Říkají mi Monstrum černého listu

31. kapitola - úzkosti

Čas plyne rychle. Každý den tréning nebo různá vyšetření. Že já ho nezabila rovnou.

Jsem slabá. Sáhla jsem na dno své chakry což se ještě v životě nestalo. Mutaci jsem sice plně ovládla ale nutí mě přejít na další úroveň. Jsem tu dlouhé tři měsíce.

"Sasuke!" Křičela jsem na Sasukeho, který se právě vrátil. "Ahoj yuuki-neesan!" Řekl a objal mě. Je vyšší jak já. Je silný ale Orochimaru se k němu chová jinak. Po krátkém rozhovoru jsem se rozhodla odejít do mého pokoje.

Sedla jsem si u okna a pozorovala oblohu, která byla plná červánků. Stmívalo se a já se chystala jít do postele, když tu najednou přistála vrána u okna. "Itachi..." Povzdechla jsem si. "Počkat!" Řekla jsem a otevřela okno. Vypadá jako Itachiho. Na noze měla dopis.

Jdeme si pro tebe. Buď zítra připravena.

Co? Proč? Já jsem nechtěla aby mě zachraňovali. Musím utéct dřív než přijdou. Ulehla jsem do postele a snažila se usnout.

Ráno mě vzbudil Sasuke. "Yuuki-neesan! Schání tě Kabuto!" Řekl a počkal za dveřmi, než jsem se převlékla. "Ohayo..." Pronesla jsem ospale.

Dovedl mě až k laboratoři. "Je tam i Orochimaru... Prosím... Kdybych tě už neviděl... Odpusť mi..." Řekl Sasuke. "Neboj Sasuke... Jednou se určitě znovu uvidíme." Řekla jsem a objala ho. Nikdo nevěděl který den se to stane, kdy moje tělo bude patřit Orochimaru.

Vešla jsem do laboratoře ale něco bylo jinak. "Zdravím Yuuki." Řekl Orochimaru "zdravím..." Se smutkem jsem odpověděla. "Nač ten smutek? Měla by jsi spíš oslavovat." Řekl Kabuto. "Co bych měla oslavovat? To že už nebudu živá?" Odpověděla jsem. "Řekněme že Kabuto něco přehlédl. Jedna věc je že není správný čas měnit tělo a druhá věc je... Nosíš v sobě dítě..." Řekl ale já ho přerušila. "Dítě?! Já jsem...." Nedořekla jsem to, co jsem chtěla. Byl to šok a zároveň radost ale i stesk.

"Takže se to všechno o nějaký čas posune." Dořekl Orochimaru. "Máš den volna. Tak si to užij." Řekl a já vyšla ven z laboratoře. "Yuuki!" Vykřikl Sasuke. Furt v něm vidím toho naivního chlapce. "Sasuke... Musím ti něco říct.... O mě a Itachim... Neřekla jsem úplně vše." Řekla jsem a poklesla hlasem.

"Tady ne... Pojď se mnou." Řekl a vedl mě ven ze základny až skoro na konec vesnice. "Sem chodím přemýšlet." Odvětil. Sedli jsme si a já začala vyprávět.

"Co jsme došli do Akatsuki, kteří nás přijali jako vlastní rodinu, bylo vše skvělé. Vadí mi mise, kde musíme někoho zabít. Začali jsme žít s Itachim jako pár... Miluji ho Sasuke... Máme se brát..." Řekla jsem a začala brečet.

Sasuke mě objal. "Gratuluji Yuuki. Můj názor na něj možná nezměníš ale tobě to přeji..." Řekl a ukápla mu slza.

"A ještě jedna věc... Budeš strejda." Řekla jsem a usmála se. On na mě koukal a bylo poznat že ho to zaskočilo. "G..g..gratuluji!" Naráz vykřikl s úsměvem. "Jen je škoda že... Vyroste bez tebe..." Řekl a já jen smutně koukla do země. "Měli by jsme se vrátit. Ať si Kabuto nedělá závěry." Řekla jsem a vydali jsme se na cestu zpět.

Došli jsme a já šla povědět novinku Kimimaru. Byl před hlavní budovou a seděl na lavičce jak obvykle a Sasuke šel zpět dovnitř. "Yuuki! Přisedneš si?" Zeptal se." Jistě. Potřebuji ti něco říct." Řekla jsem. "Co se děje?" Zeptal se se strachem v hlase.

"Jsem těhotná!" Řekla jsem až moc vesele. "Gratuluji Yuuki! S kým?" Pronesl až skoro napjatě. "S Itachim. To nemůže být snad ani možný." Řekla jsem a začala brečet radostí. Povídali jsme si ještě chvíli ale Kimimaro musel zpět do laboratoře. "Mohl bych tě poprosit? Já pořádně nemůžu chodit... Vím že si těhotná ale mohla bys mě přidržovat?" Zeptal se skoro až provinile.

Šla jsem s ním zpět a pomohla mu i do schodů. Musím jít trénovat, samozřejmě opatrně. Rozloučila jsem se s Kimimarem a šla na tréningový plac hned před hlavní budovou.

Stala jsem tam a chystala se házet kunajem. Tady je nemůžu nosit u sebe a mám oblečení co mi přidělili. Kunaje si musím vždy vyžádat a odevzdat je po tréningu.

Sotva jsem se začala rozcvičovat, přiletěla vrána s dopisem.

Jdeme na to. Prosím tě máš asi pět minut jestli si chceš něco vzít z hlavní budovy.
Deidara

Je to tu! Musím pro Kimimara. Utíkala jsem zpět co mi nohy stačily. Kimimaro se ploužil chodbou tak jsem ho rychle vzala a pomohla jsem mu pryč. "Kam mě vedeš?" Vykřikl nechápavě. "Pryč!" Řekla jsem ale náš rozhovor nebyl soukromí.

"Kam ho vedeš?!" Zakřičel Kabuto. "Nemám čas nic vysvětlovat." Vykřikla jsem. Hodil po mě kunai ale Kimimaro ho zastavil díky svému kekkei genkai. Kabuto nenechal nic náhodě a pronásledoval nás.

Když už jsem doběhla do dlouhé vstupní chodby do budovy zastavil mě v mém počínání Orochimaru, který stál na konci této chodby.

"Kampak běžíš?" Zeptal se s tím jeho přiblblým úsměvem. Aktivovala jsem svou mutaci i se sharinganem. "Tam kam ty ne." Řekla jsem a pousmála se. Nemůžu se přetěžovat ale tohle mi za to stojí.

"Crystal release! Crystal storm!" Vykřikla jsem a vystřelovala krystaly proti Orochimaru. Utíkala jsem s Kimimarem ale ozvala se rána. Budova se začala hroutit. "Není čas!" Vykřikl Kimimaro. Orochimaru proti mě použil obrovského fialového hada a nepodařilo se mi plně vyhnout. Zub hada mě škrábl přes obličej...