Říkají mi Monstrum černého listu

17. kapitola - tajemství

    "Deidaro!!" Křičela jsem na Deidaru přes celou chodbu. Zase jde pozdě. Máme jít na misi a Sasori nerad čeká.

     Máme jít zajmout Kazekageho skryté písečné. Za ty čtyři roky co tu jsem se stalo hodně. Mise s Deidarou a Sasorim si v celku užívám. Deidara dělá pořád hlouposti a Sasori se k němu přidává. Dlouho jsem neviděla Orochimaru. Po jedné dlouhé misi, jsem si všimla že nikde není a nikdo o něm nic neví.

     "Už běžím!" Ozval se Deidara. Sasori jen protočil očima a nic neříkal. "Zajmete ho a pak půjdete na předem domluvenou lokaci." Řekl Pain, pak se s námi rozloučil a zašel zpět do základny.

      Po cestě jsme se hodně nasmáli. Itachi je někde na misi s Kisamem. Když odešli já byla na misi, takže jsme se minuli. "Yuuki, co Itachi? Dneska jste se ani nevykousli." Popíchl mě Dei. "Hlavně že ty se muchluješ s polštářem." Zazubila jsem se a Sasori se začal smát. "Ta tě dostala!" Řekl a nedokáže se přestat smát. "Hahaha dělejte si srandu z někoho jiného" Řekl uraženým tónem Dei. "Jsme blízko, tak buď ticho." Řekla jsem kousek od brány do skryté Písečné. "Kdo se toho ujme tentokrát?" Řekla jsem provokativně. Já se Sasorim jsme se podívali na Deidaru. "Zase já?!" Řekl a protočil očima.

      Mezitím co Dei bojoval s kazekagem, já se Sasorim jsme připravovali pasti pro případ, že by se nás někdo pokusil špehovat.

     "Vííí... Mám ho!" Pronesl Deidara, když přišel s kazekagem. Byl to Sabaku no Gaara. Sem tam jsem ho potkala, když jsem byla v Písečné na tréningu. Nepříjemný a zamračený byl vždycky.

     "Padáme! Past se spustila!" Řekl Sasori. Nelíbila se mi ta loutka, ve které cestoval ale konečně byla aspoň trochu účinná i na boj z blízka.

     Došli jsme na dané místo. Sasori použil jutsu na otevření brány do jeskyně, která se po tom co jsme vešli zavřela. "Jsme tu!" Řekla jsem když jsme přišli. "Výborně! Přineste ho sem ať můžeme začít extrahovat bijuu." Pronesl Pain.

   Celý proces bude trvat pár dní. Usadili jsme se na ruku sochy, co stala uprostřed jeskyně.

    Už jsou to dva dny. "Někdo klepe na vrátka." Pronesl Hidan. "Už to bude! Máme ještě čas. Prvé si musí poradit s pečetí." Pronesl Pain.

     Extrakce je hotová. "Jelikož jste tady jediní plně přítomní, postarejte se o ně." Pronesla Konan.

     Všichni zmizeli, Sasori a Deidara si sedli na tělo Kazekageho. "Použiji svoje umění!" Rozvášnil se Deidara. "Tvoje umění stojí za nic. Moje loutky jsou daleko lepší než ty tvé pochybné exploze." Odfrkl Sasori. "Ještě se začnete hádat." Pronesla jsem a protočila jsem očima.

      Ozvala se rána. Dovnitř vstoupila nějaká dívka a stařena. "Je jich víc." Řekla jsem Deidarovi. "Já si vezmu tyhle dvě. Vy si jděte pohrát s těma zbylími." Pronesl Sasori.

    Vyběhli jsme ven. "Kohopak nám to sem čerti nesou?" Pronesla jsem, když jsem uviděla toho stříbrno vlasého ninju. "Hatake Kakashi, už je to dlouho co jsme se neviděli." Pronesla jsem. "Počkat.... Vy se znáte?" Pronesl žlutovlasý kluk. "Ano, známé. Tohle je Yuuki Namikaze." Řekl Kakashi. Ten kluk zůstal jen stát a zíral na mě.

       "Počkat! Namikaze?" Zeptal se Deidara. "Děláš jako by jsi mé příjmení slyšel poprvé." Odfrkla jsem. "To ne ale došlo mi to až teď. Takže Hokage..." Řekl Dei ale já ho zastavila. " To ti vysvětlím potom."  Řekla jsem.

       "Taková špičková kuinochi, na svůj věk nesmírně chytrá a talentovaná. To jsi to musela tak nehorázně zkazit?" Popíchl mě stříbrno vlasý ninja.

      "Jak se vede bratrovi? Počkat... Já ho vlastně neznám." Řekla jsem naštvaně. "Podívej se pořádně." Řekl Kakashi a ukázal na kluka co stál vedle něj.

      "Ne! To není možný!" Řekla jsem a nevěřila jsem tomu jak moc je podobný Minatovi. "Počkej chvíli." Řekla jsem Deidarovi a bez mrknutí oka, přiskočila blíž.

     "Ty jsi Naruto Uzumaki?" Zeptala jsem se okázale. Kluk na mě jen pohlédl a zamračil se. "Vypadáš jako on." Pronesla jsem. "Rodinné  shledání si domluvte na jindy." Pronesl Deidara. "Rodinné?! Jak rodiné?! Sensei vysvětlete mi o co tu jde!" Rozkřikl ale se blonďák. "Takže mu o mě nikdy nikdo neřekl." Řekla jsem a podívala se na Kakashiho.

       "O čem to sakra všichni mluví?!" Rozkřikoval zase blonďatý klučina.
" Naruto... Neřekli ti tolik věcí."

Vzpomínka:
Seděla jsem se Sasukem ve stánku Ichiraku Ramen. Kousek od stánku stal blonďatý klučina, díval se do peněženky. "Ach jo! Nemám dostatek peněz." Řekl smutně. "Sasuke? Znáš ho?" Zeptala jsem se Sasukeho. " Jo je to takový klaun." Pronesl bez sebemenšího zájmu.

     "Hej! Pojď, zvu tě!" Zakřičela jsem na blonďáka. "Vážně?! Děkuji senpai!" Rozběhl se směrem k stánku. "Sasuke? Kdo je to?" Zeptal se blonďák. "To je ... Misaki. Trénuje mě když nemůže Itachi." Řekl mu. Vážně použil moje krycí jméno? Nevadí, učí se rychle. "Ahoj, ráda tě poznávám." Řekla jsem. "Misaki, já jsem Naruto!" Řekl. To jméno mi něco říká. Asi si ho s někým pletu. Seděli jsme tam a povídali si. Dokonce i Sasuke. "No nic musím běžet. Děkuji Misaki-senpai. Až budu Hokage, tak tě pozvu zase já! Dattebayo!" Pronesl a utíkal pryč. Tu noc se stal masakr klanu Uchiha.

       "Naruto, ty mě znáš pod jiným jménem..." Řekla jsem když jsem si vzpomněla. "Cože?" Řekl nechápavě. "Tehdá jsem tě pozvala na ramen. Sasuke ti neřekl pravé jméno ale krycí jméno. Misaki bylo moje krycí jméno za dob co jsem byla členem ANBU." Na Narutovi šlo vidět že si právě uvědomil kdo to je...