Melodie lásky

1. kapitola

✨ Krásné počteníčko, sluníčka ✨

Pohled Sumire - normálním písmem
Pohled Kenmy - tučným písmem

Vycházela jsem ze školní knihovny s knihou v ruce.
Ten příběh mě tolik zaujal, že jsem nedokázala od ní odtrhnout oči a tak jsem se jen krátkým pohledem nasměrovala do třídy a pokračovala v četbě a zároveň šla pomalými kroky do své třídy.

Najednou jsem do někoho narazila a sedla si na zadek. "Au." Zaskučela jsem. Podívala jsem se do koho jsem to vlastně narazila.
Přede mnou na zemi seděl kluk s delšími a blonďatými vlasy a vedle něj ležela rozbitá konzole. Hned ji popadl a povzdechl si. Já se podívala na svou knihu. Ta dopadla lépe. Ležela zavřená na zemi s obálkou nahoře.

Šel jsem po chodbě a nevšímal si ostatních. Neměl jsem čas, protože jsem se blížil k vítěznému ukončení hry na své konzoli, když najednou náraz.

Herní konzole mi vypadla z ruky a spadla zároveň se mnou na zem. Hned jsem ji vzal do ruky a povzdechl si.
Zvedl jsem pohled na osobu, s kterou jsem se střetl.
Přede mnou seděla na zemi dívka a kousek od ní kniha, která naštěstí dopadla mnohem líp než má konzole.
Postavil jsem na nohy a přistoupil k ní.
"Jsi v pořádku?" Optal jsem se. Na ni se nemohu zlobit a natáhl k ní ruku.

"Jsi v pořádku?" Slyšela jsem jak se mě někdo ptá. Podívála jsem se na dotyčnou osobu. Byl to ten blonďák, už byl na nohou a podával mi ruku na pomoc.

"Jsem a ty?" Zeptala jsem se nazpět a přijala jeho ruku. Pomohl mi na nohy a zvedl tu knihu. "Já jo ale konzole to asi nerozdýchá." Odpověděl a dal si rozbitou konzoli do kapsy.

Pomohl jsem ji na nohy a zvedl knihu. Tu obálku jsem už viděl. Podíval se na název a je mi vše jasné. Tu knihu jsem četl loni. Velice zajímavý příběh.
Napsal jsem z toho i referát a všechny to zaujalo.

Svou rozbitou konzoli jsem schoval do kapsy od kalhot.

"Promiň, měla jsem se dívat ale když ten příběh je tak napínavý." Omluvila jsem se zatím co on si prohlížel obálku té knihy.

Začala se mi omlouvat a já si ji prohlížel. Byla roztomilá, když se mi omlouvala. A ty oči? Byly doširoka rozevřené a měly barvu slunce.
Chvíli mi trvalo, než jsem si uvědomil, že na ni zírám. Sklopil jsem oči na knihu.
"Ani se ti nedivím. Tohle jsem už četl. Je to skvělý příběh." Řekl jsem a podal ji knihu.

"Fakt? A a jak to dopadne?" Vyhrkla jsem ze sebe.

Zasmál jsem se. "Nemůžu ti prozradit konec. To bys pak tu knihu nedočetla." Pronesl jsem s úsměvem.

Zazvonilo a já se s ním spěšně rozloučila a ještě jednou se omluvila za tu konzoli.

A s kým, že to máte tu čest?
Jmenuji se Sumire Hanamichi. Jsem středně vysoká brunetka se jasně žlutými oči.

Mou zálibou je, jak jste už poznali, četba a hraju na kytaru.

Sedla jsem si do lavice a snažila se soustředit na výklad, jenže mé myšlenky byly někde jinde. Musela jsem myslet na toho blonďáka co jsem do něj vrazila.

Celou hodinu jsem musel myslet na tu dívku. A až teď si uvědomil, že neznám její jméno ale byla krásná. Snad na ni ještě narazím.

Naštěstí si mě učitelka ani nevšimla a ani jsem nepostřehla a bylo konec vyučování a konec dne.
Začala jsem se balit, když k mé lavici přistoupily mé kamarádky. Haruka a Azumi.
Chodívaly jsme spolu už na nižší střední a máme stejnou cestu domů.

Vyšly jsme společně ven a na chodbě zrovna procházeli třeťáci. Všimla jsem si jak Azumi zatajila dech, když spatřila svého idola.

"Aaaach." Povzdychla si zasněně Azumi, když byli třeťáci mimo náš dosah a my se vydaly ke skříňkám. "Tak proč se nepokusíš ho oslovit?" Navrhla ji Haruka. "Aha a co bych mu asi tak řekla? 'Ahoj, jsem Azumi a už od začátku školního roku po tobě jedu. Nechceš jít se mnou ven?' Prosím tě. Tento kus je pro mě tabu." Pronesla svůj monolog Azumi zoufale. "Možná kdybys vynechala tu část, kde se zmiňuješ o začátku školního roku, tak bys měla větší šanci, že bude souhlasit." Pronesla jsem s úsměvem. "To by si mě musel nejdřív všimnout." Pronesla sklesle Azumi.

✨ To by continued...✨