Melodie lásky

23. kapitola

✨ Krásné počteníčko, sluníčka ✨

Kenma nakonec zapl i konzoli a my jsme tedy hráli. Hrál skvěle. Měl dokonalý postřeh a předvídavost zatímco já měla každou chvíli oznámení o konci hry.

Nakonec jsem to vzdala a sedla si za něj. Ze zadu jsem ho objala kolem pasu a hlavu položila na jeho rameno.

Pauznul svou hru a natočil hlavu na mě. "Copak, už nechceš hrát?" Zeptal se a líbnul mě na čelo.
"Proti tobě nemám šanci vyhrát." Zamumlala jsem a vyhledala jeho rty.

Hráli jsme se Sumi videohru. Musím sice uznat, že byla lepší než Kuro ale na mě stejně neměla.

Když už asi po padesáte měla neúspěch, tak to vzdala. Což se jí nedivím ale má větší výdrž než Kuro.

Přesedla se za mě a já měl po soutředění.
Zapauzoval jsem svou hru a uložil ji. Natočil jsem hlavu na ní. 
"Copak, už nechceš hrát?" Zeptal jsem se a letmo jí políbil na čelo. "Proti tobě nemám šanci." Odpověděla mi a políbila mě. Hned jsem spolupracoval.

Nechali jsme hraní a přesunuli jsme se na postel. Přitulili jsme se k sobě a mazlili se, než nás zavolala máma z kuchyně na oběd.

Leželi jsme na posteli a tulili se k sobě. Voněl tak svěže, jeho objetí bylo hřejivé. Bylo mi s ním tak hezky.

Jeho máma nás zavolala na oběd a já zase měla pocit viny, že jsem se takhle vecpala na oběd.

"Copak se děje?" Zeptal se mě Kenma, když jsme se chystali vyjít z pokoje. "No je mi trapně, že jsem se takhle vetřela na oběd." Prozradila jsem mu a sedla si zpátky na postel.

Kenma si sedl vedle mě. "Ale neblázni. Máma ti to přece oznámila neptala se. To znamená, že ses nikam nevetřela." Utěšoval mě Kenma. "A jestli tam rychle nenaklušeme, tak je schopná sem dojít a odtáhnout nás ke stolu." Pronesl a vzal mě za ruku. "Takže ti radím, pojď." Dodal a já se teda s úsměvem nechala dotáhnout do kuchyně ke stolu.

Sedli jsme si ke stolu a jeho máma nám naložila jídlo. Celou dobu se na nás culila.
Pak i se svým talířem se posadila ke stolu.
Než jsme se pustili do číny, která už na pohled vypadala lákavě, popřáli jsme si dobrou chuť.

Seděli jsme u stolu a na Sumi šlo stále poznat, že má výčitky i když byly zbytečné.

Máma se podezřele culila jak měsíček. Zajímalo by mě s jakou otázkou příjde během jídla.
Modlil jsem se aby nás nechala alespoň dojíst, než na nás zase vytasí nějaké peprné otázky.

"Copak jste dělali v pokoji?" Zeptala se máma. "Kenma mi ukazoval hru a dokonce jsem jí i zkoušela ale nad ním prostě nemám šanci." Odpověděla Sumi a já schválně čekal na její reakci.

"To nikdo." Poznamenala a koukla se na mě. "Čekáš až ti to vystydne?" Zeptala se mě.
"Ne nečekám. Spíš čekám na důvod proč se ptáš." Řekl jsem jí narovinu a opřel se o opěradlo židle.

"Ptala jsem se jen ze zvědavosti, protože bylo ticho. Jako matka mám právo se zeptat co dělá můj syn v pokoji se slečnou o samotě nebo ne?" Hájila se máma. "A teď jez než to budeš mít studené." Dodala máma a sama se pustila do své porce.
Nechal jsem to tak a raději se věnoval svému jídlu.

Jen jsem tiše naslouchala tomu rozhovoru a musela se zastat jeho mámy. Taky bych se asi na jejím místě zajímala.   
Ale taky se nedivím Kenmovi, že se takhle zajímal, protože moje babička by tasila hned nějakou 'skvělou' otázku.

Po jídle jsem poděkovala a pochválila oběd a chtěla pomoct s úklidem ale jeho máma mě nenechala a hnala nás zpátky do pokoje.
Neprotestovali jsme a raději poslušně šli.

✨ To by continued…✨