Říkají mi Monstrum černého listu

28. kapitola - zlo

    Utíkala jsem lesem, co mi nohy stačily.  Přemýšlela jsem nad tím, co jsem vlastně udělala. Opustila jsem je všechny bez jediného slova. Svítalo se a já byla unavená.

     Sedla jsem si na strom a pomalu začala usínat.

"Dlouho jsme se neviděli" řekl démon zapečetěný ve mě. "Ani jsem tě vidět nechtěla." Odvětila jsme a otočila se zády. "Dej mi šanci." Nenechal se jen tak odbít. "Jasně." Řekla jsem ironicky.

"Co by to pro mě znamenalo? Ovládnul by jsi mě? Zpustošil zase půlku vesnice? Ne!" Řekla jsem. "No tak. Věř mi trochu. Nabízím ti mou sílu za to že se budu moci podívat na svět." Řekl ale já mu nevěřila.
"Popřemýšlím o tom." Řekla jsem.

    Probudila jsem se okolo poledne. Cesta už nebude tak dlouhá. Vstala jsem a seskočila jsem dolů. "Aaaaaa! Tam někdo je!" Zakřičel známý hlas. "Nějak často na sebe narázíme." Pronesla jsem na Naruta. "Jiraya senpai! Dlouho jsem tě neviděla." Řekla jsem když jsem zahlédla jednoho z legendárních saninů.

     "Tebe bych na cestě opravdu nečekal." Pronesl ledabyle. "I když.... Vyrostla jsi do krásy." Řekl a si přes sebe hodila plášť. "Žabí poustevník, co jsem čekala... Stále stejný pervert." Pronesla jsem. "Tak se mluví k tvému sensei?" Řekl a Naruto se na něj nevěřícně podíval. "Sensei?! Počkat! Tebe učil taky?!" Řekl Naruto nevěřícně.

      "Kde máš svoji bandu?" Pokračoval Naruto. "Nicméně jsi nám na obtíž. Měl bych tě zabít nebo přivést zpět do vesnice.." začal taktizovat Jiraya. "Zahodit titul Hokage pro bandu idiotů je vážně špatné rozhodnutí..." Začal Jiraya "Hokage? A to se stalo kdy?" Zeptala jsem se. "Já svého útěku nelituji." Pokračovala jsem ale někde uvnitř jsem cítila, jak mi Konoha chybí.

    "A ví Naruto že..." Řekl Jiraya ale já ho přerušila. "Ano. Co já s tím." Odfrkla jsem. "Kakashi říkal že je má sestra nebo něco tak..." Řekl Naruto, který přemýšlel nad tím jestli to může být vůbec pravda. "BAKA! Řekla jsem ti to už minule." Řekla jsem a bouchla se do čela. "Nicméně, jestli mě chcete zastavit, budu muset bojovat." Pronesla jsem a spustila mutaci.

    "Co..co to je?!" Ozval se Naruto. "Nebo můžeme dělat, že se tohle setkání nestalo a já budu pokračovat dál. Naruto... Je to na tobě." Řekla jsem. "Mě se nechce... Sensei mám hlad!" Řekl Naruto. "Mám ještě jednu otázku... Kam zmizela druhá půlka Kyubi?" Zeptala jsem se.

  Oba se podívali na sebe a mlčeli. "No...to by bylo nadlouho...."řekl Jiraya. "Nezmizela.... Je zapečetěná ve mě..." Pronesl Naruto. "On to vážně udělal?! Jak mu můžeš říkat otec?" Vykřikla jsme naštvaně. "Počkat! Druhá půlka?" Pronesl Naruto. "Já myslel že jen já mám kyubiho... A kdo má tu druhou?" Řekl Naruto v rozpacích. "Ty jsi vážně idiot. Já!" Vykřikla jsem.

     "Nerada vás opouštím ale dopadlo by to tím že by tu byla kaluž krve z vás dvou... Mějte se!" Řekla jsem a zmizela. Tak on ji má Naruto. Můj otec je vážně srab, proč si to nezapečetil do sebe?!

    Byla jsem kousek od skryté zvučné a připravovala jsem se na můj dost možná poslední den.

    Uprostřed této vesnice stála budova, dosti podobná té, ve které má Hokage kancelář ale v Konoze. Asi mu chybí Konoha, nebo co já vím ...

    "Kdo jsi?!" Ozval se ninja u brány. "Někdo koho nechceš nasarat." Pronesla jsem a pokračovala dál. Ninja se na mě jen od brány pozoroval. Když jsem došla k hlavní budově, přivítal mě ten kluk s brýlemi. "Zdravím vás. Minule jsem se nepředstavil... Jsem Kabuto a nyní vás provedu hlavní budovou." Pronesl až moc zdvořile na to kdo jsem a co se minule málem semlelo.

    "Nemůžeme prohlídku přeskočit? Jsem unavená a chci to mít za sebou." Pronesla jsem ledabyle. "Ukážu vám váš pokoj. A pokud myslíte tu záležitost s tělem, tak ta bude muset chvíli počkat. Lord Orochimaru není ještě připraven. Bude to trvat zhruba pět měsíců." Řekl a posunul si brýle.

Pět měsíců? To vážně nemohlo být lepší....