Melodie lásky

11. kapitola

✨ Krásné počteníčko, sluníčka ✨

Nestačil jsem se divit. Podle ní mám zajímavé křesné jméno. Slyšel jsem spoustu věcí o mém jméně. Že je divné, zvláštní, dokonce i blbé ale zajimavé ne.

Jeden pramen vlasů ji padal do tváře a tím mi stínil ve výhledu na krásnou tvář.
Nemohl jsem to nechat jen tak a vrátil se do sedu. Dotkl se toho pramenu a dal jí ho za ucho. Překvapeně až dokonce zaskočeně se na mě dívala.
Díval jsem se do těch jejích krásných očí a najednou mi pohled spadl na její plné rty. Jak asi chutnají?

Najednou odvrátila pohled. Tak to ne, Sumire, zrovna jsem našel odvahu tě políbit.
Jemně jsem ji vzal za bradu a vrátil pohled na mě. Sklonil se k ní a spojil své rty s jejími.
Nemohl jsem si nevšimnout toho překvapení v jejích očích a možná za to od ní dostanu facku ale i tak stálo to za to. Její rty byly tak úžasné a chutnaly jako jahoda.

Pak jsem se odtáhl a čekal na tu facku. Na tohle jsem neměl právo. Ukradl jsem ji její první polibek.
Zadíval jsem se na horizont, kde ještě před chvíli svítilo Slunce a cítil jak mé tváře nabírají rychle červenou.

"P-promiň." Pípl jsem tiše a zadíval se na své boty. "Teď nevím přesně za co se omlouváš." Pronesla.

"Za ten polibek. Nejspíš jsem ti ukradl tvůj první polibek." Vyjasnil jsem ji to a podíval se na ni. Měla ještě pořád červené tváře. "To ukradl a věnoval jsi mi svůj první polibek." Řekla a mé srdce poskočilo radostí z toho, že se nezlobí. "Takže jsme si kvit." Poznamenal jsem a musel jsem si v duchu nafackovat. Větší hloupost jsem říct nemohl.

Naklonila se ke mě a spojila naše rty v dlouhý a krásný polibek. Nemusela mě ani dlouho přemlouvat ke spolupráci.
Její ruce mě obepnuly kolem krku, já ji jednou rukou objal kolem pasu a druhou položil na její tvář.
Zbožňuji její rty.

Odthli jsme své rty od sebe a ztěžka vydýchávali ten polibek. "Teď jsme si kvit." Pronesla ještě zadýchaně a já se neubránil smíchu.

Objal mě pevně a schoval svou tvář v mé náručí. Chvíli jsem byla zaskočena ale nakonec ho pevně objala kolem krku a hladila ho po vlasech. Měl je tak jemné a krásně voněly.

Po chvíli jsem se odtáhla i když nerada. "Už bychom měli jít domů." Pronesla jsem tiše. "Jasně. Odprovodím tě." Řekl a začal se stavět na nohy. Pak i mě pomohl na nohy.

Nejraději bych se s ním tady mazlila klidně i celou noc ale babička už má jistě strach, kde jsem tak dlouho.

Ruku v ruce s propletenými prsty jsme mlčky došli k mému domu.
"Tak, jsem doma." Pronesla jsem ne zrovna nadšeně.

"Půjdeš zítra ven?" Optal se mě. "Půjdu a ráda." Odpověděla jsem mu radostně. Na to se usmál a políbil mě na tvář. "Tak zítra." Pronesl a já se usmála a šla ke dveřím.
Ještě než jsem vešla dovnitř, jsem se ohlédla do zadu.
Usmál se a zamával mi. Ten úsměv byl tak nádherný až se mi podlamovaly kolena. Usmála jsem se a zamávala mu nazpět.

"Babi, už jsem doma." Zvolala jsem na celý dům. "No to slyším a taky jsem viděla tvůj doprovod." Pronesla babička z kuchyně.
Vydala jsem se teda za ni do kuchyně a s úsměvem si sedla na židli. Babička se na mě otočila. "Ruce si snad budu umývat já?" Zeptala se s úsměvem. "Už jdu." Řekla jsem a postavila jsem se.

Rychle jsem k ní skočila a dala ji pusu na líčko a utíkala si umýt ruce. "A umyj si i tvář. Ať srazíš tu červeň, kterou máš kvůli tomu mladíkovi." Zvolala na mě babička a já zrudla ještě víc.

✨ To by continued...✨