Melodie lásky

7. kapitola

✨ Krásné počteníčko, sluníčka ✨

"Prosím tě, jak jsi na tohle přišla?" Zeptala se Haruka, když se trochu uklidnila ze záchvatu smíchu.

Pokrčila jsem rameny. "Ani nevím. Říkal mi, že jde taky na trénink a co jinýho by tady dělal, než okukovat...ostatní." Pronesla jsem. "A při mém v uvozovkách štěstí bych se tomu ani nedivila." Dodala jsem a zdůraznila ukazováčkama uvozovky.

"Jestli já tento trénink přežiju, tak to bude zázrak." Poznamenala Haruka mezi smíchem.

Rychle jsem si opláchl tvář a svižně se převlékl.
"Ale ale ty dnes nějak pospícháš. Že by za to mohly ty dámy, co sedí před šatnou?" Rypnul si Lev s úsměvem. Ani nevím kdy se tady objevil.
"Hele neměl by ses převlékat místo toho rypání." Napomenul ho Yaku přísně.

Vděčně jsem se podíval na Yakua a spěšně si ještě naplnil láhev vodou. Vyšel jsem do tělocvičny.

Sumire mě zahlédla a vykulila oči. Její kamarádka se smála až se za břicho popadala.

Rozhlížela jsem se po Kenmovi a najednou vyšel z nějakých dveří ve stejném úboru, který měl na sobě i Kuroo.

Najednou mi to všechno došlo ale stále jsem tomu nemohla uvěřit, že Kenma je volejbalista. A proč mě tahle skutečnost vlastně ani nenapadla?!
Haruka se už málem válela na zemi, jak se smála. No ani se ji nedivím. Taky bych se sama sobě začala smát, kdyby mi nebylo trapně.

Kenma si to v klidu nakráčel k nám a já na něj překvapeně zamrkala.

Tak jo je to jen sen. Možná mě tahle možnost i potěšila ale tak nějak si Kenmu nedovedu představit jako volejbalistu.

Ty vole, jak dokáže hrát volejbal? Vždyť je asi o hlavu menší od Kuroa a drobnější postavy. Ne že by mi to vadilo. Nikdy mě nebrali bicáky ale když si představím jak na něj letí míč a on se ho snaží vybrat, tak brrr au. Bolestivá představa.

"Ty...tam...oni...proč jsi mi to neřekl?" Ze začátku jsem koktala a máchala prstama z něho na hřiště a zpátky.

Kenma se neudržel a smál se spolu s Harukou. Ale jeho smích zněl medově sladce.
Já se z toho šoku stále nějak nemohla vzpamatovat.

"Tady je nějaký zábavný kroužek?" Optal se Kuroo, když došel k nám s Azumi, která měla oči jen pro Kuroa. Kenma se mezitím uklidnil.

"Kenmo, běž pro koš na míče." Řekl Kuroo, Kenma mu kývl na souhlas a šel.
Azumi se posadila vedle mě.

"Ahoj, holky." Pozdravila nás jedna černovláska s úsměvem a sedla si vedle Azumi.

"Ahoj." Pozdravily jsme ji. "Jsem Ikuji." Představila se nám. "Ráda tě poznávám. Já jsem Sumire, tohle je Haruka" představila jsem a ukázala na Haruku, která se uklidňovala. "a to je Azumi." Řekla jsem a ukázala na kamarádku vedle. "Ahoj." Pozdravila ji Azumi a usmála se.

Kluci zahájili rozcvičku a pak hráli volejbal.
"Na koho jste se přišly koukat?" Optala se Ikuji. "Já na celý tým." Odpověděla Haruka. "Ale Sumi na Kenmu a Azu na Kuroa." Dodala a Ikuji se zarazila. "A na koho ty, Ikuji?" Zeptala jsem se ji. "Já? Na Kenmu. Je to můj spolužák." Pochlubila se a škodolibě se na mě usmála.

Chvíli jsem ji sledovala. To jak se dívá na Kenmu a jak se na něho usmívá. Tak to ne, ty černovlasá slepice. Na Kenmu mi nesahej.

"Jak dlouho jste spolužáci?" Zeptala jsem se čistě ze zvědavosti. "Od prváku." Odpověděla Ikuji aniž by se na mě podívala. A to jsi ještě neskórovala? Napadla mě otázka v hlavě a podívala se na Kenmu.

Za tu dobu co trénovali se Kenma na Ikuji ani jednou nepodíval, zatím co na mě každou možnou chvíli. Občas se Ikuji snažila upoutat jeho pozornost na sebe zamáváním ale moc se ji to nevedlo. Ta holka je marná. Usoudila jsem ve své hlavě a škodolibě se pousmála.

✨ To by continued...✨