Melodie lásky

4. kapitola

✨ Krásné počteníčko, sluníčka ✨

(Hledala jsem Kenmu s jak se červená ale neúspěšně. Pokud někde narazíte na takový obrázek, tak mi ho prosím pošlete. Děkujiii 😊)

Naštěstí zrovna zazvonilo a se zvoněním se objevila učitelka ve třídě.

Byla hudební výchova a paní učitelka se ptala, jestli je tady někdo, kdo umí hrát na nějaký nástroj.
"Počítá se do toho i hraní na nervy?" Zeptal se nějaký kluk a naše třída se začala smát. "Ne, to nepovažuji za hudební nástroj." Zavrhla učitelka. Byla jsem sticha a nic neříkala a možná by mi to i prošlo nebýt mých 'drahých' kamarádek. "Sumire hraje na kytaru." Pronesla Azumi. 'Sklapni, Azumi.' Křičela jsem na ni v duchu. "Jo a hraje dobře." Dodala Haruka. 'Tak jo, jsem oficiálně v háji.' Pronesla má mysl rezignovaně.

"To je skvělé. Naše škola pořádá hudební soutěž. Jde hlavně o hraní na hudební nástroje ale mohou se přihlásit studenti i na zpěv.
Sumire, šla bys do toho?" Zeptala se mě učitelka. Už jsem se nadechla, že ji to odmítnu, když se za mnou ozvala Haruka: "Samozřejmě, že do toho půjde, viď Sumi."
Otočila jsem se na ni a vyslala k ní vražedný pohled.
"Ptám se snad tebe, Haruko?!" Napomenula ji paní učitelka. "Tak co, Sumire." Optala se mě paní učitelka a přistoupila k mé lavici. "Já já nevím." Pípla jsem. "No, každopádně si to nech projít hlavou. Na podání přihlášky máš týden." Oznámila mi paní učitelka. "A to platí pro všechny, kdo má zájem se přihlásit." Pronesla k celé třídě a pak jsme se věnovali hodině.

Vyučování skončilo a my se odebrali ze třídy.

Holky se ke mě na chodbě připojily ale byly potichu. "Hele Sumi, promiň." Omluvila se Azumi. Měla jsem stochutí jí uškrtit.

"Moc dobře víte, jak nesnáším publicitu. Nehraju na kytaru proto, abych se nějak zviditelnila ale protože mě to baví a vy to jen tak vytroubíte před třídou? Co jste si myslely?" Křicela jsem na ně i když se snažila být v klidu.

"Omlouváme se. V ten moment nám nedošlo, co tím tobě způsobíme. Nemusíš tam chodit, pokud nechceš." Pronesla Haruka. "Tady nejde o to jestli tam chci nebo ne." Řekla jsem už klidným hlasem a promnula jsem si čelo jednou rukou.

"Děvčata, omlouvám se, že jsem poslouchal ale tak nějak to nešlo přeslechnout." Vmísil se do našeho rozhovoru Kuroo a promnul si zátylek. Rozhlédla jsem se po chodbě a všichni se dívali na nás tři no teď čtyři. No bezva, teď už to ví celá škola.

Všimla jsem si jak se na něj Azumi kouká. Jak na ikonu, jenže Kuroo sledoval jen mě. "Omlouvám se. Neuvědomila jsem si kde se nacházím." Pípla jsem. Chtěla jsem dát šanci Azumi, když už je její idol tak blízko ní. "V pohodě." Pronesl Kuroo a otočil se po všech ostatních. "To nemáte nic jiného na práci, než tady okounět?" Křikl na celou chodbu a všichni se vrátili ke své činnosti, kterou dělali před tím. "Díky." Pronesla jsem.

Seděl jsem zrovna ve své lavici, když najednou se ozval známý hlas z chodby. Kuro? Lekl jsem se a pustil konzoli na stůl. "Game over" Oznámila mi konzole. Kuro!

Rozlobeně jsem vyšel na chodbu a všiml si dvou pro mě neznámých dívek, jak se baví s Kurem.
No ovšem. Chce si zahrát na dohazovače.
Rychle jsem se k němu vydal a zarazil se. Sumire?
Došel jsem k nim a pozdravil Sumire.

Vedle Kuroa se zjevil Kenma Kozume. "Ahoj Sumire." Pozdravil mě. "Ahoj." Opětovala jsem mu pozdrav a mile se na něj usmála. "Vy se znáte?" Zeptal se překvapeně Kuroo. "Ano. Čtenářka zajímavých příběhů." Pronesl Kenma a já z něj nemohla spustit oči.

"Aha. No holky, jakou máte teď hodinu?" Zeptal se Kuroo. "Teď už žádnou ale příjdeme se podívat na trénink." Vychlila ze sebe Azumi.

"Opravdu?" Zeptal se Kenma nadšeně a upřeně mě sledoval.
"Tak jo. Víte co holky, odprovím vás ke skříňkám a necháme ty hrdličky o samotě." Navrhl Kuroo po chvíli ticha. "Ale my..." Haruka chtěla už protestovat ale dostala pořádné šťouchnutí od Azumi do žeber. Usmála jsem se.
Byly k popukání.

Zase ty její uhrančivě žluté oči. Byl jsem jimi úplně okouzlený. Ani jsem nevnímal okolní svět.
Najednou se usmála a mé srdce vynechalo úder. Vypadala jako anděl.
Jak je možné se tak rychle zamilovat?

Najednou jsem slyšel lusknutí prstů a to mě vrátilo do reality. "Víš, že je neslušné takhle zírat na dívku?" Zeptala se pobaveně. "Promiň, nechtěl jsem." Omluvil jsem se a pocítil jak mi červenají tváře.

Kenma na mě zíral a už mi to bylo i trapné.
Probudila jsem ho lusknutím prstů a optala se pobaveně: "Víš, že je neslušné takhle zírat na dívku?"
"Promiň, nechtěl jsem." Odpověděl a začínal se červenat. Vypadal roztomile. Jestli někomu sluší červeň ve tváři, tak jemu.

✨ To by continued...✨