Melodie lásky

48. kapitola

✨ Krásné počteníčko, sluníčka ✨

Takže jsme se po nějaké době přesunuli do parku za Hinatou.
"Ahoj," Zdravil nás už z dálky Hinata s úsměvem na tváři a zběsile na nás mával. Já se usmála a přidali jsme do kroku.
I když mi občas ten zrzoun lezl na nervy i tak jsem ho viděla ráda.
Najednou jsem si všimla, že vzal sebou i Tobia. Ten už se vražedně nedíval ale taky se neusmíval.

Neochotně jsme se přesunuli do parku, kde už na nás zběsile mával Shoyo. Došli jsme k nim a pozdravili jsme se. Tobio vypadal jako Tobio ale bez toho vražedného výrazu. Je zvláštní ho bez něj vidět ale je to příjemná změna.

"Hele jak dlouho jsi v Tokiu?" Optal se mě Shoyo. Koukl jsem se na hodiny. "Asi hodinu, proč?" Optal jsem se nechápavě. "Hodinu. A to jste se stihli označkovat. Teda to je rychlost." Rypal Sho s úsměvem a u toho kroutil hlavou.
"Kdybys nezavolal stihl bych víc než jen značku." Dodal jsem s úsměvem a všiml si, jak se Sumi na mě vražedně dívá.
Sho dostal takový záchvat smíchu, že se málem válel na zemi.

"Vy jste si prohodili role?" Optal se s doznívajícím smíchem Sho a kmytal ukazováčky na Tobia a Sumi.

Ano, v tom měl pravdu. Nebýt toho hovoru, dostali bychom se dál ale to mu nedává právo troubit tuhle informaci do světa a ještě před největší drbnou.

"Vy jste si prohodili role?" Optal se Sho s doznívajícím smíchem. Já se postavila do bojovné pozice a založila si ruce na prsou. "Možná Sho, možná začnu vraždit pohledem i když je to Tobiová partie" odpověděla jsem a stočila pohled na Tobia. "promiň Tobi," pronesla jsem a ten nad tím mávl rukou. "Jestli chceš, rád ti pomůžu." Dodal a mírně se usmál. "Díky." Poděkovala jsem mu a vrátila se pohledem na Kenmu. "A možná nejen pohledem." Dodala jsem výhružně. "Nechápu proč se tak čertíš?" Zeptal se s úsměvem Kenma. "Ale jsi k sežrání." Dodal Kenma.
"Naše plány jsou naše plány a ty to vytroubíš největší drbně." Řekla jsem mu. "Moment, to jako já mám být ta největší drbna?" Optal se zaraženě Sho. "Neboj se Sumire i kdyby chtěl kecat, tak já mu to nedovolím." Pronesl Tobio a vzal Shoyu kolem ramen. "To jsem ráda, děkuji." Pronesla jsem s úsměvem.

"No vidíš. Sho bude držet jazyk za zuby a Tobio na něj dohlédne. Neboj se nikde to nevytroubí." Žehlil si to u mě Kenma.
Protočila jsem panenkami.

Procházeli jsme se parkem. Kenma a Shoyo šli popředu a řešili podle té debaty nějakou hru.
Já šla kousek za nimi a vedle mně kráčel Tobio. Šli jsme mlčky až mi to nedalo a chtěla se ho zeptat ale jakmile jsem se na něj koukla, rozmyslela jsem si to.
Když už jsem měla pátou otázku na jazyku a už se chystala ji vyslovit, opět neúspěch. "Mně se nemusíš bát, Sumire." Pronesl ale díval se dopředu. Já málem poskočila jak jsem se lekla. "Vím, že nahaním hrůzu ale až tak, že se mě lekáš?" Rypnul si do mně a stočil pohled na mě. V očích měl jiskřičky pobavení. Nervózně jsem se uchechtla.
"To není strach jasný ale respekt." Hájila jsem své chování. "Aha. Každopádně každý tomu říká jinak, že?" Rypal dál a na tváři mu hrál mírný úsměv.
"Nechápu kdy tě stihl zkazit." Poznamenala jsem. "Cože? Kdo mě zkazil?" Optal se Tobio. "Mluvím o Hinatovi. Ještě o prázdninách jsi stál vedle Hinaty a jediné na co ses zmohl bylo rozdávání vražedných pohledů." Dořekla jsem a začala se bát o svůj život. Tohle jsem asi neměla říkat.

"Hele vy dva, bavíte se dobře?" Ozval se s úsměvem ze předu Hinata. "Jo bavíme a vy?" Odpověděl Tobio a hned mu vrátil otázku. "Jo~" Odpověděl Sho a více se do široka usmál.

"Změna je život, Sumire. A ano změnil jsem se díky němu." Poznamenal Tobio. "Je to snad špatně?" Optal se vážně a podíval se na mě. "Neee, je to naprosto v pořádku a prosím tě, zůstaň takový už napořád." Pronesla jsem s úsměvem. "Jak si přeješ." Řekl Tobio s úsměvem.
"Ehm co děláte v pondělí odpoledne?" Optala jsem se. "Máme trénink, proč?" Zajímal se. "Škoda, já mám talentovku. Chtěla jsem vás pozvat, pokud mi slíbíš, že dohlídneš na Hinatu aby se tam choval slušně." Pronesla jsem. "Jedno ulití z tréninku nás nezabije, pokud chceš abychom se tam objevili a samozřejmě dohlédnu na Hinatu." Pronesl Tobio. "Budu jedině ráda." Přitákala jsem s úsměvem.

✨ To be continued…✨