Říkají mi Monstrum černého listu

22. kapitola - střet zájmů

Seskočila jsem dolů tak, že jsem jednoho z ninjů povalila a dala mu katanu ke krku. "Kdo jste a co mi chcete?" Rozkřikla jsem se na ně. Už jen při pohledu na ně mi bylo jasné že to jsou lovci odměn. Mlčeli a mě to vadilo. Lovce jsem chytla za vlasy ale tak, že klečel. Kabátu měl stále na krku.

"Dochází mě trpělivost. Takže to půjde po zlém." Usmála jsem se. Moje mutace dělá divy. Usekla jsem mu hlavu. "Kdo další ?" Zeptala jsem se s úsměvem. "Nech mi taky nějakou srandu!" Pronesl Deidara, který seskočila ke mě.

"Dva za jeden den? To je prostě štěstí!" Pronesl jeden z nich, který měl obličej zahalený. "Známe Monstrum černé listu.... V boji jsem ji ještě neviděl." Pronesl další. ORO DNA, tu mutaci nesnáším ale když musím.

"Tak, kdo jich bude mít víc. Už vedu." Pousmála jsem se na Deidaru. Použil své jutsu, vytvořil několik malých pavouků a poslal je proti ním. Na to jak byli malí, tak dokázali svou explozí trhat končetiny. "Už vedu o dva." Pousmál se Dei.

Použiji genjutsu. Bude aspoň sranda. Uvěznila jsem tři v genjutsu. Trpěli tak že jim hned upadli do bezvědomí. Mimo genjutsu jsem jim usekla hlavy. No co, jsem přece 'monstrum'. "Ha! Už vedu zase já." Řekla jsem a všimla si Tobiho, který bojoval s dalším. Použil chakru, kterou jsem znala jen z knih. Byl to Wood release."Nevěděla jsem že ovládá Wood style." Pronesla jsem a s Deidarovu jsme zůstali v úžasu stát.

"Tobi zabil! Pomol Tobi!" Křičel vítězně. Já jsem lehce bouchla Dei do ramene. "Dlužíš mi dango!" Řekla jsem, jelikož jsem 'vyhrála'.

Po úžasném boji jsme pokračovali dál v cestě. Dorazili jsme k jezeru, nad kterým se držela divná mlha. Z dálky jsem cítila zvláštní chakru. "Myslím že jsme ho našli!" Řekla jsem radostně. Vydali jsme se po hladině blíž té divné chakře. Byl to on, tří ocasý démon.

"A doprdele!" Zakřičel Deidara, který spatřil mého úhlavního nepřítele, Orochimaru. Nemohli jsme přeslechnout, jaký povyk dělá od jeho odchodu z Akatsuki. Aktivovala jsem sharingan a chtěla se rozeběhnout, jenom že mě Tobi s Dei zastavili. "Nedělej to Yuuki-senpai! Tobi má strach o yuuki!" Řekl a já se zastavila. "Někdo to udělat musí!" Řekla jsem a pomalu se přibližovala k loďce.

To už chce experimentovat i s démony? V ten moment mi to docvaklo. Sasuke! Musí být poblíž. Rozhlížela jsem se okolo ale nikoho jiného jsem neviděla. Ten kluk co stál v loďce začal hlasitě řvát. Nevím co mám dělat. Můj cíl je jasný. OROCHIMARU!

Proběhla jsem nepozorovaně k loďce. Stoupla jsem si za Orochimaru. "To už ti ani Uchiha nestačí?" Pronesla jsem. "Jaká to náhoda! Hledáš tu snad něco?" Zeptal se ledabyle. "Záleží. Našla jsem toho víc než jsem potřebovala." Pronesla jsem vážným tónem. "Kde je Sasuke?!" Vykřikla jsem na něj. "Co si to dovoluješ k lordu Orochimaru!" Rozkřikl se po mě kluk se světlými vlasy a brýlemi.

Nestačil ani mrknout a měl katanu u krku. "Na koho křičíš?!" Řekla jsem vážně ale můj hněv spustil mé ORO DNA. Kluk si jen posunul brýle. " Takhle to je!" Pronesl a mě to naštvalo ještě víc. "Ty musíš být ta.... Jak se ti to jen říká... Monstrum černého listu!" Řekl a uklonil se.

Teď nevím mám být v rozpacích nebo mu useknout hlavu rovnou....
"Tohle je Yuuki Namikaze. Můj nejlepší experiment, který byl do jisté míry odsouzen k záhubě. Nicméně utíká smrti jak může a samozřejmě za použití mých mutací. Bylo by z tebe výborné náhradní tělo pro mě." Pronesl ten, kterého chtěla zabít. "A tvoje hlava by vypadala úchvatně nad krbem." Odsekla jsem.

"Proč pak jsi tu?" Pokračoval kluk s brýlemi. Nevydržela jsem to a hodila po něm kunai, který ho zasáhl. "Toto je tvoje pravá ruka? Nedokáže se vyhnout ani kunai!" Začala jsem se smát. Kluk se světlými vlasy už byl značně neklidný z mé přítomnosti. "Vím o co vám jde, nenechám vám ho." Řekl Orochimaru s tím jeho přiblblým úsměvem. "Akatsuki by mělo být zničené. Nejste nic než banda blbů, co se snaží dosáhnout nemožného." Pokračoval ale já ho rychle zastavila. "Pokračuj dál a nedopadneš dobře!" Vykřikla jsem.

"Už ti tvoji, jak to jen říct.... Kamarádi ví tvé tajemství?" Zeptal se Orochimaru a vytěžené se usmál. "Těch je moc... Můžeš mi upřesnit, které?" Řekla jsem ale nemohla jsem se nesmát. Vadil mi ten brýlatý kluk. Stál tak abych neviděla na toho za ním.

"Kde je Sasuke?!" Křičela jsem na něj znovu. "Tak moc ho postrádáš?" Zeptal se ten kluk s brýlemi. Sasuke byl vždy jako můj bratr. Itachi by pro něj udělal všechno... Klidně i obětoval sám sebe...