Melodie lásky

45. kapitola

✨ Krásné počteníčko, sluníčka ✨

"Ahoj." Vyrušil nás z objímání dívčí hlas. Hned jsem ho poznala. Stála kousek od nás s omotanou rukou kolem Yamamota, který vypadal, že se každou chvíli zhroutí.

Stočila jsem pohled na Ikuji a vysílala k ní pohled říkající: 'Dotni se ho a jsi mrtvá.' Do široka se usmála a přistoupila k nám.

Jednou rukou vzala kolem ramen Kenmu se slovy: "Neboj se, Sumi, já ti ho ohlídám." A já začínala pěnit. 'Ty zrovna!' řekla jsem si v duchu a založila si ruce na prsou. "To nemusíš, Ikuji. Kenma se dokáže ohlídat sám." Pronesla jsem kousavě.

Kenma ji sundal ruku z ramen. "Přesně tak, Ikuji a nezapomínej na ty slova, co jsem ti řekl v druháku." Pronesl Kenma a lehce pokýval hlavu na Yamamota. Já se výtězoslavně usmála.

Ta holka mi pije krev. Nevěřím ji ani nos mezi očima ale už jen kvůli Yamamota ji respektuji.

Připomněl jsem ji vyhrůžku, kterou jsem myslel scela vážně a stále myslím a pokýval hlavou na Yamamotu aby chápala.

Ikuji nad tím mávla rukou a šla za svým přítelem. Já vzal Sumi kolem pasu. "Mám pocit, že bude dělat problémy." Pronesla Sumi. "Neboj se, nemá sebemenší šanci." Ujistil jsem ji s úsměvem a objal ji. Objetí mi opětovala.

"Na talentovky se přijedu podívat." Změnil jsem téma. Sumi se usmála. "To musíš." Pronesla s úsměvem a spojila naše rty.

Škola začala a já se cítila tak nějak prázdně. Azumi zrovna básnila o dokonalém víkendu s Kuroem a Haruka ji dýchtivě naslouchala, já se zahleděla ven z okna a vzpomínala na chvíle strávené s mým Kenmou.

Každý den jsme si volali a po večerech jsme chatovali. Psal mi, že má na pokoji jednoho studenta o ročník výš a že mu pomáhá s orientací. Taky čas od času spolu hrají videohry a že je celkem fajn.

Stýskalo se mi po Sumi a hrozně. První dny na koleji jsem bloudil a hledal správnou učebnu. Mám skvělého spolubydlicího, který mi pomáhá. Dokonce i se mnou hraje videohry a je docela dobrý ale na mně nemá.

Se Sumi si píšeme nebo voláme každý den a jako každý den si ji stěžuji, jak se mi po ní stýská.

Blížil se termín talentovek a já se nemohl dočkat až ji zase uvidím. Vyřídil jsem si omluvenku na tři dny abych mohl být ještě chvíli se Sumi.

Zrovna jsem si balil věci, když se ozval můj spolubydlící Yukio: "Jedeš domů?"
Stočil jsem na něj pohled. "Jo. Moje dívka má zítra talentovky a já ji chci podpořit." Chlubil jsem se s úsměvem. "Tvá dívka bude mít radost." Poznamenal s úsměvem Yukio. "To bude. Těším se na ni jako malý kluk." Prozradil jsem mu a pokračoval v balení. "Hlavně si nezapomeň ten řetízek, co máš pro ní." Poznamenal s úsměvem Yukio a rukou naznačil na noční stolek.
"Do háje. Málem bych ho tady nechal. Díky, Yukio." Vyhrkl jsem a natáhl se pro stříbrný řetízek v krabičce, který mi pomohl vybrat Yukio.
Yukio se zasmál. "Ježiši, Kenmo, ty jsi někdy horší než já." Poznamenal mezi smíchem. Tomu jsem se musel zasmát, protože i já jemu připomínám věci.

Talentovky jsou za dveřmi a já se těšila. Ne kvůli vystoupení ale kvůli tomu, že se uvidím s Kenmou.
Na vystoupení jsem si vybrala jednu píseň, která se líbí jak mně tak i Kenmovi. Trénovala jsem na ni a dokonce jsem si i vypůjčila kytaru od učitele domů. Tu píseň musím zahrát perfektně.
Dokonce i učitel říkal, že si mě přijde poslechnout.

Netrpělivě jsem pochodovala po vlakovém nádraží a v ruce jsem svíjela náramek, který jsem koupila pro Kenmu na pouti po jeho odjezdu.
Nevím proč ale připomínal mi Kenmu.

Vlak dorazil a já vyhlížela Kenmu. Vyšel s batohem na zádech a hned jak mě viděl, tak se doširoka usmál. Usmála jsem se taky a rozeběhla se k němu. Hned jsem mu padla kolem krku a pevně ho k sobě tiskla. Tak moc mi chyběl.

✨ To be continued…✨