronesla žena jménem Kiyomi. "Prosím, zkuste to... Nechci jí ztratit." Řekl Itachi, když mu po tváři stekla slza.

Kiyomi začala používat různé medicínské jutsu. Rány se začali scelovat, modřiny blednout a její tvář nabrala normální barvu s narůžovělými líčky. Byla jsem vyčerpaná a tak jsem ušla. Probudila jsem se v noci. Itachi seděl vedle mé postele, držel mě za ruku. Spal a já ho nechtěla vzbudit.

"Yuuki! Jak se cítíš?" Vyhrkl na mě Itachi, omylem jsem ho vzbudila když jsem se snažila dostat mou ruku z jeho sevření. "Je mi fajn. Už to nebolí." Řekla jsem a podívala jsem se na mé ruce. Sem tam byla vidět menší jizvička.

"Našel jsem je." Pronesl Itachi. Zamyslela jsem se, koho myslí...
"Akatsuki. Jsou blízko odsud. Vyrážíme hnedka jak to bude možné." Řekl a já jen přikývla. Ze začátku se mi to nelíbilo ale po troše přemlouvání jsem kývla. "Hned zítra." Řekla jsem. Itachi se pousmál a dal mi něžnou pusu na tvář. "Vím že není asi nejlepší doba se na to ptát...." Řekl ale zastavil se. Poznala jsem že je nervózní. "Jen se ptej na cokoliv chceš." Řekla jsem nervózně. "Známe se už dlouho. Od dětství, pak akademie, ANBU a pak .... To co se stalo než jsme utekli...." Zastavil se. "Itachi.... Nepřemýšlej nad tím. Nebudeme o tom mluvit. Na jednu stranu, já bych utekla tak či onak. Nechtěla jsem zůstat v Konoze." Řekla jsem a čekala co z něho vypadne. "To co stálo v lese... Nemyslím ten útok... Ta pusa...." Řekl a začal se červenat.
"Mám tě rád už dlouho. Sasuke o tom věděl ale já doufal že ti neřekne... Měl jsem strach, že to není opětované." Řekl a na chvíli se zastavil. Odkloupil pohled ze země na mě, chytl mě za ruku.

"Yuuki.... Co takhle... Být spolu..." Řekl a já se začala červenat. Tento šok yuuki nečekala. Milovala itachiho už nějakou dobu. Nevěděla jak mu to říct. Nic méně tahle přetrhaná věta ji příjemně zaskočila. "Itachi, ano... M..miluji tě." Vykoktala jsem že sebe.

Pohled itachiho:
Vážně to řekla? Jsem šťastný. Vyskočil jsem ze židle a objal ji. "Miluji tě Yuuki. Už dlouho..." Řekl jsem ale mé nutkání ji políbit bylo obrovské. Z objetí jsem se nechtěl nikdy vytrhnout. Položil jsem jí ruku na tvář. Nečekal jsem na jako reakci. Políbil jsem ji, neváhala a polibek mi opětovala.

Pohled Yuuki:
Políbil mě! Bylo to úžasné, jsem nadšená že city opětuje. "Takže teď jsi můj kluk." Usmála jsem se. "A ty má holka." Řekl a začal se smát. "Teď už nás nic nerozdělí Yuuki, to ti slibuji."
Řekl a já se začala červenat. Ještě chvíli jsme si povídali, nicméně jsme uznali za vhodné se na zítra pořádně vyspat. Rozloučili jsme se a on odešel do druhé místnosti.

Druhý den ráno jsem se probudila brzy. Vstala jsem z postele a převlékla jsem se. Rozhodla jsem se jít trénovat ale Itachi ještě spal. Půjdu sama, přece jenom nejsem malé dítě. Otevřela jsem okno a vyskočila z něj. Hned za domem byl palouček a na něm stálo pár sloupků s terčem. Cvičila jsem hod kunajem, pár technik a hlavně ovládání Sharinganu. "Podívejme kdo stál brzo. Lekl jsem se že jsi utekla." Pronesl Itachi. "Měli bychom se pořádně rozloučit s Kiyomi. Přece jenom ona tě dala do kupy." Pronesl a já jen přikývla a následovala jsem ho zpět do domu.

Vešli jsme do místnosti co vypadala jako malá ordinace. "Ohayo. Děkujeme za vaši pomoc. Bez vás bych tu už asi nebyla." Řekla jsem ale její obličej byl jako z kamene. " Nemáš zač..." Pronesla ledabyle. "Snad se někdy uvidíme, Kiyomi-senpai." Pronesl Itachi. "Dám vám radu. Nechoď tě přes vesnici. Vykládá se že jste tu. Je na vás vypsaná vysoká odměna. Hlavně na tebe Yuuki,říká se tu Monstrum černého listu... " Řekla a já jsem zůstala v šoku. "Monstrum černého listu?" Zeptala jsem se nechápavě. "Je to tak, Itachi na tom není o moc líp. Říká se mu Ichizokugoroshi no Itachi neboli vrah klanu Uchiha." Pronesla. "Dohromady vám říkají vyvrženci černého listu." Řekla hnusným tónem. "Odejděte. HNED! jestli vás tady někdo uvidí, budu na seznamu i já." Řekla a otočila se k nám zády...