Melodie lásky

47. kapitola

✨ Krásné počteníčko, sluníčka ✨

Bylo mi hned jasné, že to bude mít následky ale lechtací útok jsem vážně nechtěla. Opravdu mi to přišlo roztomilé i když trochu drastické.

Snažila jsem se bránit ale to mi moc nešlo. Jediná možnost je taková, že ho povalím na sebe a nějak ho dostat na lopatky.
Pokoušela jsem se uskutečnit svůj plán a světe div se, povedlo se. Rychle jsem si na něj sedla aby neměl šanci mi utéct.

"Myslíš si, žes vyhrála?" Optal se Kenma se šibalským úsměvem. "Jo, alespoň prozatím." Pronesla jsem a přivlastnila si jeho rty.

Tuhle bytvu jsem ji nechal vyhrát ale válku nevyhraje.
Líbali jsme se vášnivě až to bylo moc ale komu na tom záleží. Musíme si vyhradit toho tolik.
Docházel nám kyslík. Na chvíli jsme rozpojili naše rty a já ji povalil pod sebe. "To není fér." Pronesla Sumi na oko mrzutě. Já se usmál a rty jsem přesunul na její krk.
Vzdychla a rukou mi zajela do mých vlasů. Sundala mi gumičku z vlasů a rozprostřela vlasy kolem hlavy.
Zvedl jsem hlavu a nechápavě se na ni podíval. "Takhle se mi líbíš víc." Pronesla s úsměvem a pohladila mě po vlasech. Usmál jsem se a spojil naše rty v dlouhý polibek.

Vážně se mi líbí víc s rozpuštěnými vlasy. Je víc sexy. Měl je o kousek delší než v druháku a blonďatá barva už mu i odrůstala. Líbilo se mi to jemné šimrání jeho vlasů na mém těle. Vzrušovalo mě to. Jsem divná? Možná ale každý má nějakou svou úchylku.

Najednou se Kenmové rty přesunuly na krk a já cítila jak mi tam zanechává značku. Nechala jsem ho a v tom krásném opojení přivřela oční víčka.

Chtěl jsem si ji označit aby každý věděl, že to sluníčko je jen moje.
Když jsem dokončil své dílo, tak jsem zvedl hlavu a koukl se s úsměvem na její krk, který ji zdobil docela dobrá a dobře viditelná značka. Spokojeně jsem se usmál.

Najednou mi začal zvonit mobil a já mrzutě zamrčel. "Asi budu vraždit." Poznamenal jsem a vytáhl ten mučící přístroj z kapsy za doprovodu hlasitého smíchu mého sluníčka.

Podíval jsem se na displej a nestačil se divit. "To je Shoyo. Co ten po mně chce?!" Řekl jsem a sedl si na matraci. "Tak to zvedni a on ti to milé rád prozradí." Šeptla mi do ucha.

Zvonil mu telefon a zrovna, tak jako skoro vždycky, nejmíň vhodnou dobu. Kenma zavrčel svou obvyklou vyhrůžku ale vždy to zůstalo jen u té vyhrůžky ať mu volal kdokoliv. Což mě rozesmálo.

Oznámil mi, že je to Shoyo. S ním jsem se už dlouho neviděla, naposledy o prázdninách na jedné akci. Byl víc upovídaný než Bokuto, což se nedalo říct o jeho společníkovi. Ten jen rozdával vražedné pohledy všem, kdo jen pohledem zavadil o Hinatu.

Kenma nakonec přijal hovor a seděl na posteli. Já ho chvíli pozorovala a pak si sedla za něj. Objala jsem ho ze zadu a líbla ho na zátylku. Rukama jsem mu zajela pod tričko a mapovala jeho hruď.

"Dobře Sho, tak za půl hoďky v parku." Dokončil jsem hovor, jelikož mě někdo nenechal na pokoji. Zavěsil jsem a otočil se na Sumi. "Sluníčko, příště mě při hovoru neroptyluj." Řekl jsem a položil mobil na noční stolek. "Když já si nemohla pomoct. Máš vysokou absenci." Řekla a natiskla se na mě. Líbnul jsem ji do vlasů. "A kdo mě nutil podat tu přihlášku, hm?" Pronesl jsem s úsměvem.
Sumi se na mě zpříma podívala. "A to jsem se měla dívat na to, jak si kazíš budoucnost kvůli mně. To nikdy!" Argumentovala s nafouklými tvářemi. Já se rozesmál. "Víš o tom, že ti to sluší, když se zlobíš." Poznamenal jsem s úsměvem a povalil ji na postel.

✨ To be continued…✨