Říkají mi Monstrum černého listu

26. kapitola - ticho před bouří

       Stala jsem nechápavě a čekala jsem co se bude dít. Okolo se rozsvítily svíčky. "Yuuki....." Řekl Itachi ale zastavil se. "Jsi mou přítelkyní už nějakou dobu.... A já si myslím že je čas." Řekl a poklekl na jedno koleno. V  ruce držel otevřenou krabičku a v ní byl prstýnek. Já začala brečet. "Yuuki Namikaze, vezmeš si mě?" Řekl s upřímným úsměvem. "A..Ano!" Vykoktala jsem že sebe a on mi nasadil prstýnek.

   Objala jsem ho a vášnivě ho políbila.
"Udělala jsi mě nejšťastnějším na světě." Řekl a dál mě objímal. V tento okamžik jsem aspoň na chvíli přestala myslet na to co se má zítra stát. Byla jsem šťastná.

    "Miluji tě." Řekla jsem a dostalo se mi ihned stejné odpovědi. "Miluji tě Yuuki!".

    "Pojďme zpět. Chci tančit a slavit!" Řekla jsem ale Itachi si mě přitáhl zase blíž. "Ještě ne, prosím." Řekl a já udělala jak řekl.

    Kdyby jen věděl... Kdyby měl sebemenší tušení... Jak já ho nenávidím...Nenávist, utrpení a bolest mě sužovaly už od dětství. Překonám to, to ti slibuji. I kdyby měla zemřít tak se mu pomstím, nenechám ho utéct....

     "Jdeme tančit?" Zeptal se Itachi. "Jasně!" Řekla jsem s úsměvem. Vydali jsme se zpět do společenské místnosti.

   "Dáš si něco k pití?' zeptal se Itachi když jsme došli do společenské místnosti. "Cokoliv, děkuji." Řekla jsem a usmála se. Odešel a hned je mě doběhla Konan. "Ukaž! Ukaž!" Až skoro pištěla. Ukázala jsem jí ruku, na které byl prstýnek.

     "Nádherný... Prostě nádherný!" Řekla s úsměvem.  Závidí? "Nerad ruším dívčí kroužek ale předám aspoň pití." Řekl Itachi s úsměvem. "Děkuji." Řekla jsem a usmála se na něj. "Gratuluji, jste krásný pár." Pronesla Konan, která se chystala odejít. "Děkujeme." Řekli jsme sborově.

      "Jen si skočím za Painem. Hned jsem zpět." Řekl Itachi a vydal se směrem k Painovi. Já jsem si to zamířila k baru, kde kluci zapíjeli žal.
"Co pijeme?" Řekla jsem a trochu je vyděsila. Kisame vykřikl jak se mě lekl. "To mi nedělej!" Řekl vážně ale hned se usmál.

     "Tobi gratuluje Yuuki a Itachimu. Vy jste krásní!" Básnil Tobi. "Děkuji. Teď mi prosím dej něco... Třeba panáka nebo saké." Řekla jsem a Tobi jako vždy vymýšlí nápoje za pochodu. "Tady má yuuki!" Řekl a já slušně poděkovala.

      "Tak na vás..." Pronesl Dei až trochu smutně. "Na všechny!" Snažila jsem se zvednout náladu celé skupinky. "Musím jí to říct! Ne, nemůžeme! Měli by jsme." Povídal si pro sebe Zetsu.

   "Drž hubu Zetsu!" Rozkřikl se Hidan.
"Co se děje?" Zeptala jsem se. "Ale nic. On je jen podrážděný." Řekl Kakuzu.
"Dobrá... Posouvám se o kus dál." Řekla jsem nechápavě a vydala jsem se za Painem.

      "Ty to nechápeš! To není dobrý!" Rozčiloval se Itachi. "Je to pro její dobro a naší ochranu...." Nedořekl Pain, jelikož me spatřil přicházet.  "Yuuki! Gratuluji!" Řekl pain a mírně se uklonil. "Děkuji." Řekla jsem a usmála se. Chvíli jsme si povídali ale celá takhle *oslava* byla divná.

   "Yuuki.... Pojď se mnou." Řekl Itachi a nastavil mi svou ruku. Já ji samozřejmě chytila a nechala se vést. Vyšli jsme ze společenské místnosti, sotva se zavřeli dveře tak mě Itachi přitlačil ke stěně....