Říkají mi Monstrum černého listu

7. kapitola - Identita

Dneska je den zkoušky. Mám radost že jsem tak šikovná ale také se bojím. Co bude když zkoušku neudělám? Chci aby na mě byli rodiče hrdí.

"Obleč se, jinak to nestihneš!" Křičí Kushina. Neoblékala jsem se nijak zvlášť. Já to zkouška kde budu předvádět co umím. Nemusím být navlečená jak na formální událost. Máma by si to sice přála ale já ne.

Mám svoje normální oblečení. Jsou to šedé kalhoty které mi sahají jen pod kolena, kde jsou sešity tak, aby mi neplandaly. Mám černý tryko se znakem klanu Uzumaki. Nechápu proč nemůžu nosit znak klanu Namikaze. Mám na sobě šedou vestu, střihem připomínající joninskou vestu, bez límce a kapes. Vlasy mám učesané jako vždy. Mám culík a dva volné pramínky vlasů, které mám podél obličeje a sahají mi do výšky ramen.

Dneska na mě Itachi nečeká? Zamyslela jsem se. Obálka jsem si boty a šla mu naproti. Po cestě jsem ho nepotkala. Došla jsem až k jeho domu. Zaklepala jsem na dveře ale nikdo neotevřel. "Zaspal.." řekla jsem si pro sebe.

Neměla bych to dělat ale pro jednou se nic nestane. Přeskočila jsem plot a zamířila si to ke dveřím, které byli otevřené. Dům Uchihů jsem znala jak svůj vlastní. Zamířila jsem k Itachiho pokoji. Pomalu jsem otevřela dveře. Itachi stále spí. Já ho brzo zabiju. Vzala jsem si jeden kunaj do ruky a plížila jsem se k jeho postely. Až už jsem byla u jeho postele a chtěla jsem ho postrašit, někdo mě chytl ze zadu za ruku. "To není mile přivítání Yuuki." Řekl Itachi a začal se smát. Otočila jsem se směrem k jeho posteli. "Byl to klon?! Ospalče! Už jsme měli dávno jít!" Vyhrkla jsem na něj. Sotva jsem to dořekla, začala jsem se smát. " Promiň byl jsem ještě trénovat." Řekl klidným hlasem.

Po záživném ránu jsme konečně dorazili před akademii."mám nápad... Uděláme dramatický příchod." Zazubil se Itachi. "Jak jako?" Odpověděla jsem nechápavě.

"Kde jsou?" Zeptal se mistr Iruka Minata. "To vážně netuším..." Odpověděl sklesle. "Už jdou!" Křičel jeden ze zkoušejících. Přišli jsme na plac před nimi. *Puff* každý v skoku zničil klon toho druhého. Dopadly jsme do "hrdinské" pózy. Klečeli jsme každý jiným kolenem na zemi a jednou rukou jsme se drželi země. Druhou ruku jsme měli nad hlavou a drželi v ní kunai. Totiž když zasáhnete stínový klon, rozplyne se a zůstane po něm oblak kouře. Vůbec jsem to s tím klonem nevymyslela já.

"Dali jste si na čas." Pronesl Hokage. "Omlouvám se, zaspal jsem a tím zdržel i Yuuki." Pronesl zdvořile Itachi. "Nyní můžeme začít. Zkouška bude probíhat následovně. První bude Taijutsu souboj beze zbraně, následně i se zbraní. Druhé bude hod kunajem na terč, třetí...." Začal vysvětlovat Hokage. " Chápete vše?" Zeptal je Minato dvou žáků co už dávno ztratili pojem o tom co říká. "Hai" odpovědi jsme zároveň.

Zkouška byla v celku nudná. Že začátku to byla zkouška znalostí a bojových technik. Až na souboj taijutsu a ninjutsu. Poprvé jsem měla příležitost vyzkoušet můj sharingan. Bude těžký porazit Itachiho. Budu bojovat s opatrností, nechci Itachiho zranit.

Stali jsme na rozlehlém prostoru.
Okolo nás byli stromy a opodál skupinka zkoušejících spolu s Hokagem a mistrem Irukou. "Můžete začít." Řekl Minato

Ušklebila jsem se na Itachiho. "Sharingan!" Zakřičela jsem a moje oči nabrali červenou barvu. Objevilo se na nich tři tečky spojené černým kroužkem. "Nezahálíš.... Sharingan!" Zasmál se Itachi. Zaútočila jsem jako první. Bude těžké ho porazit. Často trénoval i se Shisuim, já tak často ne.

Vykopla jsem nohu, odrazil můj útok a pokusil se zaútočit pěstí. Tu jsem odrazila a Itachi uskočil dozadu.
"Kage bushin no jutsu!" Zakřičela jsem a vedle mé se objevilo pět stínových klonů. Začali útočit ale Itachi byl rychlí a dokázal zničit všechny. Nicméně jsem se dostala za něj. Držela jsem mu kunai u krku. *puff* Itachi se vypařil a na zem spadla kláda. "Kso!!" Křičela jsem. Útočil z vrchu. Uhla jsem ale stačil mě zasáhnout do ramene. Nešikovně jsem upadla ale hned jsem se zvedla. "Katon! Hōsenka no jutsu!" Řekl a vyletěli na mě tři ohnivé koule. Sakra! Nevyhnu se jim. Nevím jak jsem to udělala ale vytvořila se předemnou stěna z vody. Všichni zkoušející zůstali s údivem stát." Jak to udělala?" Řekl jeden. "Jak může ovládat vodu a vzduch v tak útlém věku?" Pronesl další. Já popletla jeden ruční znak a prosila aby mi něco pomohlo.

Souboj pokračoval ještě nějakou dobu. Nechtěla jsem vyhrát. Přála jsem to Itachimu. Itachi zastavil a já se na něj nevěřícně podívala. "Nechci abys prohrála..." Řekl ale já mu skočila do řeči. "Vzdáváš se?" Uchechtla jsem se. *Puff* vypařil se a stal za mnou s kunajem na mem krku. " Já se bez boje nevzdám." Dokázala jsem si představit jak se v ten moment usmál.

"Málem jsi vyhrála ale opravdu jen málem." Usmál se. "Výborně. Musím říct že tohle jsme nečekali. Myslím že není třeba vás na akademii déle držet. Tady máte čelenky. Tímto dnem jste genínové. Gratuluji, to jsme tady už dlouho neměli, teda až na jednoho žáka." Řekl vedoucí zkoušek. "Gratuluji vám dvoum. Pilně jste trénovali.... A Yuuki, odkud znáš tuhle techniku ?" Zeptal se Hokage, tedy otec Yuuki. " Nevím, omylem jsem prohodila dva ruční znaky a prosila ať mi něco pomůže...." Odpověděla jsem.

"Tohle by jsme měli oslavit!" Zakřičel Itachi."Dango!" Vykřikla jsem radostí.

Na oslavu jsme si dali Dango a pak jsme šli každý domů. "Tak zítra Yuuki. Počkám na tebe." Řekl Itachi. "Dobře, hlavně znovu nezaspi." Usmála jsem se.