Melodie lásky

33. kapitola

✨ Krásné počteníčko, sluníčka ✨

Ve třídě před hodinou to žilo. Dva spolužáci se tam naháněli.
Ztěžka jsem dosedla na židli a zamyslela se. Podle Kenmy nemám důvod žárlit ale i tak. Nevím čeho všeho je Ikuji schopná. Snad už nechá Kenmu na pokoji, když je s Yamamotem.

"Posloucháš mě vůbec?" Zaregistrovala jsem vedle sebe hlas Azumi. "Ne, je úplně mimo. Země volá Sumire." Řekla Haruka u lavice a před očima mi dvakrát luskla.

"Člověk nemůže ani přemýšlet bez toho aby jste ho rušily?!" Ohradila jsem se. "Ou pardon. Přemýšlíš nad tím, jak dotáhneš Kenmu do postele?" Rypla si Azu. "Asi ti zatrhnu ten tvůj vztah s Kuroem." Pronesla jsem na Azu. "Zkus to." Vyzvala mě Azu. "Nechte toho. Sumi, víš o tom, že Ikuji je…" "ve vztahu s Yamamotem? Jo o tom vím, ráno jsme je potkali na chodbě." Skočila jsem Haru do řečí.
"Takže to znamená, že už nebude slintat nad Kenmou." Dodala Azu radostně.
Tím si nejsem tak jistá, Azu.

Došel jsem do třídy a sedl si do své lavice. Nachystal jsem si věci na hodinu a koukal se do mobilu.
"Ahoj." Ozvalo se u mé lavice dívčí hlas. Zvedl jsem pohled. Zase ta slepice. "Co chceš?!" Optal jsem se nemile.
"Hele vím, že jsem byla trochu vlezlá ale proto se mnou nemusíš mluvit takovým tónem." Řekla Ikuji. "Trochu vlezlá?" Zopakoval jsem po ní její slova a musel se přitom pousmát. "Byla jsi víc než trochu a jestli ublížíš Yamamotovi, tak se postarám o to aby ublížil někdo tobě." Řekl jsem ostře. Ani nevím kde se to ve mě bere.
"Rozumím. Vím, že je na to brzo ale mohli bychom spolu vycházet?" Zeptala se Ikuji. "Pokusím se ale nic neslibuji." Řekl jsem klidnějším tónem. Možná, že si ta holka zaslouží druhou šanci.
"Dobře." Pronesla a šla na své místo. Oddychl jsem si.

Byla polední přestávka a já už čekal na Sumi před její třídou.
"Ahoj, Kenmo." Pozdravil mě povědomý hlas a stoupl si vedle mě. Natočil jsem hlavu na stranu a spozoroval Yukiho.

"Ahoj, hele díky za zdržení Haruky dnes ráno." Pozdravil jsem ho a poděkoval mu. "Není zač. Haru je hodná holka ale někdy to přehání." Dodal Yuki s úsměvem. "To máš pravdu." Dodal jsem s úsměvem.

Polední přestávka a možnost vidět se s Kenmou.
Rychle jsem naházela do batohu učivo a vytáhla si oběd.
"Sumire," oslovila mě učitelka. "Ano?"
"Už jsi podala tu přihlášku na tu soutěž?" Zeptala se mě. "Ještě ne a upřímně, pochybuji o tom, že jí podám." Řekla jsem upřímně a smutně. "Škoda ale pokud se na to teď necítíš, můžeš to zkusit za dva roky. Tahle soutěž se opakuje co dva roky." Pronesla učitelka a dodala povzbudivý úsměv. "Děkuji, paní učitelko." Řekla jsem a usmála se taky.

Učitelka odešla ze třídy a já se vyřídila chvíli po ní. Kenma už tam stál a povídal si s Yukim.
Došla jsem k nim a zavěsila se na Kenmu.

Bavil jsem se s Yukim u okna naproti třídy od holek.
Najednou se k nám přidala Sumi a hned mě objala kolem ramen. Letmo jsem ji políbil na líčko a objal ji kolem pasu.

Yuki čekal až k němu příjde Haru a přivítal ji s otevřenou náručí.
Azu, která stála opodál jen protáčela panenky ale to netušila, kdo se za jejími zády plíží. Byl jsem schválně potichu abych mu to nepokazil.
Najednou Kuro vybafl na Azu a ta leknutím poskočila. Otočila se na Kura a hodila po něm svůj box s obědem.
No měli jsme všichni záchvat smíchu až na Azumi, ta dávala Kurovi přednášku o tom, že se tohle nedělá.
Pak jsme se vydali do jídelny v prvním patře.
Na schodech jsem Sumi stáhl bokem. "Bězte napřed, my vás doženeme." Řekl jsem ostatním a podíval se na zmatenou Sumire.

Pohladil jsem ji po tváři a usmál se. "My se najíme někde, kde budeme sami." Pravil jsem a Sumi se usmála a pokývala hlavou.

✨ To by continued…✨