Říkají mi Monstrum černého listu

21.kapitola - Kyubi

     "Yuuki! Pohni!" Křičel na mě Deidara a div po mě neházel co bylo okolo. "Promiň, zaspala jsem." Řekla jsem a popadla plášť. Vyběhla jsem ze základny a viděla znuděného Deidaru. "Kde je sasori?" Zeptala jsem se. "Dneska jde s námi... Támhle ten!" Řekl naštvaně Deidara a ukázal na Tobiho. "Co proti němu máš?" Zeptala jsem se ho nechápavě.

     "Deidara-senpai! Nezlob se na Tobiho." Zamumlal Tobi. Bude to zajímavá mise. Vyrazili jsme na cestu. Já jdu kam jde Deidara, jelikož jsem Paina moc neposlouchala. "Tobi chce taky vědět!" Ozval se Tobi. "Dneska se chováte jak banda idiotů!" Řekl naštvaně Dei. Tobi to vzal až moc vážně a začal hádám brečet.

     "To by stačilo!" Okřikl a jsem Deidaru, který se tvářil jako neviňátko. "Já zapomněl.. dneska to tu vede Namikaze!" Řekl Dei nepříjemným tónem. Aktivovala jsem svůj sharingan a vytáhla mojí katanu. Katanu jsem mu přiložila ke krku. "Řekni ještě nějakou blbost a já ti přísahám že ty ta katana proletí hrdlem." Řekla jsem naštvaně. Dei jen zůstal stát se strachem v očích. Katanu jsem zasunula zpět do scabbardu. Vyrazili jsme na cestu.

     Jediné co si pamatuji je že máme eliminovat pár ninjů. Ještě jsem neviděla Tobiho bojovat. Z mého rozjímání mě vytrhl Tobi. "Deidara-senpai! Yuuki-senpai! Támhle je stánek s dangem! Tobi je unavený, zastavme se na chvíli." Řekl Tobi až skoro prosbným hlasem a začal utíkat ke stánku.

     "Zase?! Nezdá se mi moc unavený." Pronesl Dei ledabyle. "Mám v celku chuť na dango." Řekla jsem a doběhla Tobiho. Dei se vlekl a něco si mumlal.

    "Mňam! Dango!" Křičel Tobi jako malé dítě. Já se nad tím jen pousmála.
"Co že je to za misi?" Zeptal se Tobi Dei, který se zrovna posadil. "Opakuji to naposled! Máme zajmout tří ocasé bijuu." Řekla a zakousl se do danga. "Ichibi, nibi... Boku Wa Tobi!" Pronesl Tobi ale Deidaru to naštvalo. "Já tě zabiju!!!" Křičel na Tobiho. Tobi začal utíkat pryč a Deidara ho pronásledoval. Já si v klidu seděla a dojídala své dango.

       Kde to jsem? Co je tohle? "Konečně." Ozval se hluboký a hlasitý hlas, jako by vycházel z něčeho obrovského. "Čekal jsem na tebe!" Pronesl znovu ten hlas. "Kdo jsi? Kde jsem?!" Vykřikla jsem. "Jsi v tvém podvědomí! Já jsem tu už dlouho." Pronesl. Ten hlas vycházel zpoza obrovských mříží.

Přistoupila jsem blíž a prohlédla na to monstrum. "Co mi chceš?" Zeptala jsem se ale strach jsem nedala najevo. "Jsem tu uvězněn, jediné co mi brání je tahle pečeť. Ztrhni ji!" Začal naléhat. "Nejsem blbá, proč bych ji měla ztrhnout?" Zeptala jsem se.

    Co to bylo?! Co jsem to sakra viděla? Je to on... Kyubi? "Kde vězíš?" Ozval se Dei. Vstala jsem a rozhlédla jsem se okolo sebe. "Yuuki, ty hoříš! Je to dobře?" Ozval se konečně klidný Deidara. "Jo.... Jdeme." Řekla jsem, protože jsem to nechtěla rozebírat. Teď to ještě vědět nemusí.

       Pokračovali jsme lesem, pak podél řeky. " Je to daleko?" Zeptala jsem se ale odpověď se mi nedostala. "Co já vím kde je." Odpověděl Dei. Tahle odpověď mě strašně naštvala. A jak teda ví kam máme jít.

       "Stmívá se. Měli by jsme se utábořit.... Třeba támhle." Ukázal Deidara na menší palouček mezi stromy. Neváhala jsem a šla nasbírat nějaké dřevo.  Jak já nenávidím Deidarovu rozkazovací náladu. Úsek tohle a ty zas tam to.

     "Beru si hlídku." Řekla jsem, kluci jen přikývli a šli spát. Seděla jsem na stromě tak abych viděla na ně a zároveň i okolo.

      Únava brzy došla i na mě. Nevím jak dlouho už tu sedím. Stalo se to znovu.

     Zase jsem tu u těch obrovských mříží. "Zase jsi tady." Pronesl mrzutě Kyubi, který se zvedl a hleděl na mě. "Já tady být nechci. Proč jsem zase tu?" Zeptala jsem se ale nedostalo se e mi jiné odpovědi.

  "Když už jsi tady... Ztrhni tu pečeť! Slibuji že budu bojovat po tvém boku... Mám samozřejmě podmínku." Řekl ale já ho rychle přerušila. "Snad víš součástí čeho jsem a co hledáme." Řekla jsem ale byla jsem už mírně vytočená.

"Akatsuki... A také vím, že se ti tam moc nelíbí." Pronesl vážným tónem. "Jo? A co myslíš že by se sakra stalo, kdyby věděli že jsem zasraný Jinchuriky?!" Neudržela jsem se a byla sprostá. "Pečeť neztrhnu!" Křičela jsem na něj.

"Stejně by jsi jim byla k ničemu. Chybí jim druhá půlka. Já jsem jen poloviční." Pronesl ledabyle. "Jo a Ohrozím tím Naruta!" Křičela jsem na něj.

     Probudila jsem se. Co se to stalo? Nechápala jsem úmysly kyubiho. "SAKRA! Kluci máme společnost!" Křičela jsem na ně. Dei vyletěl ale to iho jsem nikde neviděla. "Co potřebuje Yuuki?" Zeptal se Tobi, který se objevil za mnou. "Tohle mi nedělej!" Řekla jsem, Tobi jen sklonil hlavu. "Omlouvám se Yuuki-senpai." Řekl a zbystřil.

    "Je jich asi osum." Řekla jsem a aktivovala své ORO DNA. "Fuj! Nemůžeš mě aspoň na tu mutaci upozornit. Vypadáš strašně." Řekl Dei. Dala jsem mu pohlavek a dále se soustředila na nepřátele.

     Došli až k ohni co jsme měli uprostřed paloučku. Vzala jsem katanu a chystala se seskočit dolů...