Melodie lásky

6. kapitola

✨ Krásné počteníčko, sluníčka ✨

Byl konec vyučování a já se hned odebral ze třídy. Těšil jsem na Sumire. Snad dorazí na trénink.

U skřiněk mě ale doběhla ta vtěrka ze třídy.
"Mohla bych jít s tebou na trénink?" Zeptala se s úsměvem. Měl jsem stochutí ji odmítnout a už jsem se na to i chystal, když se vedle mě objevil Yamamoto se slovy: "Jasně, že váháš." A usmíval se na ni od ucha k uchu.
Vtěrka se usmála ještě víc.

Nenápadně jsem vyplížil z jejich blízkosti a utíkal ven.
Zhluboka jsem se nadechl čertvého vzduchu.
"Kenmo." Zaslechl jsem své jméno a podíval se směrem odkud to šlo.

Od brány na mě mával Kuro s holkama a mezi nimi byla i Sumire. Srdce mi poskočilo radostí.
S úsměvem jsem se vydal k nim.

Čekaly jsme s holkama u brány a chvíli si povídaly.

"Ahoj, děvčata." Ozvalo se kousek od brány a my se rozhlédly. Blížil se k nám Kuroo s úsměvem na tváři. Azumi byla zase v té své agonii z něj.
Usmívala se na něj jak měsíček na hnoji.

"Tak jste nakonec došly?" Zeptal se Kuroo, když k nám došel. "Jo, snad to nevadí." Ozvala se Haruka a šťouchla do Azumi aby se vzpamatovala, než pohledem zhltne Kuroa celého. Já se uchechtla. Azumi v tom lítá až po uši.

"Nevadí, naopak jsem rád." Řekl Kuroo a podíval se na Azumi. Ta se začala usmívat ještě víc a trochu ji zčervenaly tváře.

Najednou Kuroo zavolal na Kenmu, který zrovna vyběhl z budovy.
Podíval se na nás a s úsměvem si to kráčel k nám.

Celou dobu jsem cítila Kenmův pohled ale nebylo mi to nějak nepříjemné. Spíš mě to docela zmátlo. Pokud se potvrdí má doměnka, tak jsem v háji. 

"Ahoj, holky." Pozdravil nás Kenma ale nespustil ze mě oči.
Tak teď nevím, jestli ta má doměnka je správná. Ale jaký jiný důvod by měl k tomu aby chodil na tréninky kluků.
Možná se tam učí hrát volejbal i když o tom taky docela pochybuji.

"Tak se odebereme do tělocvičny." Zavelel Kuroo a nabídl rámě Azumi a Haruce. Azumi byla v sedmém nebi a nadšeně přijala jeho rámě.

Já a Kenma jsme šli trochu pozadu. "Je na mě něco divného, co vidíš jen ty?" Zeptala jsem se Kenmy a vyšla k tělocvičně.
"Proč divného?" Optal se udiveně. "No já jen, že vždy když se potkáme, tak na mě civíš." Odpověděla jsem a po očku se na něj koukla.

Sklopil zrak k zemi a pomalu se mu zase nabíhala červeň do tvaře. Ježiši, je tak rozkošný.

"Promiň." Pípl a stále se díval do země.

Usmála jsem se a bez jediného slova došli do tělocvičny.

Pohledem jsem vyhledala holky.
Haruka seděla na lavičce a jednou rukou si podpírala bradu a koukala na Azumi a Kuroa, jak spolu natahují síť.

Sedla jsem si vedle ni. "Jako vidíš ji?" Zeptala se mě. "Jo, oba se dobře baví." Zhodnotila jsem. "Přesně, ještě před hodinou byla z toho setkání mimo a teď spolu natahují síť." Pronesla Haruka a konečně se koukla na mě.   

"Hele, co jsi mu udělala, že je červenej až za ušima?" Zeptala se s úsměvem Haruka, když se od nás Kenma vzdálil. "Já nic. Jen jsem se ho zeptala, proč na mě tak civí." Odpověděla jsem ji nezaujatě. Ta se začala smát.

"Jednou se s tou svou upřímností dostaneš do problému." Upozorňovala mě s doznívajícím smíchem Haruka.
"Víš co bude problém?" Zeptala jsem se Haruky.
"To nevím, co?"
"Jestli zjistím, že je Kenma gay." Pronesla jsem vážně. "Já z tebe umřu." Pronesla Haruka a dostala další záchvat smíchu.

Hned jak jsme došli do tělocvičny, tak Sumire se připojila ke své kamarádce, která seděla na lavičce a já rychle odběhl do šatny.
Za prvé, protože jsem stále cítil jak mám červené tváře, takže jsem je potřeboval rychle opláchnout studenou vodou.
Za druhé, chci vidět reakci Sumire, na to, až zjistí, že jsem součástí týmu.

Jo kdo by čekal, že takové vyžle jako jsem já, bude hrát volejbal. Nikdo.

✨ To by continued…✨