Melodie lásky

51. kapitola

✨ Krásné počteníčko, sluníčka ✨

Bylo konec vystupování a jen dva z nich dostali plný počet bodů. Moje Sumi a nějaký kluk, co zpíval ale nádherně. Oba vystoupili na jeviště s úsměvem a všichni jim tleskali. Dokonce i porota.
Byl jsem pyšný na svou dívku, že to dotáhla až sem.

Krátce po vystoupení za Sumi přišel jeden s porotců a nabídl ji spolupráci se studiem. Sumi na to kývla a já byl rád, že svůj talent jen tak nezahodí.

S celou partou jsme to šli oslavit do cukrárny a přijemně jsme se bavili.
Shoyo řešil docela hlučně své pocity ze soutěže a byl nadšený z výhry od Sumi.

Zasmála jsem se tomu. "Dobře Sho, všichni ti rozumíme ale můžeš se trochu uklidnit? Přece jen nejsme tady sami." Tišila jsem ho v cukrárně, protože se k našemu stolu otáčely zvědavé pohledy. "Proč?? Jen ať to všichni vědí, že jsi prostě skvělá." Pronesl Shoyo s úsměvem. Rezignovaně jsem zakroutila hlavou. "To snad není možný. Co já to mám za kamarády." Pronesla jsem s úsměvem a opřela se o židli. "Jen ty nejlepší. Musím souhlasit s tím prckem. Byla jsi skvělá." Pronesl Kuroo s úsměvem. "Komu říkáš prcku, ty kohoutí hlavo." Ohradil se Sho naštvaně a my se museli smát. "Tak tohle mi chybělo." Dodal Kuroo a pocuchal zrzavé vlasy Shoyovi.

Čas utíkal a my se přehoupli do druhé poloviny školního roku. Začalo jaro, mé oblíbené období. Příroda se začínala probouzet ze zimního spánku, ptáčci začali cvrlikat na stromech ale já si tohle období nedokázala vychutnat. Je to měsíc, co se mi přestal ozývat Kenma. S ostatními je v kontaktu ale se mnou ne. Nezvedá mi telefony, neodpovídá mi na zprávy a když se někdo z naší party zmíní o mně, tak jen mlčí a vypíná chat nebo hovor. Nikdo neví, co se stalo. Chyběl mi a hrozně moc.

Můj součastný učitel mi řekl, že se Kenma omlouvá ale že mě nebude nadále navštěvovat. Že mi chce dát prostor na rozvoj mého talentu. Což jsem jaksik nepochopila, proč zrovna teď. Vždycky se rád podílel na mém rozvoji mého talentu.
Asi mu zabírám moc času a pak nemá čas na školu.

Všechno bylo dokonalé. Náš vztah se Sumi pokračoval skvěle až do doby, kdy jsem ji chtěl navštívit ve studiu, kde teď trénovala pod taktovkou jiného učitele. Celkem fajn učitel. Vždy mně vítal s úsměvem, takže asi byl v pohodě.

Zahlédl mě přes velké skleněné okno a hned se usmál a mávl na mě abych se zastavil. Nechápal jsem proč ale zastavil jsem se a čekal až za mnou dojde.

"Ahoj Kenmo, jdeš za Sumire?" Optal se, když stál u mně. Ne, za papežem. Měl jsem na jazyku. "Ano jdu." Odpověděl jsem. "Mám od ní vzkaz pro tebe. Prý nemáš chodit." Řekl učitel a byl docela zklamaný. "Rozumím, má hodně práce." Řekl jsem chápavě i když mi to nedávalo smysl. "Nene, ty mi nerozumíš, Kenmo. Prý za ní nemáš chodit už vůbec." Řekl přesněji. Ve mně to hrklo. "To jako, že se se mnou rozchází?" Optal jsem se a měl jsem slzy na krajíčku. Učitel smutně přikývl a já na něj nevěřicně zíral. Asi bude lepší, když ji nechám aby si i ona splnila svůj sen, když mě to umožnila. Lépe řečeno mě k tomu donutila.
Bolelo to ale věděl jsem, že to zmizí. Teda doufal jsem v tom. Přece se říká; sejde z očí, sejde z mysli.

Přerušil jsem kontakt a na téma Sumi jsem se s ostatními nebavil. Pro všechny to tak bude lepší.

"Proč za ním nejedeš a nepromluvíš si s ním o tom." Navrhoval mi Tobio. "Třeba se bojím podívat pravdě do očí, Tobio." Řekla jsem tiše. "Nevěřím tomu, že by měl jinou ale i kdyby, věděla bys na čem jsi." Pronesl Sho.
S těma dvěma jsem se bavila častěji než s ostatními.
"No ať už má nebo nemá jinou, tak já vím, na čem jsem, Sho. Už jsem se mu omrzela a nemá asi dost odvahy mi to říct do očí." Pronesla jsem smutně.
Prohlížela jsem si ty dva. Nenápadné doteky a to nemluvím o těch pohledech.
"Nechtěli byste už přestat s tím divadlem? Mě stejně neošálíte." Navedla jsem na jiné téma. Už nechci řešit jen Kenmu. Bohužel je konec a tečka.
Oba se nervózně promnuli zátylky a já se rozesmála. "To mi jako odpověď stačí a ujišťuji vás, že mlčím jako hrob." Poznamenala jsem s doznívajícím smíchem.

✨ Podotýkám, ještě není konec příběhu a happy end bude XD.

To be continued…✨