Říkají mi Monstrum černého listu

14. kapitola - monstrum?

    Je mi 14 let. Je to už rok, co jsme s Itachim utekli. Nebylo to jednoduché. Často jsme museli bojovat o své životy. Někdy jsme jen o vlásek utekli spárům smrti. Už rok hledáme jednu organizaci. Doslechli jsme se o Akatsuki zhruba před půl rokem. Musím říct že, najít je není zrovna jednoduché.

       "Zastavíme se tu." Řekl Itachi. Jsme každý den na cestě. " Dobře." Řekla jsem. Byla jsem unavená a hladová. Bylo těsně před východem slunce. Lehký vítr foukal mítinku, na které jsme se zastavili. První paprsky slunce nás začali hřát. Je to zvláštní, nedokážu popsat jak můžu být šťastná i přes všechny trable co se nám po cestě dějí.

        Sedla jsem si na zem a opřela se zády o strom. "Můžu si taky sednout?" Zeptal se Itachi. Nechápu proč se ptá. "Jistě. Proč se ptáš?" Zeptala jsem se nechápavě. "Já jen jestli ti to nevadí..."
Itachi je nervózní? To se ještě nestalo.
"Yuuki... Chtěl bych ti něco říct... Je to už rok co jsme utekli... Bojujeme, přežíváme.... " Zastavil Itachi. "Yuuki.... Mám tě opravdu rád.... Víc než..... Kamarádku." Řekl nervózně. Yuuki se začala červenat. Možná toho co se chystám udělat budu litovat ale co už.  Dala jsem mu ruku na tvář a usmála se. "Co to dělám ?!" Pomyslela jsem si. Naklonil se ke mě a sledoval jak budu reagovat. Políbila jsem ho. Nevím co to do mě vjelo ale chtěla jsem to udělat.

     Pohled Itachiho:
Zdá se mi to nebo to fakt udělala? Bal jsem se jí to říct ale ona to vzala do vlastních rukou. Něžné mě políbila, navázal jsem a polibek jsem opětoval. Cítím šimrání v břiše, jako bych ho měl plné motýlů. Sakra! Cítím něco čakru. Měl bych jí to říct ale nechci zkazit tenhle okamžik.

     Pohled Yuuki:
Ztuhla jsem. Naval tepla proudil mým tělem. Můj obličej se zbarvil do červena. Jak dlouho jsem si to přála udělat... "Yuuki? Měli by jsme jít. Někdo tu je." Přerušil mě Itachi v mém rozjímání. "Je jich víc." Řekla jsem. Stoupla jsem si, cítila jsem jejich chakru. Jsou hodně blízko. "Mangekyo Sharingan!" Aktivovala jsem svůj sharingan. Viděla jsem někoho proběhnout mezi stromy. Ihned jsem tam hodila kunai. Itachi se postavil tak aby mi kryl záda. Vyskočila skupina ninjů. Podle čelenek to byli ninjové ze skryté mlžné. "Tak tady jste! Odměna nás nemine!" Řekl jeden z nich, když hodil kunai mým směrem.

    Začal souboj. Bylo jich asi deset. "Itachi, jaké jsou šance?" Pousmála jsem se. "Nevzdame se přece bez boje." Pousmál se. "Katon: hōsenka no jutsu!" Zakřičeli jsme naráz. Vyletěli několik ohnivých koulí. Zasáhli tři ale postavili se, použití ohnivé techniky nebude nic platné. Blesky! Mám to. Vymýšlela jsem taktiku v průběhu boje. Potřebuji aby použili jakoukoliv vodní techniku. Budou lehce zářit. Pousmála jsem se nad mým plánem.  "Itachi! Běž!" Křičela jsem. Uskočil a já čekala na správný okamžik. Použili jutsu, které vyvolá vodní bariéru. Jediná nevýhoda pro ně je že na ni musí mít ruce. "Chidori!" Použila jsem jutsu co mi ukázal Kakashi. Elektrický výboj proletěl vodou a zasáhl všechny. Nebo jsem si to aspoň myslela. Dva zůstali stát a vrhli po mě kunaje. Zasáhli mě, svalila jsem se na zem. Itachi si poradí. Vím to! Když byl souboj u konce, zvedla jsem se. Zajal zbylé dva ninji. Vzala jsem katanu a rozhodla jsem se pojistit to, že jsou mrtví. Moje ORO DNA se probudilo pozdě. Jsem zraněná ale ORO DNA mi pomohlo postavit se na nohy. Nese to bohužel nechtěný účinek. Byla jsem naštvaná a usekla hlavy všem ninjům co leželi na zemi. "Jsi monstrum!" Křičel jeden ze zajatých ninjů." MONSTRUM?! JÁ TI TEPRVE UKÁŽU JAK ZLA UMÍM BÝT!" křičela jsem na něj. "Yuuki! Stačí!" Snažil se mě zastavit Itachi. Nicméně marně. Proskočila jsem k ninjovi co mě řekl že jsem monstrum, bodla jsem ho do břicha, tak abych nepoškodila životu důležitý orgán. Ninja křičel bolestí. Pomalu jsem katanou pohybovala a způsobovala mu strašnou bolest. "Zopakuj, co jsi řekl!" Křičela jsem na něj. "Prosím milost!" Křičel ninja, jež prožíval nesnesitelnou bolest. "Proč pak?" Řekla jsem" Yuuki, to stačí!" Křičel Itachi. Muj obličej byl zase normální ale nemohla jsem se Itachimu podívat do očí. "Promiň mi. Brzy vykrvácí." Řekla jsem a spadla na zem."YUUKI!" Křičel Itachi a přiskočil ke mě. "Pomůžu ti!" Řekl a začal mě zvedat ze země. Omdlela jsem....